Jak nás ruší mobilní telefon při učení

V současnosti se setkáváme s novými médii snad na každém kroku. Jako jasný příklad můžeme jmenovat mobilní telefony. Velká řada z nás již vlastní smartphone, který povýšil prostý prostředek ke komunikaci kdekoli a kdykoli na malý počítač, jenž zvládne takřka cokoli. Každý nový model nás překvapuje novými netušenými možnostmi malého přístroje. Tím jsou nám umožněny stále nové a další způsoby používání mobilního telefonu. Není proto divu, že se k tomuto přístroji obrací i pozornost výzkumníků. 

Na studii zveřejněné v loňském roce s názvem „Mobile phone distraction while studying“ se podílelo hned několik autorů. Jedním z nich je David Prabu, jehož hlavním výzkumným zaměřením jsou komunikační technologie a zdraví. Tyto dva obory spojuje například v projektování mobilní aplikace pro výsledky v oblasti zdraví. Dále se zaobírá i multitaskingem, který je i předmětem zájmu již zmiňované studie. Dále se realizace výzkumu účastnila i Kim Jung-Hyun. Vědkyně zabývající se zejména bádáním v oblasti sociální identity, komunikačního chování v prostředí virtuálních skupin či sociálních a psychologických dopadů nových médií. Na vzniku studie participovali i Jared Brickman, Weina Ran a Christine M. Curtis.

Samotná studie se tedy zabývá tím, jak mobilní telefony (konkrétněji smartphony) ovlivňují náš každodenní život. Toto široké téma si však autoři pro potřeby výzkumu zúžili. Zaměřili se na to, jaký vliv má tzv. multitasking a task switching na procesy učení.

Již v počátku článku tedy autoři upozorňují čtenáře na různé pojmy, jež jsou podle nich ne vždy jasně ohraničeny a definovány. Zatímco multitasking v jejich pojetí zahrnuje činnost na dvou a více úkolech zároveň bez přerušení práce na jednom z nich, u task switching je brána v úvahu nutnost přepínání mezi jednotlivými činnostmi, a tudíž i nutnost jednu z aktivit přerušit po dobu, kterou se věnujeme aktivitě druhé. Přesto však jako zastřešující používají termín multitasking, stejně bude užíván i zde.

Je patrné, že multitasking je součástí každodenního života. Volné chvíle se snažíme vyplnit čtením, psaním, hraním her či dalšími aktivitami. A smatphony, které nosíme neustále všude s sebou, k němu přímo vybízejí. Často se však stává, že mobilní telefony nejsou využívány jen ve volných chvilkách, ale jejich užívání se začíná protahovat i do času určeného například práci nebo studiu. Právě na tento aspekt se rozhodli zaměřit autoři výzkumu. Zabývají se tedy konkrétně tím, jak studenti přerušují chvíle určené učení a dělání domácích úkolů jinými aktivitami. Daný výzkum se v tomto ohledu zaměřil především na poslech hudby, psaní zpráv a aktivitu na sociálních sítích.

Jak uvádí studie, dosavadní výzkumy v oblasti multitaskingu ukazují, že studenti, kteří přerušují učení kvůli jiným aktivitám, mají postupem času horší schopnost ignorovat okolní ruch, ke zpracování informací dochází jen povrchově a mají celkově horší výsledky ve třídě. Není tedy pochyb o tom, že mobil výrazně ovlivňuje proces učení, a autoři dokonce hovoří o možnosti, kdy se multitasking rozvine až do silného návyku, kdy člověk již není schopen žádné autoregulace. Pro výzkum zavádí pojem „mobile phone interference in life“ (MPIL), který má reagovat právě na tento jev.

Ve studii jsou představeny tři modely, z jejichž aspektů autoři při koncipování výzkumu vycházeli. Pro něj jsou důležité zejména poznatky Limited capacity model, který upozorňuje na fakt, že kognitivní schopnosti jedince jsou omezené a přepínání mezi jednotlivými úlohami s sebou tudíž nese i zhoršení výsledku učení. Dále je zmíněn Threaded cognition model, jenž zdůrazňuje, že ke zpracování různých úloh slouží různé prostředky. Přidává tím tedy různé úrovně zpracování. Posledním zmíněným je Motivated cognition model, s kterým se zvýznamňuje motivace k multitaskingu.

Jako výzkumný vzorek posloužili vysokoškolští studenti (nakonec 992 respondentů), kteří odpovídali na otázky týkající se způsobu, jakým používají mobilní telefon během učení, stráveného času u jednotlivých činností, kombinací, které realizují, a rozdělení pozornosti mezi jednotlivé aktivity multitaskingu.

Při vyhodnocení výsledků výzkumu dospívají autoři k závěru, že jak frekvence jednotlivých aktivit multitaskingu, tak pozornost jim věnovaná úzce souvisí se MPIL. Důležitá je však relevance těchto ukazatelů u jednotlivých činností. Zatímco u psaní zpráv a aktivity na sociálních sítích jsou relevantní oba ukazatele, u poslechu hudby je to jen míra věnované pozornosti. Již Limited capacity model totiž upozorňuje na to, že hudba je studenty vnímána spíše jako doprovodný jev a šum okolí, který jsou schopni odfiltrovat. Autoři této studie navíc dodávají, že muzika při učení je nejčastější aktivitou provozovanou současně s učením, ale zároveň aktivitou, vedle níž je nejvíce pozornosti věnované samotnému učení. Hraje zde roli jiná motivace. Hudbu totiž studenti často užívají jako prostředek přehlušení ostatních ruchů z okolí, zatímco posílání zpráv a sociální sítě sytí touhu po sociální interakci. Je však také nutno podotknout, že tyto dvě činnosti na rozdíl od poslechu hudby vyžadují aktivní participaci, a tudíž vyžadují i větší míru pozornosti na úkor pozornosti věnované primárnímu úkolu, tedy učení.

Zajímavým zjištěním je i fakt, že zkoumané subjekty udaly takové časové údaje, u nichž při součtu dochází výzkumníci i k výsledku 39 hodin (včetně aktivit jako je spánek atd.). Toto „roztažení“ dne do více než 24 hodin plně odpovídá rysům multitaskingu. Dochází pak k jakési opozici fyzického a psychologického času, který musí být i nadále brán v potaz při bádáních na poli multitaskingu.

Přednosti vlastního výzkumu vědci tedy spatřují zejména v představení měřítka rozdělení preference multitaskingu (použitelném pro další bádání) či různé relevanci výzkumných ukazatelů pozornosti a frekvenci. Limitem výzkumu je pak zejména výzkumný vzorek, který byl složen pouze z vysokoškolských studentů, jejich učební návyky totiž zcela jistě neodpovídají celé populaci. Jako příklad způsobu nahlížení na multitasking však studie nabízí mnoho možností, jak výzkum rozšiřovat a dále aplikovat.

Obecně vzato je však působení a vliv nových technologií v podobě mobilního telefonu stále nepříliš probádanou oblastí, která nabízí řadu aspektů dalšímu zkoumání, ať už na základě tohoto výzkumu, nebo jiného.

Zdroj:

Prabu D., Jung-Hyun K., Brickman J. S., Ran W., Curtis C. M: Mobile phone distraction while studying. New media & society [online]. 2015, 17(10): 1661-1679 [cit. 2015-12-13]. Dostupné z < http://nms.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/content/17/10/1661.full >.