Teorie šíření inovace Twitteru mezi sportovními novináři

JJM335 Nová média a společnost - 2. úkol - Tomáš Michna

Peter English

Autor článku získal titul PhD. na australské University of the Sunshine Coast. Jeho diplomová práce byla zaměřena na výzkum vývoje, jak online žurnalistika pozměnila sportovní zpravodajství. V současné době na univerzitě přednáší o žurnalistice, investigativní žurnalistice a online žurnalistice. Ve své výzkumné a publikační činnosti se soustřeďuje především na sportovní a online žurnalistiku, sociální média a sport. Od roku 1998 je také sportovním novinářem se zaměřením na kriket.

Sociální médium jako inovace

Englishův článek rozvíjí teorii šíření inovací (difúze inovace), kterou lze považovat za jednu z nejstarších v rámci sociálních teorií. V roce 1962 ji definoval Everett Mitchell Rogers jako nápad, zkušenost nebo objekt, který je přejat a dále šířen jako nový, a to jednotlivcem nebo jinou adoptivní jednotkou. V tomto případě je inovací sociální síť Twitter a výzkum analyzuje difúzi užívání Twitteru mezi sportovními novináři v Austrálii, Indii a Velké Británii.

Inspirace k výzkumu

Výzkum lze zasadit do tradičního rámce výzkumu mediálních institucí a jejich komunikačních kanálů - tedy zkoumání obsahu médií. V tomto případě je zkoumána sociální síť Twitter jako médium, jehož obsah tvoří příspěvky jednotlivých uživatelů. English odkazuje na dosavadní výzkumy, které se zabývaly např. examinací, k jakým účelům Twitter sportovní žurnalisté využívají. Tato studie se však koncentruje na to, kdy a proč začali žurnalisté Twitter používat a v jaké míře je zmiňovaný na stránkách sportovních rubrik (online) deníků.

Jaké jsou dosavadní zkušenosti?

Twitter je populárním nástrojem nejen pro sportovní žurnalisty a mediální instituce po celém světě. Přesto nebylo do doby před provedením výzkumu známo, jak se tato platforma adoptovala v newsroomech napříč rozdílnými státy světa. 

E. M. Rogers ustavil v rámci své teorie 5 přijímacích kategorií, které zmiňuje ve výzkumu i autor:

• Innovator (inovátor) – jedinec, který chce být mezi prvními v rámci vyzkoušení inovace

• Early adopter (brzký příjemce) – lze mezi ně zařadit opinion leadery, vnímající potřebu změny, roli si užívající a které není potřeba přesvědčovat

• Early Majority (časná většina) – jedinec přijímající inovace dříve než průměrní jedinci, zřídka opinion leadery

• Late Majority (pozdní většina) – jedinec přijímající inovace až po schválení nebo vyzkoušení většinou, skepse

• Laggard (opozdilec) – jedinec, kterého je nejtěžší přesvědčovat, konzervatismus, skepse, tradice

English popisuje teorii šíření inovací jako populární a efektivní přístup v rámci studia komunikací (a uvádí několik příkladů dosavadního užití Rogersovy teorie ve výzkumech difúze Twitteru). Singerův výzkum z roku 2004 přišel se závěry, že v rámci 4 newsroomů v USA lze nalézt většinu inovátorů mezi online žurnalisty, naproti tomu mezi tradičními žurnalisty v tisku a televizním vysílání se jich nachází minimum. Arceneaux a Weiss v roce 2010 přišli se závěrem, že difúzi v prvních 3 letech fungování Twitteru lze považovat za celkově pozitivní přístup k rozvíjející se technologii. Tremayne ve svém výzkumu v roce 2007 uvádí, že se větší online deníky stávaly brzkými příjemci ve větší míře než menší deníky. English však spatřuje určitou mezeru ve výzkumu difúze Twitteru směrem k příjemcům této teorie v řadách sportovních novinářů.

Metodologie

Při výzkumu byla použita kombinace dvou výzkumných metod. Hloubkový rozhovor, jakožto jedna z nejvýznamnějších metod kvalitativního výzkumu, byl aplikován na 36 respondentech a kvalitativní obsahová analýza byla aplikována na celkem 4103 tištěných i online článků. 

Z ustavení výzkumných metod vyplynuly i 3 výzkumné otázky:

O1: Z jakého důvodu začali sportovní novináři Twitter používat?

O2: Kdy začali sportovní novináři Twitter používat (z hlediska jednotlivce, organizace, národnosti; soukromé vs. pracovní účely)?

O3: Kolik článků cituje ve svém obsahu příspěvky z Twitteru (online i tištěné deníky)?

Výzkumný vzorek pro dotazování obsahoval 6 sportovních novinářů z každého z celkem 6 deníků vycházejících v Austrálii (The Sydney Morning Herald, The Australian), v Indii (The Times of India, The Hindu) a ve Velké Británii (The Guardian, The Daily Telegraph). 

Dotazováni byli členové sportovních rubrik, kontakty byly získávány metodou sněhové koule. 35-40 minut dlouhé rozhovory probíhaly formou telefonátu, respondenti byli dotazováni např. na to, kdy se na Twitter registrovali, nebo zdali ho odmítají (s uvedením důvodů). Data byla verifikována např. prostřednictvím web nástroje.

Obsahovou analýzou bylo examinováno 4103 článků ke zjištění, zdali obsahují zmínku o Twitteru (např. výroky a příspěvky sportovců jako zdroj informací).  Vzorek byl získán během vybraných 2 týdenních cyklů (2x pondělí-sobota) mezi 20. srpnem a 10. listopadem 2012. Články byly okódovány a analyzovány za použití programu SPSS.

Proč byly vybrány britské, australské a indické deníky? V rámci vzájemné podobnosti sehrála roli společná historie Commonwealthu nebo například společný zájem o kriket. Co se týče odlišností, v Austrálii se sportovní zpravodajství zaměřuje na rugby, v Indii na hokej a fotbal a v Británii na fotbal a rugby. Z geografického hlediska se jedná o státy z různých světových kontinentů. Z hlediska užívání internetu a Twitteru, v Británii užívá internet 87% a Twitter 1 z 6 obyvatel, v Austrálii 82,4% internet a Twitter 1 z 11 obyvatel a v Indii 12,6% internet a Twitter 1 z 80 obyvatel.

Výsledky výzkumu

V rámci studie vypověděly 2 třetiny respondentů, že využívají soukromý účet na Twitteru k osobním účelům. Co se týče první výzkumné otázky, autor ustavil tři základní důvody, kvůli kterým si účet jednotliví novináři založili: monitorování zpráv, zdrojů a dalších informací; ke sdílení příspěvků a zvýšení počtu čtenářů; splnění pokynu od nadřízených z redakce (registrace na Twitteru). Zajímavostí je, že nejvíce žurnalistů přivedly na Twitter příspěvky Lance Armstronga v roce 2009, které se týkaly jeho comebacku. 

Zbylá třetina respondentů se naopak do uzávěrky výzkumu (30. června 2012) vyhýbala registraci. Důvody byly různorodé – od přílišné vytíženosti, přes staromódnost, až po názor, že by stejně světu Twitteru neměli co říct. 

Na následujícím obrázku s grafem lze snadno v praxi ověřit podobnost s Rogersovou křivkou. Jedná se o graf zobrazující registraci jednotlivých žurnalistů na Twitter podle jejich národnosti se zařazením do příslušné přijímací kategorie:

Výzkum jednotlivých článků následně ukázal, že nejvíce z Twitteru čerpaly britské deníky s 8% článků, následující byla Austrálie s 3,9% článků a poslední byla Indie s 2% článků. Z celkového počtu 4103 článků jich pouze 183 zmínilo Twitter ve svém obsahu.

Twitter mezi českými sportovními novináři

Nejznámější čeští sportovní novináři si uvědomují popularitu Twitteru a začínají tuto síť postupně využívat. Jejich příspěvky jsou často zmiňovány během sportovních přenosů, stávají se součástí rubrik online deníků a jsou dále mezi širší veřejností sdíleny. Novináři tweety často využívají k doplnění názorů (článků) svých nebo kolegů. 

Mezi nejvíce sledované a nejpopulárnější patří tito čeští novináři (číslo uvedené v závorce je počet followerů ke konci března 2015):

• Jaromír Bosák (94 900)

• Robert Záruba (91 800)

• Michal Dusík (10 100)

• Tomáš Jílek (4 800)

• Vojtěch Bernatský (3 000)

• Pavel Čapek (2 800)

 
Zdroj:
ENGLISH, P. Twitter's diffusion in sports journalism: Role models, laggards and followers of the social media innovation. New Media [online]. s. - [cit. 2015-03-24]. DOI: 10.1177/1461444814544886. Dostupné z: http://nms.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1461444814544886