Od roku 2008 provozuji server Brno Now, anglicky psaný web zaměřený na informování návštěvníků Brna o dění ve městě. Při jeho tvorbě se často setkávám se zajímavými formami transmediality i kolektivní inteligence, o které se chci v následujících odstavcích podělit.
Transmediální vyprávění: Twitter jako alternativní médium k "webovkám"
Zpravodajsky zaměřený web dnes nemůže zůstat jen samostatným webem, musí se zapojit do sociálních sítí. Invaze klasických médií na Twitter a Facebook je v posledním roce poměrně divoká a troufám si tvrdit, že ze ní stojí spíše než skuteční inovátoři PR manažeři, kteří vidí v uživatelích těchto sítí nové velké publikum k zasažení. Ano, na Brno Now chodí mnoho nových návštěvníků z Facebooku (v říjnu a listopadu to bylo 29 % nových návštěv - důležitější zdroj už byl jen Google), bylo by ale krátkozraké uspokojit se s tímto faktem.
Samostatné účty na Twitteru a Facebooku jsou zajímavými alternativami klasických "webovek" a přinášejí nové možnosti komunikace.
Twitter, služba umožňující uživatelům publikovat krátké zprávy do 140 znaků, například dovoluje mnohem rychlejší a bezprostřednější výměnu informací než klasický web. Zatímco na blogu je těžké publikovat z mobilního telefonu a málokdo cestou v tramvaji prochází oblíbené weblogy, Twitter díky kvalitnímu mobilnímu softwaru usnadňuje vydávání i přijímání zpráv. Spřátelení uživatelé ("followers") si tak mezi sebou mohou snadno vyměňovat aktuální zprávy, fotografie i videa. V praxi: 14. července 2009 si takto brněnští uživatelé Twitteru přeposílali informaci o tom, že Google snímá brněnské ulice pro aplikaci Street View (viz "retweet" Brno Now) - dříve, než na to zareagovala klasická média, využívající neflexibilní technologii webových stránek běžících na robustních redakčních systémech.
Existence twitterového účtu zpravodajského webu přináší pro čtenáře či fanouška výhodu v podobě přívalu zajímavých informací a možnosti dělit se o ně s ostatními; samozřejmě to platí jen v případě, že je Twitter využíván vydavatelem efektivně.
Zajímavou otázkou je, nakolik je Twitter coby de-facto webová služba skutečně doplňujícím médiem ke klasickému webu. Jsem přesvědčený, že o transmediálním vyprávění mluvit můžeme, protože kromě klasického webového rozhraní lze k "tweetům" přistupovat pomocí mobilních i desktopových aplikací, přičemž samotný web twitter.com slouží k odeslání pouze každého pátého "tweetu"(!).
Facebook jako nástroj pro "sklízení" kolektivní inteligence
Sociální síť Facebook umožňuje kromě osobních účtů jednotlivých lidí vytvářet i stránky různých subjektů, přičemž běžní uživatelé se mohou stát "fanoušky" těchto stránek. Přínosů pro vydavatele to má několik, například opět možnost rychle publikovat krátké zprávy či multimédia, nechat uživatele, aby je šířili, atd. Věnovat se ale budu jedné konkrétní možnosti, která bývá často přehlížena: je to schopnost Facebooku "sklízet" kolektivní inteligenci, nebo spíše její plody.
Funguje to zcela jednoduše: ve chvíli, kdy má konkrétní stránka řádově stovky fanoušků, lze je úspěšně vybízet k interakci. V posledních týdnech jsem tuto možnost využil v těchto případech:
- Hledání témat pro články na prosinec.
- Hledání kvalitní restaurace ve čtvrti Husovice.
- Hledání míst, na kterých se dá v Brně pouštět drak.
Pod statusy s výzvami se spontánně objevují malé brainstormingy. Stránky s o několik řádů větším počtem fanoušků (Brno Now má v současnosti 626 příznivců) mohou tento efekt využívat ještě úspěšněji.
Je nutné připomenout, že podobně funguje i Twitter, díky možnosti odpovídat na "tweety" či je přeposílat dále ("retweetovat") můžeme službu připodobnit k velkému chovnému rybníku myšlenek a textových i multimediálních informací.
Produsage a Facebook
Zmíním spíše na okraj ještě jeden rozměr využívání facebookové stránky, který je ovšem stížen kvůli novým podmínkám užívání. V průběhu posledního roku jsem několikrát na facebookové stránce Brno Now pořádal soutěže o vstupenky na koncerty ve spolupracujících klubech. Největší ohlas měla akce s jednoduchými pravidly - fanoušci měli na "stěnu" stránky ukládat svoje fotky z večírků a autor té, která získala nejvíc hodnocení "líbílo se mi" od ostatních uživatelů, dostal dvě vstupenky na koncert Samanthy Fox (pro zajímavost: vítězná fotografie).
V listopadu však Facebook de facto zakázal pořádat jeho prostřednictvím soutěže, přišel jsem tedy o možnost dále si hrát s "kreativním davem" a pomocí vstupenek na koncerty jej motivovat k vytváření a zasílání multimediálního obsahu. Alternativní motivace známé například z oblasti programování "open source" softwaru, jako je příspěvek komunitě nebo budování si jména v ní, se v minulosti neosvědčily.
Závěr: přínos transmediality a "kreativního davu" k publikování weblogu
Transmediální vyprávění a práce s kolektivní inteligencí jsou v současnosti podstatnými součástmi online publikování. Umožňují zasažení většího publika a jeho intenzivnější "vtažení", posílení zpětné vazby ze strany čtenářů a uživatelů a také snazší inovování - v tom smyslu, že "kreativní dav" sice nemůže plně nahradit kreativní výboj jedince, ale narozdíl od něj se nikdy nezastaví na "tvůrčí krizi" či zaneprázdnění jediného člověka.
Zajímavý! Dobrý příklady využití. (Bohužel málokdy ty sítě plodí použitelný výsledky.) A pořádat soutěž přez fcb by mě asi nenapadlo ...
ReplyDeleteVýborný příspěvek - akorát bych rád věděl, s jakou konkrétní motivací jsi ty soutěže a brainstormingy pořádal... To, že motivace získáváním sociálního kapitálu v komunitě nefungovala, může být způsobeno tím, že se jedná o nepevnou "ad hoc" komunitu se slabými vazbami. Jinak co se týče otázek typu "Kde se dá pouštět drak", myslím, že na tohle jsou sociální sítě opravdu ideální.
ReplyDelete