Mladí a soukromí v online světě: Jaká je jejich definice soukromí?

Právo na soukromí je jedním ze základních práv, která jsou definované jak v mezinárodním, tak i v regionálním právu. Vývoj několika posledních let však toto právo poněkud pozměňuje. Chápání soukromí se změnilo poté, co se veřejná sféra ocitla v online prostoru, tudíž je nejspíše zapotřebí si nově definovat, jaké právo na soukromí v takovém světě vlastně máme.

Tato práce se zabývá pokusem o reformulaci „online soukromí“ v současném globálním světě a díky kvalitativní studii na několika dánských školách zjišťuje, jak mladí chápou, vnímají a kontrolují svoje online soukromí na sociálních médiích. Touto problematikou se již dlouhá léta zabývá Gry Hasselbalch Lapenta, která se nyní zabývá kvalitativními a kvantitativními výzkumy na poli online soukromí, inovací a soukromí obchodních modelů. K jejím akademickým titulům patří diplom na Goldsmith´s University v Londýně za mediální a kulturní studie. Dále vystudovala v jejím rodném Copenhagenu mezinárodní právo se zaměřením na lidská práva. Spoluautorkou je velice známá dánská profesorka Rikke Frank Jørgensen, která je odbornicí na poli lidských práv a komunikačních a informačních technologií. V rámci svého života vystudovala několik vysokých škol v Dánsku, ale i například v Itálii.

Výzkum Youth, privacy and online media: Framing the right to privacy in public policy-making se zabývá internalizací veřejného života v online prostředí a ochranou práva na soukromí v mnohem širších podmínkách než tomu bývalo dříve. Autorky se zaměřují na mladou generaci z důvodů budoucí důležitosti ve veřejném životě, jelikož právě z této současné generace Y se stanou budoucí spotřebitelé nově vzniklých podmínek soukromí. Zobrazení této mladé generace nás nutí soustředit se na online soukromí a ochranu dat, jelikož zvláště u nich můžeme zpozorovat klesající zájem o soukromí a neuvěřitelnou otevřenost ke sdílenému online životu na veřejných sociálních sítích. Dokument se tedy zabývá soukromím v online prostředí a na základě kvalitativní studie se snaží vyhodnotit, jaké postupy a strategie používají mladí lidé k zachování svých osobních dat.

V literatuře zaměřené na mládež bylo chápání soukromí na sociálních sítích vysvětlováno nejčastěji dvěma si odporujícími výklady. Jedni argumentují, že věk soukromí je pro mládež u konce a že mladí radši upřednostní pohodlí nad ochranou osobních údajů. Na druhou stranu druzí tvrdí, že mladé generaci záleží na udržení privátních dat, avšak balancují nad tím, zda možnosti internetu a sociálních sítí jsou pro ně výhodnější než případné hrozby, které tento svět přináší. Spousta autorů na toto téma argumentují kolektivitou a tvrdí, že zavedení sociálních norem přispěje k rozšíření kolektivního povědomí o hrozbách sociálních sítí. Mladí empirici zase konstatují, že mladí vidí soukromí na sociálních sítích jako jejich vlastní schopnost a vytvářejí si sociální strategie k zachování svých osobních dat.

Pokud tedy chceme tvrdit, že praktiky mladých slouží jako indikátor toho, čeho se budoucnost bude držet, pak zjištění jako tahle mohou v podstatě sloužit jako nástroje k interpretaci práva na soukromí v online prostoru. Mnoho současných studií silně deklaruje smysl kodifikování práva na soukromí v online světě, jelikož mládež tomu nepřikládá moc důležitý význam. Na druhou stranu právě chování mladých na sociálních platformách ilustruje nutnost utvoření nové normy na ochranu osobních údajů, která odpovídá podmínkám online sociálního života.

Tento dokument se silně opírá o výzkum Teens´ priváte and public lives on social media. Metodologicky byla data sbírána prostřednictvím kvalitativní studie a přístup k datům byl umožněn díky Danish Media Council for Children and Young People a Danish Institute for Human Rights. Studie byla provedena v říjnu roku 2013 a skládá se z 11 skupinových rozhovorů vedených na šesti středních školách v Dánsku. Rozhovory byly vedeny buď se čtyřmi nebo osmi respondenty obou pohlaví, v konečném počtu 68 studentů. Respondenti se v rozhovorech znali osobně, většinou sdíleli jednu třídu nebo alespoň společné kurzy. Rozhovory byly audio natáčeny a trvaly přibližně hodinu.

Z výsledků dané studie vypovídá, že ve všech 11 skupinách byli respondenti velice opatrní v tom smyslu, že jim nejvíce záleželo na tom, jakým způsobem je vidí jejich přátelé a rodina. Ač se to zdá velmi populistické, držet si vlastní reprezentativní obraz před svými blízkými může silně přispět k udržení určitého soukromí. Někteří dokonce přesně vymezili určité limity, které se nesmí ve sdílení porušovat. Ku příkladu mezi ně patří například rozvod rodičů či osobní rozchod s přítelem či přítelkyní. Zajímavostí je také, že pokud se teenagerů zeptáme na soukromí na sociálních sítích, většina z nich to chápe jako soukromí před rodiči či učiteli.

Většina mladých uživatelů sociálních sítí mají zcela omezené vědomosti o jejich užívaní. Z výzkumu vyplynulo, že nikdo z respondentů nečetl podmínky užívání sociálních sítí, tudíž nemají ponětí, kam až se jejich důvěrné informace ze sociálních platforem mohou dostat. Nejde bohužel jen o ty sdílené, avšak jde i o soukromé konverzace v rámci například dvou přátel.

V tomto článku se autorky snaží přeformulovat „online soukromí“ v globálním pojetí, které je zatím založené na silně se vyvíjejícím pojmu. Praktiky mladých na sociálních sítích nám ukázali priority a dominantní aspekty soukromí, která jsou důležité. Zachování si vlastní identity je velice důležité pro většinu uživatelů, avšak podpis off práva užívaným sociálním sítím se zdá být nutnou daní. Pokud se zkrátka člověk chce účastnit veřejného života na sociálních sítích, musí počítat s určitými riziky.

Závěrem bych chtěla dodat, že udržení tzv. „online soukromí“ je poněkud složité pro každého z nás. Tím pádem je určitá kodifikace takového práva v celku složitá. Každý z nás chápe limity soukromí jinak a to díky neustálému vývoji sociálních služeb. Dle mého názoru je tudíž určitá reformulace „online soukromí“ nutná, ačkoliv si její přesné znění v rámci neustálého vývoje nedovedu představit.

[1] G.H. Lapenta a R.K. Jørgensen. Youth, privacy and online media: Framing the right to privacy in public-policy making. FirstMonday [online]. 2015 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/5568/4373.

[2] M. Madden, A. Lenhart, S. Cortesi, U. Gasser, M. Duggan, A. Smith, and M. Beaton. Teens, social media and Privacy. PewResearchCenter [online]. 2015 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://www.pewinternet.org/2013/05/21/teens-social-media-and-privacy/.