Destrukce exkluzivního obsahu v době internetu

Když se dnes někoho zeptáte, odkud se dozvěděl o té či jiné události, nejčastěji odpoví na internetu, na Facebooku či jiné sociální síti. Exkluzivita informací a médií stále více ztrácí svůj povodní význam a je potřeba hledat způsoby, jak tomu čelit.

„Rozvoj médií a kyberprostoru s sebou nese možnost být informován o čemkoli. (…) Lidé stále zřetelněji vnímají jednotný svět, v němž sílí vzájemná závislost, propojení a interakce.“ Výrok filozofa a esejisty Gillese Lipovetského do jisté míry ilustruje, v jakém světe dnes žijeme. Tedy ve světě, v němž pojem exkluzivita informací ztrácí svůj původní význam a posouvá se dále. Ve světě, kde již získávání informací není výsadou, ale běžným konzumem. A v době, kdy mediální proud strhává různé kvalitní obsahy do jednoho velkého mišmaše.

Kde se ztratil exkluzivní obsah?  
Exkluzivní informace ve svém původním významu již přestává existovat a je nutné ji dnes vnímat v kontextu toho, jak funguje denní zpravodajství. Aby bylo možné exkluzivitu udržet, je potřeba ji extrahovat z toho, co je běžným zpravodajským obsahem. Jak toho dosáhnout? Předně je nutné pochopit, jak zpravodajství v uspěchané internetové době funguje.

Časopis The Economist před časem upozornil, že jedním z hlavních důvodů, proč lidé přestávají mít zájem o exkluzivní informace, je rozvoj internetu a především sociálních sítí. Věcný popis reality, ať už jde o zpravodajství nebo investigativní materiály, přestává být pro média přidanou hodnotou, protože totéž uživatelé každý den konzumují nejen v rámci sociálních sítí. Exkluzivní informace jako taková byla degradována a její původní význam zcela vymizel. Zvláště pak s ohledem na časovou exkluzivitu.

Současná internetová doba je zkrátka taková a název média, které informaci přineslo jako první, už nehraje roli. Stane-li se nějaká významná událost, o němž konkrétní médium informuje jako první, nebo když médium přinese nějaké závažné investigativní odhalení, těží ze své původnosti jen malou chvíli. Když se totiž zeptáte běžného mediálního konzumenta, odkud se o tom či onom dozvěděl, nejčastěji odpoví, že na internetu nebo v televizi. Odpovědi „Četl jsem to v MF DNES“ nebo „Viděl jsem to v pořadu Reportéři ČT“ jsou dnes již spíše výjimečné. Nejčastěji se totiž k informaci dostane prostřednictvím některého z velkých zpravodajských serverů, případně odkazem ze sociální sítě. Sdílení mezi uživateli a opakované komentování zde přitom hraje významnou roli.

Dopadá to především na tištěná média, pro která již publikace exkluzivní informace na titulní stránce nepřináší tolik výhod, jako v minulosti. Ve chvíli, kdy například tištěný deník či časopis přinese zásadní zjištění, během několika hodin od vydání se stejná informace objeví na většině internetových serverech a sociálních sítích. Rychlé převzetí publikované informace ostatními médii je logické a nevyhnutelné.

Jediné, co lze v tomto ohledu diskutovat, je způsob, jakým bude původní zdroj citován. V českém kontextu to však lze považovat jen za marné volání a téma spíše na odbornou diskusi. Běžného mediálního konzumenta tento problém nezajímá a nechce ho řešit. Pro něj je podstatné, že se k němu informace dostala a neřeší kvalitu ani podobu. A to i v případě, kdy jde o informaci podloženou fotografiemi investigativního charakteru. Stačí mu konstatování, že to někdo jiný ověřil.

Jak znova najít exkluzivitu
V současné době lze rozlišovat dva typy exkluzivních informací. Předně jde o specifické účelové či strategické informace, které jsou využitelné například v podnikání či jiných oblastech. Klíčové je, že u těchto informací existuje určitá míra využitelnosti nad rámec běžné mediální konzumace. Takové informace, mající svůj jasný původ, publikuje například server Motejlek.com, ProByznys.info či Borovan.cz.

Aspekt exkluzivity mohou mít také informace s přidanou hodnotou, které ostatní média nemohou jen tak snadno převzít. Jde primárně o obsah, který běžnou mediální agendu doplňuje, tedy tematické analýzy nebo články komentářového charakteru. Touto cestou s v současné době snaží jít například server iHNED.cz.

V obou případech jde o informace, jejichž přebírání je buď nepraktické (např. v případě exkluzivních rozhovorů), nebo komplikované (např. rozsáhlá analýza nebo komentář). Přesto však, pokud dnes někdo chce hovořit o tom, že původní a exkluzivní obsah má smysl, musí rezignovat na problematickou ochranu obsahu, který je ze své podstaty předurčen k tomu, aby ho ostatní média přebírala.

Rezignace jako druhá cesta
Existuje také druhá možnost, a to na exkluzivní obsah zcela rezignovat. I to se dnes běžně děje a v českém kontextu to není výjimečné. Stačí, když internetové médium denně chrlí takové množství obsahu, že exkluzivní informace nejsou potřeba. Typickým příkladem je sever iDNES.cz, na kterém každý den vyházejí desítky článků nejrůznějšího zaměření, od běžného zpravodajství, přes zábavu, techniku až po bulvární informace. Tento obsahový kompilát, kde velkou část obsahu tvoří převzaté informace, je době rozšíření sociálních sítí velice efektivní a dokáže generovat velkou návštěvnost.

Pochopitelně jen čas ukáže, která z těchto dvou cest bude udržitelnější, a to jak z pohledu ziskovosti, tak z pohledu vlivu. Zisk a vliv na veřejné mínění jsou totiž dva parametry, které vedle sebe mohou stát jen do určité úrovně. A nalezení této úrovně je jednou z výzev budoucnosti v oblasti fungování médií v následujících desetiletích.


Úkol 1, JJM335