Skladování dat jako přehlížený aspekt fungování Facebooku

Dopady vzniku a existence sociálních sítí na společnost jsou materiální i nemateriální povahy. Zatímco v nemateriální dopady mají podobu změn v chování společnosti, tedy například to, jak sociální sítě mění způsob, jakým komunikují či konzumují informace, materiální dopady se týkají především ekonomiky a životního prostředí. Primárně materiálním dopadům se ve svém článku „Facebook Data Storage Centers as the Archive’s Underbelly“ věnuje také Mél Hogan. Publikovala ho v lednu 2015 v odborném časopise Television & New Media.

Mél Hogan působí jako asistující profesorka na Illinois Institute of Technology v Chicagu a aktivní je také na University of Colorado. V rámci své vědecké činnosti se věnuje oblastem digitální kultury, vztahu médií a enviromentalistiky a problematice skladování dat a obecně datovým centrům. Této své specializace Hogan využila také při přípravě článku, který se zaměřuje na specifické aspekty uchovávání dat společností Facebook.

Zatímco aspekty produkce, zpracování a využívání dat v rámci sociálních sítí jsou předmětem celé řady výzkumů, otázka jejich skladování byla doposud spíše opomíjena. Je přitom nepochybné, že vedle sociálních či politických dopadů má už samotná existence sociálních sítí a aktivita jejích uživatelů také vlivy materiální a environmentální. Právě této oblasti se Hogan ve své práci rešeršního charakteru věnuje.

Skladování dat jako předmět zkoumání
Hned v úvodu zdůrazňuje, že kontext skladování dat internetových uživatelů je dlouhodobě neoprávněně opomíjen. Data jsou totiž ukládána v rozsáhlých datových centrech, která jsou napájena elektrickou energií, přičemž toto množství rozhodně není zanedbatelné. V současné době jen servery zajišťující fungování internetu a zpracování dat tvoří 1,5 procent celkové světové spotřeby elektrické energie. Množství globálních dat navíc exponenciálně roste, počet všech internetových aktivit se každých 18 měsíců zdvojnásobí. Environmentální dopady související s uchováváním těchto dat, jak autorka konstatuje, jsou přitom nezanedbatelné. 

V textu se autorka podrobně zaměřuje na sociální síť Facebook, která má více než miliardu aktivních uživatelů za měsíc. Množství dat, které Facebook o každém jednotlivém uživateli shromažďuje je velmi rozsáhlé. Ilustruje ho případ rakouského studenta práv Maxe Schremse, který v prosinci 2010 po tříročním využívání této služby Facebook požádal, aby mu poskytl souhrn všech informací, které má o něm k dispozici. Množství informací z jeho profilu odpovídalo 1222 stranám textu. Šlo o záznamy veškerých aktivit, od časů přihlášení ke službě, přes veškeré jeho aktivity až po obsah, který zveřejnil. Všechna tato data o každém uživateli si Facebook trvale ukládá.

Autorka už v úvodu textu upozorňuje, že získat podrobné informace k tomu, jakým způsobem Facebook skladuje uživatelská i vlastní data, je velice problematické. Společnost žádné informace nebo údaje nezveřejňuje a kvalitní fotografie rozsáhlých datových center nejsou dostupné ani v rámci internetových mapových služeb (např. Google Maps). Facebook navíc všechna shromážděná uživatelská data považuje za duševní vlastnictví, a proto si velmi důsledně chrání jakékoliv informace týkající se jejich zpracovávání, ale také skladování.

V rámci přípravy textu proto autorka využila primárně metodu rešerše a dávala do souvislosti informace dostupné z veřejných zdrojů, ať už šlo o zpravodajské články, tiskové materiály nebo odborné studie environmentálních organizací (např. Greenpeace). Upozorňuje například na skutečnost, že Facebook v posledních pěti letech vybudoval či výrazně inovoval tři rozsáhlá datová centra. V roce 2010 za 210 milionů dolarů vzniklo datové centrum o rozloze téměř 14 tisíc čtverečních metrů v okrese Crook County v americkém státě Oregon. Centrum spotřebovává tolik elektrické energie, jako celý okres (odhadem 28 MW). Další dvě centra podobného rozsahu Facebook vybudoval v Severní Karolíně nebo ve Švédsku.

Drtivá většina ze 181 tisíc datových serverů, které dle odhadů Facebook provozuje, běží v nepřetržitém režimu po celý rok, a to nezávisle na uživatelských požadavcích. Cílem je, aby byla všechna data okamžitě dostupná, v konečném důsledku však informace běžně zpracovává jen 10 procent serverů, zatímco ostatní běží v pohotovostním (stand-by) režimu. Jen servery Facebooku umístěné v USA spotřebují stejné množství energie, jako 30 tisíc domácností.

Shrnutí a zhodnocení
Přestože jde do určité míry o článek technického charakteru, který analyzuje problematiku ukládání digitálních dat ze sociální sítě Facebook a dopady na životní prostření, jde o velmi důležitý příspěvek do diskuse o tom, jakým způsobem tato a jiné sociální sítě ovlivňují běžný život internetových uživatelů. Text totiž obsahuje celou řadu informací, které s oborem mediálních a sociálních studií úzce souvisí. Zvláště kvantifikace množství dat, které uživatelé Facebooku generují a dobrovolně předávají provozovateli, je velmi unikátní.

Lidé se totiž zpravidla nezamýšlejí nad tím, jaký způsobem je s jejich osobními údaji nakládáno a k do k nim má přístup. Lze se tedy domnívat, že to do značné míry determinuje i způsob, jakým se sociální sítí pracují. Kdyby například uživatel věděl, že Facebook permanentně skladuje rovněž jím smazaná data, možná by se choval jinak. Autorka v textu upozorňuje, že i tato „smazaná“ data jsou uložena ve stejné datové bance jako data zveřejněná. Metaforické přepnutí nuly na jedničku je tedy může během okamžiku zpřístupnit komukoliv. Právě trvalý uživatelský nezájem o vlastní digitální stopu na internetu je fenoménem, který v současné stále více získává na významu. A článek Mél Hogan do globální diskuse o něm velmi jedinečně vstupuje.

HOGAN, Mél. Facebook Data Storage Centers as the Archive’s Underbelly. Television & New Media. University of Colorado, Boulder, 2015. vol 16, no 1, s. 3-18.

Úkol 2, JJM335