FOTOPOULOU,
A. Digital and networked by default? Women’s organisations and the social
imaginary of networked feminism.
Tento
článek se věnuje recenzi anglicky psaného článku, který se zabývá tématem
aktivní participace žen na internetu a využívání nových médií k tzv. networkingu,
tedy získávání nových a udržování již získaných kontaktů. Článek je založen na
kvalitativním výzkumu vybraných členek feministických hnutí ve Velké Británii.
Článek vyšel v roce 2014 v periodiku News Media & Society.
O autorce
Aristea Fotopoulou, PhD.
je přednášející na sociologické fakultě na
Lancaster University ve Velké Británii. Věnuje se především souvislostem mezi
médii a kulturálními, technologickými a vědeckými studiemi. V současné době
provádí výzkumy zaměřené na smart technologie, digital culture a feminismus
v rámci digitálních sítí. Hlásí se především k Donně Haraway, na jejíž
práci navazuje nejen ve svých publikacích, ale i na svém blogu LoopingThreads.
Téma článku a jeho postavení v mediálních
studiích
Článek se
zabývá tématem kyberfeminismu, konkrétně pak network feminismem. Kyberfeminismus
se objevil již v 90. letech 20. stol. a je spojován s ženami, jejich aktivitami
v digitálním prostředí a s novými médii. Neexistuje přesná definice, ale
například podle Klein a Howthorne pojem obsahuje ideu, že mezi ženami a muži
existují rozdíly, co se týče síly, především v online světě a že toto chtějí
kyberfeministky změnit[1].
Kyberfeminismus dnes však nabírá
nových rozměrů, co se týče aktivit žen na Webu 2.0, konkrétně pak na sociálních
sítích.
Networkfeminismus je specifická
forma feminismu, kdy se, především mladé, feministky snaží vedle offline
aktivit užívat Web 2.0 pro vzájemnou komunikaci, získávání nových členek a
prosazování názorů. Pojem souvisí také s pojmy digital engagement –
užívání sociálních médií korporátními organizacemi za účelem politické
participace a digital sisterhood – konexe mezi feministickými
organizacemi vzniklé na bázi Webu 2.0 a jejich interakce využívající
jeho nástrojů.[2]
Charakteristika článku
Autorka v
rámci výzkumu zkoumá kritéria pro efektivní participaci (především politickou)
žen a jejich schopnost používat nová média, především sociální sítě, ke
vzájemné komunikaci. Na základě výzkumu vzorku londýnských členek
feministických organizací představuje tři základní parametry/kritéria pro
schopnost efektivního využití Webu 2.0 k networkingu, jimiž jsou věk,
nedostatek zdrojů a mediální vzdělání. Tyto faktory jsou dle Fotopoulou zároveň
hrozbami a faktory neschopnosti participace a networkingu žen na sociálních
sítích.
Kontext odborné literatury
Autorka v
článku navazuje na jednu z hlavních představitelek feministické teorie – Donnu
Haraway a její knihy Simians, Cyborgs,and Women: The Reinvention of Nature. Dále také na myšlenky Van Dijck,
která se věnuje kritickému přístupu k vývoji sociálních médií.
Metodologické rámce
Fotopoulou
se v rámci svého výzkumu zaměřila na kvalitativní výzkum dvanácti náhodně vybraných
členek britských feministických organizací, se kterými vedla v rámci určitých
konferencí polostrukturované rozhovory, kdy se ptala především na ochotu a
schopnost jednotlivých žen používat Web 2.0 a konkrétně sociální sítě v rámci
každodenních aktivit a šíření názorů.
Výsledky výzkumu
Mezi politicky aktivními feministkami, existují rozdíly v
chápání důležitosti sociálních sítí a také schopnosti využívání nových médií. A
věk je jedním z hlavních parametrů této rozdílnosti. V rámci výzkumu bylo
zjištěno, že ke stejným účelům jednotlivé členky feministických hnutí užívají
jiných nástrojů. Toto je určeno především věkem, který je zase často spojován
se schopností/neschopností používat nové technologie s Webem 2.0 úzce spojené. Věkově
starší feministické organizace nevyužívají plný potenciál sociálních médií,
neboť jsou většinou nevzdělané v oblasti používání technologií s nimi spojených.
Starší ženy stále preferují komunikaci face-to-face a tvrdí, že právě
pravidelná osobní setkání (jednou měsíčně) jsou jejich Facebookem, a že tak
jiný nepotřebují. Některé pak Web 2.0 považují za zbytečnost. Naopak mladší
členky jsou si vědomy toho, že sociální sítě jsou v dnešní době nutnou
podmínkou pro plnohodnotnou komunikaci, ať už v rámci vlastní skupiny či s
okolím.[3]
Tuto skupinu mladých feministek pak autorka představuje jako novou formu
feminismu. Potvrzují autorčinu teorii, že „digital and
networked by default“ je v dnešní
době pravda. Networking a online svět jsou dnes vzájemně podmíněné a zároveň
jsou podmínkou úspěšné participace na politickém a společenském poli.
Zhodnocení článku
Autorka
svým výzkumem přispěla k tématu feminismu především tím, že poskytla nové
informace o projevech nových směrů feminismu projevují v praxi a o aktuální
situaci mezi britskými feministkami a jejich užívání Webu 2.0. Článek je psaný
velmi srozumitelně a čtenář je tak schopen pochopit veškeré souvislosti.
Fotopoulou
se dle mého názoru ale zaměřila na příliš úzký vzorek. Provedla pouze 12
rozhovorů s britskými členkami feministických organizací. Zajímavé by také bylo
provést stejný výzkum v jiné zemi, např. USA, a poté výsledky porovnat.
Relevance výsledků pro české prostředí
V českém
online prostředí můžeme pozorovat velmi podobné jevy. Věk hraje jednu z
hlavních rolí ve schopnosti užívání nových technologií, a tedy i samotného Webu
2.0. Dle mého názoru je situace v České republice bohužel ještě tristnější než
ve Velké Británii. Už generace čtyřicátnic má k novým médiím velmi distingovaný
postoj a starší ženy neznají ani teorii, natož praxi. Naopak mladší generace
jsou online velmi aktivní, již od útlého věku využívají vlogy, blogy a
další online aktivity ke zviditelnění se i pro zábavu. V nedávné době se také
na českém trhu objevila skupina mladých programátorek zvaných Czechitas a Rails Girls,
jejichž cílem je pomocí organizování různých seminářů a workshopů šíření
povědomí o programování mezi svými kolegyněmi, čímž tak, doufejme, nastolují
novou éru „ geekyň“.
.jpg)
[1] HAWTHORNE, S. a R.
Klein. Cyberfeminism: Connectivity,
Critique and Creativity. North Melbourne: Spinifex Press. 1999. (s. 2)
[2] FOTOPOULOU, A. Digital
and networked by default? Women’s organisations and the social imaginary of
networked feminism. New Media & Society. [online]. 2014,
s. 3. doi:10.1177/1461444814552264 [cit.
2015-03-12]. Dostupné z:
http://nms.sagepub.com/content/early/2014/09/29/1461444814552264.full.pdf+html.
[3] FOTOPOULOU,
A. Digital and networked by default?
Women’s organisations and the social imaginary of networked feminism. New
Media & Society. [online]. 2014, s. 8. doi:10.1177/1461444814552264 [cit.
2015-03-12]. Dostupné z: http://nms.sagepub.com/content/early/2014/09/29/1461444814552264.full.pdf+html
No comments:
Post a Comment