Nová média jako nástroj politické komunikace – Írán po prezidentských volbách 2009

Úvod

12. června 2009 se v Íránu uskutečnily prezidentské volby, již po prvním kole byl zvolen Mahmúd Ahmadínežád. Jeho protikandidát Mír Hosejn Músáví však výsledky voleb zpochybnil a jeho stoupenci zahájili o den později v íránských městech sérii demonstrací, které se neobešly bez obětí.

Reportéři bez hranic, nevládní organizace obhajující svobodu tisku a médií považuje tuto zemi v Přední Asii jako jedno z „největších vězení pro novináře“. Není se čemu divit, ačkoli má k internetovému připojení přístup téměř 47% obyvatel, a v roce 2010 Internet použilo odhadem 75 miliónů Íránců, je zde ze strany vlády znatelná cenzura, omezený přístup na některé webové stránky a nevhodné blogy a názory v diskuzích jsou dokonce mazány. Magdalena Wojcieszak a Briar Smith se ve výzkumu nazvaném „Will politics be tweeted? New media use by Iranian youth in 2011“ pokusili zjistit, jak jsou na tom mladí Íránci s používáním sociálních sítí a zdali tyto nová média využívali jako jakýsi nástroj pro „hlas lidu“ při událostech po volbách v roce 2009.

O autorechMagdalena Wojcieszak je docentkou na Amsterdam School of Communication Research, University of Amsterdam. Zabývá se politickou komunikací a zkoumá, jak stále se měnící mediální prostředí vytváří příležitosti pro občanskou společnost. Její výzkumy byly publikovány v prestižních časopisech, mezi něž patří Journal of Communication, Public Opinion Quarterly, Political Communication, Communication Research, Political Psychology a právě New Media & Society, ve kterém byl zveřejněn tento výzkum. Briar Smith je projektovou ředitelkou Iran Media Program. Zároveň je také výzkumnou manažerkou v Centru pro globální komunikační studia při Annenberg School for Communication,University of Pennsylvania.

Výzkum: téma, metodika, výsledky

Podívejme se nyní na to, jaké komunikační toky převažují mezi mladými lidmi v Íránu a jak jsou zde využívání nová média. V Íránu mezi nejdůležitější kanály od nepaměti patřily mešity a bazary, kde se „názory tvořily v komunitách a zvěsti se šíří neuvěřitelnou rychlostí“. Je důležité zmínit, že politická komunikace v mnoha muslimských zemích je nyní odlišná od toho, jak vypadala před několika lety. Díky nástupu Internetu je lidem umožněno překlenout komunity a vytvářet nové vazby. Ačkoli obyvatelé Íránu spoléhají především na tradiční „mezilidské a komunitní“ komunikační toky, objevuje se čím dál více těch, kteří se spíše obracejí na nová média a své názory sdílí. Magdalena Wojcieszak a Briar Smith se proto pomocí dotazníkového šetření snažili zjistit, zdali využívání nových médií mělo vliv na události po prezidentských volbách v roce 2009 v Íránu. Vzorku 2802 mladých vzdělaných občanů Íránu pokládali otázky, které měly zodpovědět, jaká témata jsou na Internetu a sociálních sítích diskutována, zdali se zde objevuje také politická komunikace. Jestli mladí lidé umí obejít státem blokované webové stránky a zdali toho využívají. Snažili se tímto výzkumem odpovědět na otázku, jestli jsou tito mladí lidé díky novým médiím politicky aktivnější. Otázky tedy směřovaly na zdroj informací, které mladí lidé (80% dotazovaných bylo pod 30 let) využívají. Přestože se jednalo o vzdělané lidi převážně z metropolitních měst, docela značný počet dotazovaných uvedlo, že jako hlavní zdroj informací považují náboženské vůdce. Výsledky výzkumu ukázaly, že 92% z nich čte blogy, více než polovina svůj blog také píše. Co se týče sociálních sítí, zde jednoznačně přebil Facebook a místní Cloob síť Twitter (68% vs 17%). Více než tři čtvrtiny dotazovaných uvedly, že ví, jak obejít filtry či blokace webových stránek, ne všichni toho však využívají. Průzkum také zjistil, že respondenti spíše souhlasí s tvrzením: „Někteří lidé si myslí, že nové mediální technologie (např. Internet, Twitter, mobilní telefony) změní způsob, jakým lidé mohou ovlivňovat politiku.“

K posouzení politického potenciálu nových médií však nestačí jen jednoduše analyzovat, jestli lidé nová média využívají, popř. konkrétně které z nich. Je nezbytné se také zaměřit na to, jaká témata jsou diskutována. Když pomineme osobní témata, nejvíce podle výzkumu hovoří lidé o novinkách a probíhajících akcích, hospodářství nebo zahraničních záležitostech. Palčivé společenské otázky, jako jsou například práva žen, však řeší na Internetu jen desetina dotazovaných.

Závěr

Průzkum ukázal, že nová média inspirují mladé lidi k tomu, aby se více zapojili do politického dění. Zároveň však i mladí vzdělaní lidé žijící v metropolitních městech stále jako hlavní zdroje informací využívají mešity a náboženské vůdce. A tedy konečně odpověď na otázku, zdali si po volbách 2009 iránští obyvatelé myslí, že nová média mohou změnit způsob, jakým mohou ovlivňovat politiku. Starší a lépe vzdělaní respondenti a také ti, kteří uvedli Internet jako jeden z nejvýznamnějších zdrojů informací, se přihlásili k větší politické aktivitě. Oproti tomu tací, kteří informace získávají od náboženských vůdců či sousedů, byli ohledně politické aktivity méně sebevědomí. Co se týče cenzury a blokovaných webových stránek. Uživatelé Internetu, kteří se s cenzurou nebo blokovanými stránkami v minulosti setkali, a to bez ohledu na jejich snahu blokaci obejít, se shodují v tom, že jim to umožnilo lépe pochopit politickou situaci než těm, kteří se s cenzurou na Internetu nikdy nesetkali.

Relevance pro ČR

Přístup na Internet měla v tuzemsku v roce 2010 více než polovina domácností. O cenzuře, nebo o omezení svobody slova se nedá hovořit a vzhledem k tomu, že je Česká republika zemí demokratickou, se společné body s tímto výzkumem hledají jen těžko.