Skoro by se zdálo, že se nacházíme ve zlatém věku volné informace. Převážně díky novým technologiím se můžeme denně pobavit nad nově zveřejněnými „přísně tajnými“ zprávami amerických diplomatů doplněnými o nezbytná videa z nepodařených vojenských akcí v Afghánistánu. Díky psychické otužilosti z této zkušenosti se nám pak již nebude zvedat žaludek při pohledu na nová videa z dopravních nehod v zemích třetího světa. A kdyby toho nebylo málo, díky sociálním sítím se pak můžeme dozvědět tak podstatnou zprávu, že se váš kamarád včera opravdu parádně bavil doplněnou o fotografii od „nadšeného dokumentaristy a uploadera“, na které váš kamarád zvrací do odpadkového koše. Ke každodenním radostem na sociálních sítích ještě můžeme přičíst pravidelné odmítání všelijakých pozvánek například na narozeniny zlatých rybiček vaší spolužačky ze základní školy nebo předčítání dadaistických básní od toho exota, kterého jste před rokem a půl náhodou potkali v hospodě a on si nemohl představit další život bez vašeho přátelství na Facebooku.
Man In The Box Show - Facebook abuse
Takové lamentování nad realitou všedního virálního dne sice může posloužit jako zasloužený ventil spravedlivého rozhořčení, ale je třeba si uvědomit, že by to bylo pouze strkání hlavy do písku. On totiž ten hloupý konzument všeho toho digitálního marastu, který si ještě dovoluje sem tam něco také stvořit či upravit a pak se tím ještě chlubit ve virtuálním světě, jste ve skutečnosti vy sami, vaši blízcí a dokonce i ti lidé, kterých si vážíte a ke kterým vzhlížíte. Ano jsme to skutečně my jednotlivci, kteří dohromady tvoří tu masu, která stejně jako jakákoliv historická masa chce i dnes převážně chléb a hry, přičemž platí poučka - čím více tím lépe.
Na nedávném případu serveru WikiLeaks je vidět jedna zajímavá vlastnost moderního mediálního světa. Zatímco tradiční média byla již dokonale establishmentem zpacifikována tak, aby neškodila zájmům vlád, virální svět nejenže viděl válku s mrtvými civilisty i vojáky, ale také se začal ptát, co je skrýváno a proč. Když tedy funguje poptávka, nabídka se jí musela přizpůsobit. Jednoznačně se potvrdilo, že svět chce informace a je jedno, jak se k nim dostane, neboť se k nim dostane vždy.
Z určitého úhlu pohledu se zdá, jako kdyby byl internet nová Pandořina skříňka, ze které na nebohé lidstvo reprezentované uživateli vypadla pohroma apokalyptických rozměrů. Je důležité si ale uvědomit, že to my jsme tvůrci obsahu a internet je tedy jakýmsi zrcadlem naší společnosti. Ona totiž ve společnosti tabuizovaná smrt je v intimním prostředí vašeho počítače něco, co vás nutí k nakouknutí samo o sobě. V podstatě jde o to, že zakázané vždycky nejvíce láká, tudíž se rádi podíváme na přísně tajné zprávy z Pentagonu nebo se rádi podíváme na fotku zvracejícího kamaráda. Senzacechtivost a jistá dávka voyeurismu jsou lidem natolik blízké, že se vlastně tyto koncepty podílely na nejúspěšnějších modelech na internetu. Otázka a zároveň konstatování, kterým bych rád svůj příspěvek ukončil, je tedy v podstatě vybízející se. Jak můžeme odsuzovat některé rysy virálního světa, když je vlastně jen odrazem našeho reálného světa, našich reálných tužeb a ještě reálnějších i když skrývaných úchylek?
Ondřej Suček (učo: 182827)
No comments:
Post a Comment