Mobilní dětství
Je to sice již poměrně slušná řádka
let, kdy jsem pod nátlakem a dohledem kantorů vytvářela maturitní slohovou
práci na téma mobilních telefonů. „Pípám, tedy jsem.“ Zdá se mi to dost
úsměvné, když si vzpomenu, jak jsem v té době ve svých osmnácti nebo
devatenácti letech patřila mezi těch pár „exotů“, kteří měli telefon téměř
přilepený k ruce. Kontrolovala jsem třířádkový display několikrát za hodinu,
abych náhodou nepropásla nějakou důležitou nebo příjemnou zprávu, pozdrav,
hovor...
Tenkrát už byly mobilní telefony
poměrně rozšířené ve všech společenských vrstvách, avšak ještě stále bylo mnoho
těch, kteří onomu módnímu trendu nepodlehli a užívání mobilu se bránili. Tyto
temné časy jsou však už naštěstí v nenávratnu. Mobilní telefon vlastní už téměř
každý, ba dokonce někdo jich vlastní i více, ať už z důvodů praktických nebo z
pouhého rozmaru. Podle statistik používalo v ČR v loňském roce mobilní telefon
98,8% obyvatel, včetně dětí, přičemž na jednoho občana připadalo v přepočtu cca
1,33 aktivní SIM karty.
Aktivní SIM karty vs.
uživatelé mobilních telefonů
Dobrá, zvykli jsme si na to, že
můžeme kdykoli a kdekoli komunikovat s kýmkoli o čemkoli. Že máme k dispozici
internet, GPS navigaci a všechny ostatní vymoženosti, které nám moderní
přístroje skýtají. Ale děti? Proč děti? Vzpomínám si, že já jsem svůj první
telefon držela v rukou pod Vánočním stromkem když mi bylo 16 let. A i tenkrát
mi rodiče říkali, že jsem na takovou věc ještě moc mladá. Dneska se rozhlédnete
po ulici a kolem vás běhají šestiletá děcka s vlastními telefony v ruce.
Mobilisté zkrátka mládnou.
Podle průzkumů prováděných v roce
2008[1]
se už tehdy průměrný věk, kdy děti obdržely svůj první mobilní telefon,
pohyboval v průměru okolo osmi let.
Novější výzkumy ukazují, že mezi uživateli mobilních telefonů jsou stále
mladší a mladší děti. Mezi dvanáctiletými je údajně přes 90% těch, kteří už
jsou „mobilní“. Zhruba 13% českých školáků dostane mobilní telefon již před
dovršením sedmi let.[2]
A pro ty, které ještě neumí dobře číst, jsou dokonce vyráběny a prodávány
speciální přístroje, které mají pouze několik tlačítek s přednastavenými
kontakty, většinou na rodiče a jednoho či dva kamarády.
Zdroj: http://www.ikvido.com/babymobil-mobilni-gsm-telefon-pro-deti-gps-vyhleda-3311
Rodiče často ke koupi mobilu pro
svého potomka vede snaha zajistit mu co největší bezpečí. Jeho prostřednictvím
kontrolují, zda se dostavil na vyučování, na kroužek, k babičce na oběd. Když
mají pocit, že by jejich dítko už mělo být doma, prostě ho domů zavolají.
Někteří rodiče dokonce využívají sledování jejich pohybu prostřednictvím GPS.
Dalším důvodem k pořízení mobilního telefonu malému dítěti je ten, že jej
zkrátka vyžaduje. A to často velmi intenzivně. Mezi školáky jsou telefony tak
běžné, že na argument „Ale mami, vždyť už ho má ve třídě úplně každý!“ postupem
času přistoupí další a další rodiče a mobil jim pořídí.
A proč děti po mobilním telefonu tak
touží? Je to samozřejmě dáno tím, že mladí se často snaží vypadat jako dospělí,
chtějí být jako oni a napodobují je. Když tedy vidí, že rodiče tráví hodiny s
telefonem v ruce, přirozeně jej chtějí vlastnit také a podobat se jim. U
většiny dětí je hlavní motivací také společenská prestiž. V tomto digitálním
věku je běžné, že ti, kteří nevlastní některou z vymožeností moderního světa
mohou být tak trochu vytěsňováni z kolektivu. A naopak ti s nejlepším vybavením
jsou obdivováni a zkrátka „in“. A mezi dětmi je to o to horší, že na rozdíl od
dospělých nevědí, jaké důsledky jejich chování může mít. Z těch, kteří
například mobilní telefon nevlastní, si dělají někdy i poměrně krutou legraci,
což u obětí může vyvolávat pocity méněcennosti a deprivaci.
Školáci užívají telefon především k
psaní SMS. Jednak proto, že jsou levnější než hovory, a také proto, že jsou
považovány za zábavnější formu komunikace. Hlasové služby využívají především v
rodině. Třetí nejčastější aktivitou je stahování a přehrávání hudby a stahování
a hraní her. Často jsou využívány také k fotografování a nahrávání videí. Podle
průzkumu v rámci projektu E-Bezpečí patří mezi oblíbené aktivity českých žáků také
nahrávání jiných osob mobilním telefonem. Přibližně 72% respondentů nahrává
jiné osoby mobilním telefonem, mnohdy i své učitele a to i bez jejich vědomí.[3]
Dnešní
děti a mládež tráví s moderními technologiemi značnou část svého volného času.
Děti školního věku vymezují svému mobilnímu telefonu v průměru jednu až tři
hodiny času denně, a to nejen ve svém volném čase, ale také během školního
vyučování. Místo tajného hraní piškvorek a lodí v hodinách střílí prasátka v
Angry Birds, skákání přes gumu o přestávkách nahradilo vysedávání u počítačů a
internetu a hraní online her či prohlížení profilů spolužáků na sociálních
sítích.
Hořekujeme
nad tím, jak je dnešní mládež nevycválaná, líná a pohodlná. Sportovním
činnostem mimo školu se věnuje čím dál tím méně dětí, což má za následky
samozřejmě růst procenta dětí s nadváhou či dokonce obezitou. Není to sice
způsobené přímo užíváním mobilních telefonů, to si netroufám tvrdit, na vině je
samozřejmě i nadměrné sledování televize a užívání počítačů a internetu. Nové
mobilní telefony a tablety však toto velmi usnadňují. Děti se mohou online
dívat na pohádky, prohlížet internet, hrát hry. Venkovní aktivity už nejsou tak
zajímavé srovnáme-li je s tím, co lze najít ve virtuálním světě.
Děti
se jím nechají velmi snadno pohltit. Baví je pohybovat se ve světě barev,
draků, mágů, princezen a podobných smyšlených postav. Nemusejí tolik namáhat
svoji imaginaci a mohou zažívat neskutečná dobrodružství, aniž by se zvedly z
křesla. Neochuzují se tím však právě o to svoje dětství? Opravdu platí, že
telefony lidi spojují, jak tvrdí reklamní slogan jednoho z největších výrobců
mobilních telefonů?
Zdroj:
http://mobileworldcapital.com/system/contents/images/article_179_contents_1250_capital_small.jpg
Já
osobně tom mám značné pochyby. Mnohokrát jsem viděla skupinku dětí na hřišti
nebo o přestávce ve třídě, přičemž každý měl v ruce telefon a nevěnoval pozornost
dění okolo. Snad je to ale jen můj pesimistický pohled zkreslený vzpomínkami na
dětství strávené stavěním lesních domečků ve Skalním městě, sbíráním hub a
bukvic na Jizerských horách a hraním všech možných i nemožných her v
bezprostřední blízkosti domova. Snad ještě dnešní děti nezapomněly, jak se tyto
hry hrají, občas svůj mobil zahodí do kouta a nechají se unést hrou na
schovávanou nebo vybíjenou.
No comments:
Post a Comment