Dohled rodičů nad teenagery
hrající počítačové hry – výhody a dopady.
Průmysl
zabývající se distribucí videoher na trh patří v současné době mezi
nejrychleji rozvíjející se odvětví. Například v USA 67% domácností
potvrdilo, že vlastní určitou formu videoher a 41% si videohry zakoupily nebo
chystají zakoupit v roce 2010 (rok vzniku výzkumu Entertainment Software
Association). Hraní počítačových her je nejvíce rozšířeno mezi mladými lidmi.
Z výše jmenovaného výzkumu vyplývá, že 80% dětí školního věku a teenagerů
v USA mají videohry doma a hlásí se k tomu, že to je jedna
z jejich nejoblíbenějších činností.
Rostoucí popularita počítačových her u mladších dětí
samozřejmě vyvolává otázku zodpovědnosti rodičů. Jak k tomuto problému rodiče
přihlížejí a jakým způsobem dohlížejí na své děti. Asi každý z nás, kdo má
děti v tomto „inkriminovaném“ věku, zaznamenává, že děti najednou neustále
vyžadují tablety, mobilní telefony, nad různými aplikacemi tráví čím dál více
času. A určitě si rodiče pokládají otázku: Jak velký negativní dopad mají
počítačové hry na psychiku mého dítěte? Co mu mohu dovolit a co zakázat? Může
hraní her způsobit u dětí až patologické problémy jakým je herní závislost? Touto
problematikou se zabývá odborný článek Dohled
rodičů nad teenagery hrající počítačové hry – výhody a dopady (Parental
mediation of teenagers´ video game playing: Antecedents and consequences. Autoři: Dr. Monsun Shin působí na Nanyang Technological Univerzity,
Singapore, divize Public and Promotional Communication; Dr. Jisu Huh působí na Univerzity of Minnesota, USA)
Dotyčný článek podrobně popisuje tři formy rodičovského
chování a mediálního dohledu nad svými dětmi a detailně rozebírá výsledky
odborného výzkumu. Již na začátku článku autoři upozorňují, že dosavadní
výzkumy potvrdily jen velmi slabý vliv hraní videoher na dětské chování.
Upozorňují ale na zásadní problém, který spočívá v tom, že zatím
neexistuje dostatečná zákonná regulace, která by dohlížela na obsah
počítačových her. A tím se také otevírá velký prostor pro monitorování rodičů
nad aktivními činnostmi svých dětí. „Výzkum
týkající se významu rodičovského dohledu nad používanými médii svých dětí
demonstruje velice důležitou roli rodičů, která napomáhá snižování negativního
vlivu médií.“
Předmětný výzkum označuje rodiče za nejdůležitějšího
„agenta“ v procesu správné interpretace a recepce mediálních obsahů.
Rodiče by měli se svými dětmi diskutovat o interpretaci mediálních obsahů
(upozornit je na neočekávané aspekty a dopady), nastavit pevná pravidla, poučit
jak mediální obsahy konzumovat. A závěrem také sdílet nasbírané zkušenosti
v komunikaci s dětmi. To
souvisí s tím, že sami rodiče by se měli zajímat o nové technologie a nová
média. Měli by se sami snažit například ovládat „surfování“ na internetu a pak
dětem doporučovat vhodné internetové stránky, které mají využívat. Tento
přístup dotyčný výzkum označil za velmi pozitivní.
Výzkum dále demonstruje skutečnost, že rodiče mladších
dětí dohlížejí mnohem více na své děti a sledují, jak děti tráví volný čas.
S přibývajícím věkem tento dohled slábne. Mluví se pak o tzv. teorii socializace – starší děti již
tráví více času se svými vrstevníky a ve společnosti masových medií než se
svými rodiči.
Autoři také poukazují na genderové rozdíly – tj. matky
jsou mnohem zodpovědnější a dohlížejí na své děti více než jejich otcové.
Výzkum v tomto směru také prokázal, že děti-chlapci mají zároveň větší
tendenci podlehnout hraní počítačových her a tráví hraním více času. Tudíž jim
rodiče musí věnovat více času.
Nejdůležitějším demografickým faktorem výzkumu byl fakt,
že rodiče, kteří mají negativní smyšlení o televizi a o počítačových hrách, se
zároveň stávají rodiči s nejvíce restriktivními praktikami vůči svým dětem
a vykazují velice aktivní dohled. Zatímco rodiče, kteří se zabývají masmédii a
využívají nová média s dětmi, mají pozitivnější přístup a volnější dohled.
Z této hypotézy autoři vycházeli ve svém
kvantitativním výzkumu, kdy pomocí dotazníkového a telefonického šetření
oslovili 1102 teenagerů ve věku 12-17 a jejich rodiče. Dotazovali se
respondentů na předpokládaný vliv video her (pozitivní / negativní), na dohled
rodičů (3 typy: 1. hrají hry se svými dětmi – kooperace / 2. kontrolují nejdříve
obsah her a potom až povolí dětem hrát hru / 3. zakazují striktně dětem video
hry), na frekvenci hraní videoher (kolikrát týdně / počet hodin denně) a na chování
dětí při hraní videoher (jak děti splynou s obsahem her).
Výsledky výzkumu ukázaly, že je velice patrný a silný
vztah mezi předpokládaným vlivem počítačových her a rodičovským dohledem.
Nejefektivnějším dohledem rodičů je typ druhý –
tj. kontrolovat obsah her a potom až povolit hrát předmětnou hru. Tento
způsob se prezentoval jako velice důležitý v tom, že správně ovlivňuje hráčovo
chování. Výsledky poukázaly i na
skutečnost, že kluci teenageři s relativně mladými rodiči, kteří vnímají
hraní her jako negativní, tak ale i přesto volí formu druhého typu dohledu.
Dohlíží na obsah her a v závěru jejich děti hrají hry častěji než ostatní.
Ale již jsou poučený a zodpovědný za mediální obsah her, protože jejich rodiče
s nimi diskutují a pomáhají jim interpretovat obsah.
Zatímco starší rodiče, kteří se o nová média nezajímají a
předpokládají negativní vliv videoher na jejich děti, přistupují ihned
k třetímu typu dohledu – veškerý zákaz her. To ale může způsobit tzv.
„bumerang efekt“, teenageři totiž reagují na striktní zákazy videoher negativně
a silněji než na zákazy jiných mediálních produktů.
Předmětná studie rozvíjí již existující výzkumné analýzy
a odborné články, které se týkají negativních vlivů násilných mediovaných obsahů. Přispívá ale zásadně tím, že zkoumá velice důležité téma
(v dnešní době se nejrychleji rozvíjející se mediální průmysl počítačových
her), které nebylo zatím dostatečně prozkoumáno v mediálním kontextu.
Ukazuje podrobně na tři druhy rodičovského dohledu a analyzuje jejich pozitivní
a negativní dopady. Pozitivně se výzkum vypořádal i s metodologickými
limitacemi současného výzkumu a poskytl tak prostor pro další bádání
rodičovského dohledu nad dalšími typy nových médií.
I když se výzkum prováděl v USA, je naprosto
aplikovatelný i v České republice. I zde se tento průmysl
s počítačovými hry velice rychle rozvíjí a i zde se potýkáme se stejnými
otázkami a problémy.
Vývoj masových médií všeobecně doprovázejí pochopitelné
obavy z toho, že mediální obsahy, v kterých se často objevují násilné
prvky, mohou mít negativní dopad na děti a v případě video her mohou
způsobit i herní závislost. V počítačových hrách také často nalezneme
násilné prvky a je zde často poukazováno na záměrné ubližování jiným postavám
ve hře.
Jde tedy o velice závažné téma a v současné době již existuje
více odborných analýz a výzkumů, které se tímto tématem podrobně zaobírají. Ty
potom analyzují nezáměrné účinky mediálních obsahů na antisociální a agresivní
chování příjemců. Je to nejrozsáhlejší oblast mediálních studií, která se
těmito vlivy zaobírá. V posledních letech se výzkumníci rozšiřují a
soustředí se na další nová média, která se vyvíjí v současné době nejrychleji.
Vychází se z myšlenkového schématu příčiny a následku. Hledají se typy
obsahu médií a druhotné aspekty, které způsobují nějakou změnu a působí na
příjemce.
Zároveň ale nalezneme
také na internetu články, které hledají pozitiva na videohrách. Jsou to články,
které probírají, jaké schopnosti může hraní počítačových her rozvíjet. Dále návody,
jak objevit kouzlo v hraní počítačových her se svými dětmi a tím nalézt
nespočet způsobů, jak vložit do hraní her své vlastní výukové názory a vlastní
interpretaci.
Všechny články se shodují, že ponechání svobody dětem
v souvislosti s počítačovými hrami je velice nezodpovědné a
nebezpečné, ale zároveň si děti zaslouží vaši pozornost, vaši sounáležitost a
pochopení. Pro děti může být videohra obohacujícím časem, ale také i velice škodlivou
činností. Je to ale na rodičích, jak se k tomuto problému postaví a jak
zodpovědně k tomu přistoupí.
Video: Mohou být děti chytřejší, když využívají videoher?
Zdroj:
HUH, Jisu, SHIN, Wonsun. Parental mediation of
teenagers´ video game playing: Antecedents and consequences. New media &
society [online]. 2011, vol. 13, issue 6, s. 945-962 [cit. 2015-03-18].
Dostupné z: http://nms.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/content/13/6/945.full.pdf+html
Počítačové hry pro ději a jejich vliv na
děti, jak se k nim postavit. Hračky.org
[online].
2014 [cit. 2015-03-21]. Dostupné z: http://www.hracky.org/rady/pocitacove-hry-pro-deti-a-jejich-vliv-na-deti-jak-se-k-nim-postavit/
No comments:
Post a Comment