Třebaže nemůže
být pochyb o tom, že online a offline sociální prostředí jsou platformami,
která se od sebe zásadním způsobem liší, strategie užívané v rámci online
sociálních sítí, Facebook nevyjímaje, přesto do značné míry stavějí na normách
a konvencích usměrňujících jednání a chování jedinců v jejich každodenních
offline životech. Z tohoto tvrzení vycházejí také autoři výzkumného článku
s názvem Being strategic and taking
control: Bedrooms, social network sites and the narratives of growing up
publikovaného v říjnu 2014 v mezinárodně uznávaném odborném periodiku
New Media & Society.
Autory článku a rovněž dvou nezávisle
provedených původních studií, z nichž text vychází, jsou Siân Lincoln působící
jako docentka na fakultě humanitních a sociálních studií na Univerzitě Johna
Moorea v Liverpoolu, a Brady Robards, který vyučuje na fakultě sociálních
věd Tasmánské univerzity v Austrálii. Robards i Lincoln se přitom v rámci
své výzkumné praxe shodně zabývají zejména současnou kulturou mládeže,
sociálními médii a jejich vzájemným vztahem. Kromě společné práce pro časopis New Media & Society, která mimo uváděného článku zahrnuje také
editaci zvláštního vydání tohoto časopisu u příležitosti deseti let existence
sociální sítě Facebook, mají oba na kontě autorství nebo spoluautorství
množství dalších příspěvků či odborných publikací. Siân Lincoln je navíc
autorkou vlastní monografie s názvem Youth
Culture and Private Space z roku 2012 a v současné době pracuje
na druhé vlastní knize, která by měla nést název Rethinking Yout Cultures: A Critical Introduction.
Jak již bylo naznačeno výše, samotný
článek vychází z poznatků získaných v rámci dvou kvalitativních studií,
které autorka a autor nezávisle na sobě provedli, přičemž jejich cílem bylo rozkrýt
normy a strategie, jimiž se mladí lidé řídí jak v offline, tak i online
sociálních a kulturních světech. První z výzkumů zrealizovala Siân Lincoln
ve Velké Británii, a to ve dvou fázích, nejdříve mezi lety 2000 a 2003, posléze
v letech 2008 až 2010. Za použití
kvalitativních metod zahrnujících hloubkové rozhovory nebo zúčastněné
pozorování získala v průběhu let data od 50 respondentů mužského i ženského
pohlaví pocházejících z rozdílných sociálních podmínek. Výsledky její studie
odhalily zásadní důležitost soukromých prostor, jako například dětských pokojů
nebo pokojů na vysokoškolských kolejích, pro rozvoj osobních identit mladých
lidí, a zároveň fakt, že tyto prostory fungují jako důležitá součást jejich
sociálních a kulturních světů. Výzkum Bradyho Robardse potom za použití
podobných kvalitativních metod jako u Lincoln probíhal mezi lety 2007 a 2010 na
jihovýchodě Queenslandu v Austrálii, přičemž jeho respondety bylo 40
mladých uživatelů a uživatelek sociální sítě Facebook a/nebo MySpace. Výsledky
studie poukazují na důležitost role, kterou plní sociální sítě při formování
identity jejich uživatelů a sebereflexi.
Témata,
která autor a autorka diskutují ve společném výzkumném článku Being strategic and taking control:
Bedrooms, social network sites and the narratives of growing up potom tedy
vycházejí právě z dat a výstupů příslušných studií. Autoři upozorňují na
fakt, že strategie kontroly nad offline soukromými prostorami zaujímané
respondenty ve výzkumu Siân Lincoln se překrývají s těmi, které používají
respondenti Robardsova výzkumu v rámci budování a spravování svých profilů
v online prostředí sociálních sítí. Argumentují tedy následně, že spektrum
strategií využívaných pro kontrolu nad osobními prostory vychází
z kulturních a společenských interakcí mladých lidí online i offline. Kontrolu
a správu osobního prostoru přitom autoři považují za jednu
z nejzásadnějších částí procesu formování jedincovy identity a v reflexi
změn v těchto strategiích potom vidí způsob, jakým mladí lidé artikulují svůj
osobní vývoj a růst.
Zdroj: http://1url.cz/ZS5r
Třebaže
autoři vycházejí z premisy, že aplikace prostorových metafor, například té
týkající se dětského pokoje, na online prostředí jsou pro hlubší porozumění fungování
sociálních sítí velmi užitečné, uvědomují si rovněž inherentní omezení, která
s sebou užívání těchto metafor může přinášet, a to zejména
v souvislosti s jedinečnou technologickou podstatou nových médií. Autoři
tak v rámci online prostředí hovoří o takzvaném kolapsu kontextu, který je
zapříčiněn kombinací množství offline sociálních světů, tvořených například
rodinou, přáteli, spolužáky nebo kolegy, do jediného performativního média,
jehož jádro představuje profil na online sociální síti.
V souvislosti
s aplikací prostorových metafor na online prostředí se autoři rovněž
opírají o poměrně pevnou teoretickou základnu, přičemž nejvíce čerpají z
dramaturgické perspektivy Ervinga Goffmana a jeho díla z roku 1959, jehož
název v českém překladu zní Všichni
hrajeme divadlo. Goffman zde přirovnává lidské chování v každodenním
životě k divadelnímu představení a za pomoci škály metafor z divadelního
prostředí popisuje komunikační přizpůsobování jedinců v rozličných situacích.
Právě tuto perspektivu je možné aplikovat také na prostředí virtuální, přičemž
je ale nutné brát v potaz základní rozdíly mezi offline a online
komunikací. Zatímco klasická offline interakce je vázána na určitý čas, prostor
nebo obecenstvo, v případě online prostředí sociálních sítí je struktura
interakcí poněkud odlišná, neboť obsahy virtuálních interakcí zůstávají, jako
jakési artefakty, v mnoha případech přístupné dalším potenciálním komunikačním
partnerům. Do jisté míry tak ke stírání rozdílů mezi tím, co Goffman ve své
terminologii označuje jako jeviště a zákulisí, jinými slovy veřejné a
soukromé. Aplikace prostorových metafor na virtuální prostředí s sebou nese
i další omezení, které představuje variabilita profilů na sociálních sítích.
Performativní prostředí se totiž mění nejen v závislosti na jednotlivých
majitelích profilů, ale jsou rovněž ovlivňována i volbami ostatních uživatelů
dané sociální sítě, kteří mohou mít větší či menší prostor a zároveň touhu či
motivaci zasahovat do zveřejňovaných obsahů. I přes zmíněné nedostatky lze ale společně
s autorem a autorkou předkládaného článku konstatovat, že Goffmanova
perspektiva nabízí velmi účinný nástroj pro rozkrývání praktických i
symbolických strategií kontroly soukromého online i offline prostředí.
Na
základě konkrétních příkladů vycházejících z hloubkových rozhovorů
z obou provedených kvalitativních studií potom autoři v další části
textu osvětlují, jakým způsobem se offline konstruovaná identita jednotlivců
přenáší do online prostředí sociálních sítí, a do jaké míry mají virtuální
obsahy moc zpětně ovlivňovat jejich každodenní životy. Ukazují tak, že
dospívající lidé utvářejí a přizpůsobují své identity napříč mnohými kontexty a
prostředími, online i offline, které na sebe vzájemně navazují a ovlivňují se, přičemž
zaujímané strategie nepřetržitě zvažují a kontrolují, a podle touhy či nutnosti
je následně přehodnocují a mění. Lincoln a Robards tak v textu rozkrývají
souvislosti mezi ustanovováním identit prostřednictvím symbolické a praktické
kontroly nad materiálním i virtuálním prostředím. Uvažují rovněž o sebereflexi
respondentů v kontextu jejich osobnostního vývoje projevující se skrze
zásadní změny, vizuální či obsahové, důležitých soukromých prostor,
v jejichž rámci je identita jedinců formována, a za které lze, stejně jako
dětské pokoje, považovat i profily na sociálních sítích. Z informací
získaných v rámci obou výzkumů totiž vyplývá, že jedinci za účelem
dosažení identity, která se jim samotným v daném období jeví jako ideální
a která současně působí kýženým dojmem na jejich okolí, využívají obdobných
strategií v reálném i virtuálním prostředí.
Šestnáctiletý
James například v rozhovoru vysvětluje, že nedávno musel rapidně změnit
vzhled svého pokoje, protože ani barvy, ani dekorace jako plyšové hračky nebo
plakáty s pohádkovou tematikou, už nereprezentovaly jeho nové, dospělejší já. Metaforické vystěhování
starého dětského já z dětského pokoje tak přitom dalo prostor
pro nastěhování, v Jamesových očích reálnějšího, mužného já v podobě mužnějších
barev a dekorací. V kontextu prostředí sociálních sítí potom
devatenáctiletá Charlotte popisuje, jak po ukončení studia na střední škole musela opustit infantilní prostředí sociální sítě MySpace, které následně vyměnila
za čisté a lépe organizované prostředí Facebooku, přičemž rovněž artikuluje
důležitost přijetí nových
komunikačních strategií pojících se k novému
virtuálnímu prostředí. Respondenti dále rovněž, v souvislosti
s osobním vývojem, zdůrazňovali nutnost aktualizovat a měnit
obsahy svých profilů na sociálních sítích tak, aby je tyto nijak nekompromitovaly, a naopak následně lépe
odpovídaly jejich reálným identitám.
Ze zmíněných příkladů je patrné, jak jedinci přejímají kontrolu nad svými
identitami právě skrze správu příslušných prostředí, ať už se jedná o online
prostředí sociálních sítí, nebo o offline materiální prostředí dětských pokojů.
Zdroj: http://1url.cz/nSO8
Pokud
bychom měli hodnotit relevanci výše uvedených poznatků pro aktuální kontext
v České republice, bylo by třeba podniknout další výzkum, který by
přesněji zohledňoval specifika českého mediálního prostředí a zdejší společnosti
jako takové. Jeho výsledky by navíc mohly přispět k větší celistvosti již
provedených studií, které by získané informace obohatily o další vhled.
Prozatím lze tedy alespoň konstatovat, že ačkoliv každá ze studií, z nichž
předkládaný výzkumný článek vychází, byla provedena na jiném konci světa a
s rozličným prvotním záměrem, obě do velké míry shodně odhalují příběhy
mladých lidí snažících se zorientovat v komplexních sociálních a kulturních
světech. Obě studie objasňují způsoby, skrze které jedinci ustanovují vlastní
identity a kontrolují prostředí, která jsou pro formování identity důležitá. Konečně,
obě studie zkoumají zdi, které jednotlivci
upravují a na nichž prezentují své identity, třebaže na jedné straně tvoří
základ cihly a na druhé digitální technologie.
Výchozí článek
LINCOLN, S. – ROBARDS, B. Being strategic and taking control: Bedrooms, social network sites and the narratives of growing up. New Media & Society. London Sage Publications, 8. 10. 2014, DOI: 10.1177/1461444814554065
Další použitá literatura
GOFFMAN, E. The
Presentation of Self in Everyday Life. London: Penguin, 1959.
LINCOLN, S. I’ve stamped my personality all over it: the
meaning of objects in teenage bedroom culture. Space and Culture. London Sage Publications, 2014. vol. 17, no. 3,
s. 266 – 279.
ROBARDS, B. Leaving MYSpace and joining Facebook: ‚growing
up‘ on social network sites. Continuum:
Journal of Media and Cultural Studies. London: Routledge, 2012. vol. 26,
no. 3, s. 385 – 398.
No comments:
Post a Comment