Hráč režisérem

Filmové umění počítačových her, nebo-li Machinima, jak se tento fenomén nazývá, je jedním z mnoha způsobů, jak využít prostředí počítačových her k účelům, ke kterým nebyla původně stvořena. Nejdříve je ovšem třeba si říct, co to vlastně taková machinima je.
Jde o tvorbu animovaných filmů v reálném čase za použití technologie počítačových her. Moment, kdy hráč překročí práh jemu vymezených možností, daných tvůrci konkrétní hry a začne sám vytvářet nový obsah za pomocí předpřipravených prostředků softwarových enginů počítačových her. Tedy prostředí, které primárně slouží k hraní dané hry. Hráč dává dohromady filmovou scénu z prostředků té které počítačové hry, nebo pomocí zásahů a modifikací dotváří vlastní obsah nad rámec běžně dostupného. Do rukou široké komunity se tak dostal nástroj velmi levného a přitom účinného způsobu vytváření filmů s velkým potenciálem a minimálními nároky.
Samotný novotvar Machinima (čteno Mšinyma) vznikl spojením slov, machine (stroj), cinema (kino) a animation (animace). A u jeho zrodu stál Anthony Bailey. Nejde přitom o pouhé zachycování herního dění, nebo průchodu hrou, ale o filmovou tvorbu, kde se hráči chopí postav a jednají s nimi jako s loutkami. Stávají se z nich virtuální herci, držící se scénáře. Tomuto způsobu se říká hraná machinima. Existuje však ještě druhý přístup. V tom se uživatel (už ne jako hráč, ale jako režisér) chopí celého dění na scéně pomocí skriptovaných povelů pro jednotlivé postavy a chování prostředí. Ze svého pohledu, nebo pomocí virtuálních kamer, poté nahrává dění na scéně, které později opatří dialogy, zvuky a hudbou. Jediné, co je k tvorbě potřeba, je vhodná PC hra a odpovídající odhodlání. Některé k podobným pokusů přímo vybízejí samy. Jde například o hru The Sims, která svým zaměřením na simulaci života člověka, sama dává náměty na tvorbu a zachycení zajímavých příběhů.
Běžný hráč se tedy může vymanit z pout pouhého přijímání obsahu a aktivně se podílet na vytváření nového. Z konzumenta se stává producent. Při tvorbě samotných filmů jsou aplikovány běžné filmové postupy a pravidla filmového vyprávění. Vtipnou formou je pojem machinima vysvětlen, jak jinak než v machinimě, na stránkách zabývajících se tímto fenoménem (www.machinima.com) a ke zhlédnutí je zde.
Za skutečně první machinimu se považuje počin skupiny The Rangers Clan uskupené kolem hry Quake a jejich krátké video s názvem Diary of a Camper. Na první pohled se neliší od ostatních nahrávek pořízených během hraní. Hráči zde ovšem nehrají proti sobě, ale jednají podle jednoduchého scénáře. Děj je přitom velice prostý a vychází z deathmachové hry. V roce 1996 tak odstartovala éra herních filmů, dnes známá právě pod pojmem machinima.
S příchodem nových her se obohacovala i scéna machinim. Jedním z důležitých titulů byl další díl hry Quake od společnosti Id Software. Konkrétně titul Quake III Arena. V enginu právě této hry vznikl videoklip, který pronikl z internetu, až na obrazovky televizorů a na hudební stanici MTV. Šlo o videoklip k písni In the waiting line od britské skupiny Zero 7 a režíroval jej Tommy Pallotta. Původně počítačová hra a její kód, tak vystoupila ze stínu původního média a ve změněné formě se šíří napříč dalšími. K uživatelům se tak dostává herní obsah skrze další média.
Z původně zábavných videí a krátkých filmů vystupují i některá opravdu povedená díla. Zcela jistě mezi ně patří série Red vs Blue založená na hře Halo (Bungie, 2001) a jejich dalších dílech, která má epizodický charakter a zabývá se odvěkým soubojem znepřátelených stran. Formou seriálu tak vyšlo již několik desítek dílů. Postavy řeší nekonečný souboj především řadou cynických dialogů a vtipných rozhovorů.
Dalším velmi povedeným dílem je hudební klip k písni So cold od skupiny Breaking Benjamin s názvem Still Seeing Breen. Paul Morino, autor videoklipu, v něm použil engine hry Half-Life 2 ( Valve, 2004), který umožňoval zakomponovat mimiku obličeje. Morino synchronizoval pohyby úst virtuální postavy se slovy písně a vznikl unikátní výtvor, který záhy strhl davy fanoušků a stal se velice populární.
Principy machinymy pronikají na televizní obrazovky i prostřednictvím všelijakých dokumentárních pořadů. Ty často využívají počítačové animace k znázornění jevů, které by bylo příliš obtížné, či nákladné zrealizovat jiným způsobem. Pravdou zůstává, že k tomu používají vlastních licencovaných virtuálních prostředí, přesto lze říci, že se jedná o podobný, né li shodný princip.
Každoročně jsou pořádány festivaly, kde jsou v mnoha kategoriích vyhlašováni vítězové a rozdávány ceny. Jde o stále se vyvíjející médium, které si již našlo svoji pozici a neodmyslitelný zástup fanoušků. S pokrokem technologie, především v oblasti herního průmyslu, budou vznikat stále dokonalejší projekty a není vyloučeno, že se časem přiblíží i klasické tvorbě animovaných filmů. Vše závisí jen na tvůrcích samotných a na rychlosti pokroku. Přitom je to nejlevnější způsob, jakým lze vytvářet kvalitní animované filmy. Pro mnohé začínající režiséry je to příležitost, jak si vyzkoušet své schopnosti. Pro ostatní je to možnost jak se podělit o své nápady, názory a schopnosti. Sami uživatelé se tak podílejí na vlastním obsahu, který dále šíří mezi fanoušky a sdílí jej prostřednictvím internetu. Naprostá většina machinim je k vidění na stránce www.machinima.com.