René, já @ Rudolf... Ale co když se to Rudolfovi nelíbí?

Kdo z nás by to neznal. Připojíme se na Facebook a hned na nás svítí oznámení: René přidal(a) fotku s vámi. Případně nám takové oznámení dorazí rovnou i na email. Než se obrázek načte, přemýšlíme, co to zase bude, kde jsme se fotili, případně co vtipálek René opět vymyslel. Fotografie se načte. Vy se zasmějete, polichoceně pokýváte hlavou, nebo zhodnotíte, jak strašně na fotografii vypadáte, ale že Rudolfovi to sluší. Avšak nejsou to jen pozitivní emoce, které takové fotografie vyvolávají.

Označování

Jak čas plynul, možnosti označování osob na Facebooku se rozšiřovaly a vylepšovaly – z původního označování na fotografiích prostřednictvím kliknutí na patřičné místo na fotografii, po označování osob ve statusech a konkrétních uživatelů či skupin v komentářích. Dnes stačí v podstatě napsat jen první písmena jména osoby, kterou chceme označit či @ a první písmeno a automaticky nám vyskakují varianty jmen, které s písmeny souhlasí.

Nepopiratelnou výhodou takového označování je právě sdílení fotografií a videí. Pokud někam zajdeme s přáteli, nemusíme si pak složitě posílat fotografie přes různá uložiště, emailem po pár kusech, či – jak to bývalo za dob našich (pra)rodičů (pokud vůbec někdo z nich vlastnil fotoaparát) – čekat na hromadné vyvolání. Zkrátka ještě na místě, v ten samý okamžik, můžeme fotografie a videa „pověsit" na Facebook - i s vlastními komentáři. V rámci jedné z vylepšených funkcí jsou u fotografií automaticky rozpoznávány obličeje našich „nejbližších“, neboť Facebook používá:

„software na rozpoznávání obličeje, který využívá algoritmus k výpočtu jedinečného čísla („šablony“) na základě rysů obličeje určité osoby, například vzdálenosti mezi očima, nosem a ušima. Tato šablona je založena na profilových obrázcích a fotkách, na nichž jste na Facebooku označeni. Pokud z fotky odeberete označení, nebude tato fotka použita k vytvoření šablony pro osobu, jejíž označení bylo odebráno.“

Pokud není jméno navrženo automaticky, seskupí Facebook podobné fotky dohromady, aby je uživatelé mohli rychle označit. Stačí pak prostě jen zadat jméno, potvrdit a všichni zúčastnění (i nezúčastnění) vidí společné fotografie.

Stinné stránky

Nicméně toto vše není tak úžasné, jak se na první pohled zdá. Označit na fotografii vás může v podstatě každý. A to na jakékoliv fotografii. Či u videa odkázat na vaše jméno. Leda byste byli tak prozíraví a již dopředu si nastavili vlastní kontrolu označení před jeho zveřejněním. Tím se dá částečně předejít některým nesmyslným zobrazením. Ale kdo z nás to má, než se nám osobně stane něco nepříjemného?

Asi každý z nás zažil, že byl označen na fotografii, na které rozhodně být nechtěl. Ať jsou to šílená hromadná označovací novoroční PFka, hromadná přání slunných dnů a růžově obláčkových dnů či rádoby vtipné fotografie se zvracejícími či jinak dehonestovanými lidmi. Nebo dokonce přímo naše osoba na fotografiích či videích, které bychom sami rozhodně nikdy nepublikovali. Hold ne všichni přátelé se vyznačují dostatečnou mírou intelektu či dosáhli věku, kdy jsou schopni rozpoznat únosnou hranici.

Vraťme se nyní k případu hromadně označovaných fotografií. Je od Reného hezké, že na jednu fotografii umístil označení všech svých 150 „nejbližších“ přátel, kterým nutně musí veřejně popřát krásný Nový rok, ale koho baví celý týden odklikávat, že Růženka a Naděždenka děkují a také přejí krásné svátky? Avšak toto je ještě úsměvnější část nežádoucího označování na Facebooku.

Šikana na Facebooku

Možnost, že jsme označeni na fotografiích či videích, které přesáhly únosnou mez, je mnohem horší. Zejména u dětí. Současná dospívající generace s internetem vyrůstá a bere ho již za zcela běžnou součást svých životů. Proto je riziko kyberšikany v jejich případě enormní. Často si děti ani neuvědomí, že již přešláply a jejich úkon není vtipný, ale urážející či ponižující. Příkladem budiž případ korpulentního chlapce, kterého spolužáci jako velkou zábavu natočili při hodině tělocviku. Video vložili na Facebook. Následovala řada komentářů nesoucích se ve stejném duchu. Jak se asi cítil? 

Nejčastěji se obětí kyberšikany stávají právě děti mezi 13 a 17 lety. Ale není výjimkou ani šikana učitelů prostřednictvím sociálních sítí, zejména pak právě Facebooku. 

Ne všechny případy nevhodného označení končí pouze odznačením vlastní osoby, chvilkou trapnosti, pořádným zanadáváním či v závažnějších případech podáním trestného oznámení. Bohužel se stávají i nejčernější scénáře v podobě sebevražd. 

„Už jste spokojeni, už jste mě dost potrápili?“ 

To byl poslední vzkaz 14leté dívky, než vyskočila z okna a spáchala sebevraždu. A to právě kvůli neuváženému označení její osoby u videa na sociálních sítích, zachycující ji v naprosté opilosti. Následovala řada doprovodných komentářů, kterým, ač přes opakované stížnosti rodiny a kamarádů, nebylo zabráněno a správci sítě nebyly odstraněny.

Jako druhý případ si uveďme příběh 15leté dívky. V jejích 12 letech ji „přátelé“ přesvědčili, aby se svlékla před webovou kamerou. Toho o rok později zneužil neznámý muž, který ji začal po Facebooku vydírat. Pohrozil jí přitom, že pokud se nesvlékne celá, rozešle obrázek jejích ňader všem – její rodině, přátelům, do školy. A udělal to. Dívka trpěla značnými psychickými problémy. S rodinou se přestěhovala do nového města. Nicméně toto vše se opakovalo. Rodina se tedy přestěhovala znovu a snažila se začít normálně žít. Avšak po jistém incidentu ve škole zoufalá dívka vypila bělidlo. Po návratu z nemocnice viděla na Facebooku jen spoustu urážejících statusů a vzkazů, jak si to zasloužila. Přestěhovala se znovu. 

Ale sociální sítě neznají hranice měst. Byla na Facebooku označována na obrázcích bělidel a u doporučení, co by měla vypít příště, aby konečně zemřela. Trpěla depresemi. Své trápení se rozhodla ukončit sebevraždou.

          

Jak se bránit

Sám Facebook poskytuje v Centru nápovědy jakýsi návod, jak postupovat v případě šikany. Zde uvádí několik možných rad, jak se bránit. Nicméně radu poslat žádost osobě, která zveřejnila příspěvek, kterým se cítíme býti poškozeni, je možné spíše považovat za nepříliš podařený vtip. Na druhou stranu si ale troufám tvrdit, že rady dětem a jejich rodičům, pokud se setkají se šikanou, mohou být v mnoha případech nápomocné.  Alespoň pro uvědomění si, že situace se má a dá řešit.

Od března letošního roku navíc zavedl Facebook novou funkci. Jedná se o nástroj, jehož prostřednictvím můžeme upozornit na chování uživatelů, u kterých se domníváme, že by mohli potřebovat odbornou pomoc. Jedná se o Pomoc příteli v nouzi, a to zejména s ohledem na problematiku sebevražd a sebepoškozování. Zde uživatelé najdou vskutku užitečné odkazy, na koho se mohou obrátit, pokud mají takové podezření.

Snad jen závěrem. Doufejme, že my a ani naše děti nebudeme nuceni dohledávat tyto kouty Centra nápovědy. Kéž jsou naši „přátelé“ René i Rudolf rozumní a v nejhorších případech si vystačíme s odznačením vlastní osoby.