Linux – místo střetávání se kolektivní inteligence a produsage

Při zamyšlením se nad tématem pro mou práci prohledávám internet a zkouším zapasovat koncepty transmediálního vyprávění, kolektivní inteligence a produsage, respektive jakýchkoli dvou z nich, do toho, co prolétává můj internetový prohlížeč. Zapadaly by všechny úkazy jako Facebook, Wikipedie, Google, blogy či fanouškovské stránky, jenž v rychlosti pročítám s nadějí na inspiraci. Zde všude by se našly koncepty sdílení informací a hromadění vědomostí uživatelů internetových sítí i lidstva samotného, transmediálního vyprávění i jevu kdy se uživatel sám stává producentem materiálu textového, vizuálního, zvukového a všelijakého jiného. Ale ani jeden mě v této chvíli neoslovuje natolik, aby naplnil můj zájem pro psaní práce. Po hodině hledání se unaveně zadívám na svůj laptop a prohlížím si jen bezděčně obrazovku. V tu chvíli mě to napadne, spojení kolektivní inteligence a produsage leží přímo přede mnou v mém laptopu. Můj laptop a především tedy chci mluvit o jeho operačním systému, je právě hrncem naplněným po okraj vědomostmi a zdařilými experimenty lidstva a zároveň prací, která se žene kupředu díky svým uživatelům, kteří ji dotváří a stále vylepšují. Právě ona otevřenost pro kolektivní spolupráci a počin kolektivních zkušeností a vědomostí, snadná dostupnost a možnost okamžitě vylepšit či upravit tento operační systém jsou jedny z předních důvodů, proč mému laptopu vládne Linux!

Momentálnímu světu dominuje v oblasti operačních systému firma Microsoft se svými XPéčky a Vistami (podle statistických webových stránek W3Counter.com to dává dohromady přibližně osmdesát procent v globální statistice v říjnu 2009) a počet uživatelů Linuxu je něco málo nad dvě procenta. Nicméně pro ty dvě procenta světových uživatelů, a troufám si říct, že i pro pár dalších, kteří by se rádi přidali, ale stále ještě díky silnému proudu Windows váhají, Linux znamená skvělou volbu a velkou výhodu pro svou povahu otevřeného systému a softwaru, jenž dává možnosti, které jiní prodávají.

Vše to začalo, dalo by se říci, Richardem Stallmanem na počátku osmdesátých let jako reakce na komercializaci softwaru a informací, jako například u firmy Microsoft a Apple. Konalo se tak proti přesvědčení hackerů, kteří věřili, že informace a počítače zvláště, mají být volné a všem přístupné. S tím osobně souhlasím i já i přes to, že respektuji, že si každý zaslouží za svou práci honorář. Na vzniku Linuxu se poté podílelo mnoho dalších expertů a programátorů, především Linus Torvalds, z jehož jména je odvozený název Linux.

Ale co je to Linux a proč se hodí do mezí zadané práce? Jeho koncept spočívá v tom, že je jeho jádro volně přístupné pro další úpravy a každý se tak může podílet na jeho dalším vývoji. Když přeskočíme pro tuto práci nedůležitá technická fakta, čím se liší od běžných operačních systémů a jak vlastně tento systém funguje, dojdeme k poznání, že uživatelé disponují jak s kódy, z nichž žádný není chráněn autorským právem, tak s větším množstvím dokumentace, než s jakým se setkáváme u jiných softwarů a systémů.

Linux sdružuje vývojáře a programátory, organizace, jenž se jeho vývojem zabývají i prosté fanoušky a širokou veřejnost. Hlavní vývoj vychází z činnosti vývojářů a uživatelských komunit, ti mají k dispozici jak jádro tak potřebné kódy pod označením copyleft, což je pravým opakem copyrightu, a jakékoli jimi provedené úpravy jsou taktéž dány k dispozici ostatním pro užití a další vývoj pod touto „značkou“.

Vývoj Linuxu i jeho Open Softwaru se děje především na dobrovolné činnosti, z toho také plyne fakt, že vzniká, dalo by se říci, z levné pracovní síly, a tak je distribuován zdarma.

I přes to, že by se však zdálo, že se naplňují teze hackerského étosu o volně dostupných informacích, některé velké společnosti jako například Dell, HP, Nokia, IBM, Novell a jiné, různé derivace softwaru prodávají. Na druhou stranu však také na jejich vývoj a podporu přispívají.

Linux je tedy úkazem produsage, kdy uživatel, samozřejmě ne každý je toho schopen, se stává zároveň producentem dalšího vývoje Linuxu. Jelikož na něm však může pracovat vlastně kdokoli, a každý může mít jinou představu o potřebách a funkčnosti systému, zrodilo se mnoho verzí Linuxu. Mezi nejoblíbenější patří například Ubuntu, Fedora, Mandriva, SuSE, Debian.

Sami uživatelé mohou i bez jakýchkoli programátorských zkušeností nahlásit chyby a navrhnout zlepšení.

Z pohledu konceptu kolektivní inteligence se zároveň databáze Linuxu, jeho kódy a dokumentace stává cenným obsahem knihovny vědomostí vývojářů a uživatelských komunit, jenž je snadné na internetu dohledat. V jeho diskuzních fórech se setkávají koncoví uživatelé s experty a vytváří společně obsah kolektivního vědění a komunikace, hromadí Open Software a začleňuje jej do systému. Uživatelské komunity a instituce zabývající se vývojem Linuxu taktéž pravidelně pořádají konference, školení, sympózia a semináře, také vydávají odborné publikace. Linux lze tedy s jistotou označit za nástroj i objekt konvergence kultury.