Morgana Le Fay a její transmediální proměna – víla nebo čarodějnice? JJM335 - 1.úkol

Morgana Le Fay a její transmediální proměna – víla nebo čarodějnice?

Fiktivní svět artušovské legendy, který nám nabízí příběh o králi Artušovi, hradu Camelot, meči Excalibur, o čarodějnici Morganě a kouzelníkovi Merlinovi, putuje mezi lidmi již od 8. – 9. století, kdy jsou nalezeny první písemné zmínky o králi Artušovi. Rané základní verze artušovské legendy se postupně doplňují prvky z bohaté keltské mytologie. Příběh krále Artuše byl již nesčetněkrát zpracován jak v literární podobě, tak v rozhlasové, filmové a komiksové. V současné době masivního používání nových médií se začíná tradiční legenda dostávat i do jiného média, například do počítačových her. V každém dalším zpracování se postavy neustále formují a příběh se rozšiřuje a profiluje.

V tomto případě můžeme mluvit o tzv. transmediálním vyprávění. Tento proces definuje Henry Jenkins, který ho představuje jako jednotlivé prvky fikce systematicky rozptýlené na různých komunikačních kanálech za účelem vytvoření jednotného a koordinovaného zážitku ze zábavy. Každé nové zpracování nám může přidat novou informaci, novou představu o hlavních hrdinech. Dotyčný fiktivní svět se rozšiřuje mimo náš dosah a nutí nás tak revidovat naše chápání fikce jako celku. V tomto případě mluvíme o tzv. „rozšíření“ (extension). V každém dalším užitém médiu se nám příběh rozvíjí nebo původní děj dokresluje.

V artušovských legendách se zpočátku rozvíjí hlavně příběh krále Artuše a až později jsou postupně posíleny i další postavy tohoto fantasy příběhu. Zásadní roli zde začíná hrát i čarodějnice Morgana Le Fay (známá i pod jmény Morgaine, Morgain, Morgan, Morgana), ve většině příběhů zlá a mocná čarodějnice. Pojďme se zaměřit na její transmediální proměny.

První rané verze artušovské legendy jí zobrazují pouze jako vílu, jak naznačuje i její jméno (fay – víla, nadpřirozená bytost). Pozdější příběhy prezentují Morganu již jako dceru Igreiny a jejího prvního manžela Gorloise, vévody z Cornwallu. Artuš, syn Igreine a Uthera Pendragona, je tedy její nevlastní bratr. Podle vyprávění Le Morte D´Arthur od Sira Thomase Maloryho (1485) je nešťastně provdaná za krále Uriena ze země Gore a má s ním syna Ywaina, ale v hloubi duše miluje Lancelota, prvního rytíře krále Artuše.  Své čarodějnické sklony a vidění má již od narození (podle jiných příběhů získává schopnosti až v dětství studiem magie v klášteře, kde pobývá po narození svého bratra Artuše). Podle jedné legendy spolu Artuš a Morgana vyrůstali, ale dle jiných byla Morgana pro Artuše neznámou osobou. Vnímá jí jen jako čarodějnici, která proti němu zbrojí a chce ho zničit. Morgana Artuše nenáviděla, protože jí zabil v souboji milence, kterého milovala. Používala proti němu své magie. Boj a intrikářství mezi Morganou a Artušem je ve většině adaptací základním nosníkem příběhu.

Nyní se ale přesuneme do populární kultury 20. a 21. století a vystopujeme proměny Morgany zde. I v moderní době většinou přetrvává představa Morgany jako záporné postavy. Mark Twain ji například ve svém literárním díle Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše (1884, zfilmováno v roce 1995) představuje jako šlechtičnu žijící v luxusu. Mark Twain příběh využívá k zamyšlení nad zneužitím moci ve společnosti.

V druhé polovině 20. století někteří autoři využívají postavu Morgany k feministickým výkladům a odsouvají tak keltskou mytologii do genderové oblasti. Morgan je v jejich vyprávění zosobněním ženské síly, moci a sebevědomí. Tento výklad můžeme najít například v románu od Marion Zimmer Bradley Mlhy Avalonu (napsána v roce 1979, vyšla v roce 1983).

Mlhy Avalonu jsou považovány za jedno z nejoriginálnějších převyprávění artušovské legendy. Hned v roce vydání se stala kniha bestsellerem a Marion Zimmer Bradleyová za to byla následně oceněna – v roce 1984 kniha získala cenu Award za nejlepší fantasy román. V roce 2001 vznikla na motivy této knihy televizní minisérie, což nám přeneslo příběh do dalšího média a transmediální vyprávění získává poprvé seriální strukturu. Děj se rozšiřuje napříč novými epizodami.  

Co se týká dalších filmových adaptací, mezi zdařilé pojetí patří film Excalibur (1981), Helen Mirrenová je v roli Morgany zobrazena tradičním způsobem, Merlinova učednice. Oproti tomu v televizním filmu Merlin (1998) je Morgan zobrazena v podání Heleny Bonham Carterové jako pomocná čarodějnice ovládaná královnou Mab.

Morganin příběh a její ženské kouzlo se dostává do úplně jiných fantazy dimenzí v dalším typu médií, a to v komiksech. Produkční společnost Marvel často využívá postavy Morgan le Fay k zobrazení ženského zla a záporné hrdinky. Objevuje se jako hrdinka v komiksu Black Knight (1955) nebo Avengers (tým superhrdinů, 1963).

Tuto zajímavou fiktivní postavu společnost Marvel zasazuje i do jiných fikčních komiksů. Vydává komiks, kde se Morgana objevuje jako Spider-Woman (spojení s jinou komiksovou postavou). Tím se dostáváme do odlišného transmediálního vyprávění, kdy se spojují dva různé fikční světy – mytická čarodějnice Morgana a moderní superhrdina SpiderMan.

              

Příchodem nových médií se naše hrdinka dočkává dalších změn. Zpracování příběhu v nových médiích přesahuje filmové a literární vyprávění. Zde jsou příjemci naplno vtaženi do virtuálního světa, kde se sami mohou vložit do příběhu a svou hrou mění linii příběhu. Autoři počítačových her nás díky vyspělé technologii ponoří do mytického zobrazení temných věků. Vzhled Morgany je čím dál tím bizardnější, přitažlivější a provokující. Ve video hrách si autoři mohou na maximum pohrát s nepřátelským zápasem čarodějnice a kouzelníka Merlina. Zde již nemluvíme jen o změně narativní struktury a mediálního zobrazení. Musíme již hodnotit úroveň technologického zpracování a jakou multimediální zábavu nám počítačová hra nabízí.   

Za zmínku stojí videohry Merlin and Morgan – Shadows over Camelot, League of Legends (Liga legend) – online hra pro více hráčů, kde si k boji můžeme vybrat hlavní hrdinku Morganu s dračími křídly. 

Závěrem můžeme konstatovat, že příběh čarodějnice Morgany se prolíná téměř všemi médii a každé médium nás nabízí jiné možnosti vyprávění a zobrazení. Postupem času se tedy vytvořil ucelený transmediální systém a můžeme se těšit na další fantasy setkání s touto postavou.