Buffy, zabíječka stereotypů

"If every vampire who said he was at the crucifixion was actually there, it would've been like Woodstock... I was actually at Woodstock. That was a weird gig. I fed off a flower person and I spent the next six hours watchin' my hand move."

Možná vás už v nadpise překvapilo, proč proboha jsem si vybral jako téma právě tento televizní seriál. Buffy: The Vampire Slayer u nás nemá zrovna dobré jméno a většina lidí, kteří tuší o co jde, si ho řadí někde mezi Beverly Hills 90210 a Čarodějky. Už jen letmý pohled na Imdb, kde dosáhl o celých 30% vyššího hodnocení než na tuzemské ČSFD napoví, že to možná nebude jeho vinou. V čechách se vysílal, jak už je u seriálů zvykem, v tak otřesném dabingu, že z toho vznikl skoro jiný seriál. Ubohý překlad nejenže pohřbil 90% vtipů, ale místy ani nedával smysl. Z originálního, neuveřitelně hravého slangu californské mládeže se v češtině stal plochý jazyk jak z laciného béčka.

"You're a vampire. Oh, I'm sorry. Was that an offensive term? Should I say undead American?"

Původní ideou, která dala vzniknout nepovedené filmové předloze a posléze i kultovnímu seriálu, byla parodie na hollywoodská hororová klišé, především na typickou scénu s přihlouplou blondýnkou, která zabloudí do tmavé uličky a následně padne za oběť upírovi nebo jinému monstru (nutno dodat, že Sarah M. Gellar, představitelka Buffy, byla trefnou volbou, protože sama takovou archetypální blonďatou oběť ztvárnila v Tajemství loňského léta). Tvůrci tuto scénu převrací na hlavu, když blondýnce nadělí mystické dědictví "zabíječky" upírů, která všechny upíry hravě zbuší a ještě při tom stihne trousit z nekonečné zásoby hlášek. Soustavné parodování hororových stereotypů sice prochází celým seriálem (ostatně i městečko Sunnydale, kde se celý seriál odehrává, je archetypálním městečkem amerických hororů, kde se neustále dějí nadpřirozené věci, aniž by to kdokoliv z dospělé populace řešil), ale postupem času přestává být hlavním motivem a začínají se řešit vážnější témata. Hrdinové se potýkají s realistickými životními problémy, rozvijí dramatické vzájemné vztahy a jejich osobnosti nabývají neuveřitelné propracovanosti.

Dobrý příběh a propracované postavy ale nejsou jediné, co je na seriálu zajímavé. Jeho tvůrcem je Joss Whedon a to téměř zaručuje, že bude nějakým způsobem převratný. A také je - v mnoha ohledech. Například když se od něj po konci třetí série oddělí spin-off Angel, vznikne mezi dvěma seriály nevídaná provázanost, kdy postavy přecházejí z jednoho do druhého, zápletka jednoho dílu Buffy je rozuzlena v v dalším díle Angela a postavy si mezi seriály dokonce telefonují. Originálně je této provázanosti využito také ve chvíli, kdy dva díly Angela a Buffy, odehrávající se ve stejném čase, vyprávějí stejný příběh, ale každý ze své perspektivy.
Whedon však svou obšírnou naraci neomezuje zdaleka jen na médium televize. Souběžně s vysíláním vyšla řada knih a komixů, rozvíjející takzvaný "Buffyverse" a došlo i na počítačové hry. Publikace vydané během vysílání buď zaplňovaly prázdná místa mezi díly, nebo popisovaly události které byly v seriálu jen letmo zmíněny. Když byla BtVS nakonec po sedmi televizních sériích ukončena, Whedon pokračoval s její dějovou liní v osmé sérii formou komixu. Zde došlo k bezpredcedentní transmedialitě, kdy se komixová BtVS prolínala s televizním Angelem, který ji ve vysílání o jednu sérii přežil. Nakonec byl stažen z vysílání i Angel a stejně jako jeho mateřský seriál přešel do komixové podoby. Mimo Buffy a Angela vyšla ještě komixová série Fray, odehrávající se ve stejném světě, ale o staletí později. I s Fray se ovšem komix BtVS dočkal crossoveru, když se Buffy dostane kouzlem do budoucnosti.

"Buffy, when I saw you stop the world from, you know, ending, I just assumed that was a big week for you. Turns out I suddenly find myself needing to know the plural of ´apocalypse´."

Kromě přechodů mezi médii využil Whedon ještě jednoho z novátorských způsobů narace - nechal publikum aby se zapojilo do tvorby příběhu. Ne tak, že by sami diváci psali scénáře epizod, ale tím že upravoval děj podle jejich reakcí. Například sezónní špatňák Spike, který měl podle původního plánu slavnostně zhynout na konci druhé série, se stal natolik oblíbeným, že byl ponechán naživu, postupně přešel na stranu dobra, zapojil se do týmu hlavních hrdinů a nakonec přestál i konec seriálu, když se přesunul do poslední řady Angela. I samotná povaha seriálu reagovala na divácké preference; Whedon dle vlastních slov vypozoroval, že když hlavní hrdinové trpí, seriál je mnohem sledovanější, než když jsou šťastní a spokojení. Stíhal je proto všemožnými útrapami a stal se mistrem dobře načasovaných tragédií.


Oblíbenost, kterou si seriál získal, mu udělila status kultu a zanechala v americké společnosti znatelný otisk. Oblečení postav předcházelo módní trendy, v seriálu vystupovaly nejpopulárnější hudební skupiny té doby a osobitý slang, kterým mládež ze Sunnydale mluví, se uchytil v bežné mluvě. Pravděpodobně nejoceňovanější přínos seriálu však bylo zpracování lesbického vztahu mezi dvěma hlavními postavami, věc, která do té doby neměla v americké televizi obdoby. Citlivě a uvěřitelně popsaná láska mezi amatérskými čarodějkami Willow a Tarou posunula hranice televizního vysílání a udělala z obou postav důležité gay ikony. Pozoruhodné bylo použití magických rituálů jako metafory pro lesbické milostné scény, které by tehdejší cenzurou ještě nemohly projít. Opomíjet ovšem nesmíme ani feministické vyznění seriálu, které u příběhu 160 centimetrů vysoké blondýnky, likvidující každonočně tucty monster, snad ani nemusím rozvádět.

"A lot of educators tell students, ´Think of your principal as your pal.´ I say, ´Think of me as your judge, jury, and executioner.´"

Co říci závěrem? Buffy the Vampire Slayer je jeden z nejlepších seriálů, jaké jsem měl možnost vidět. Ale není jen dobrý, je také revoluční, přinesl do stojatých televizních vod nové myšlenky a způsoby natáčení, zamíchal společenskými normami a dodal sebevědomí mnoha mladým lidem. Pokud nevěříte, není nic jednodušího než si ho pustit a udělat si vlastní názor :)

PS: Chcete li vědět o seriálu víc, nejsnáze se to dozvíte jednoduše na wikipedii, která má velmi rozsáhlou síť článků o celém Buffyverse

PS2: Nemohu nedoporučit také další počiny Josse Whedona, jako je space-western Firefly, internetový miniseriál Dr. Horrible´s Sing Along Blog nebo právě vysílaný scifi seriál Dollhouse