Svět jakožto velké nákupní centrum bez východu

The Political Economy of Privacy
on Facebook

CHRISTIAN FUCHS

Článek The Political Economy of Privacy on Facebook je příspěvek, který publikoval Christian Fuchs v časopise Television & New Media v roce 2012. Christian Fuchs je profesor sociálních studií na Univerzitě ve Westmistru. Specializuje se především na publikaci článků z oblasti kritických studií médií a společnosti, politické ekonomie komunikace, politické ekonomie Internetu a sociálních sítí a kritiku digitálních médií, Internetu a společnosti jako takové. Své specializace se tento profesor držel i v zmiňovaném článku.

Soukromí na Internetu je veřejně velice diskutovanou otázkou, soukromí na sociálních sítích je pak již věc druhá. Logika sociálních sítí nám dává možnost sdílet své zážitky, pocity, fotografie se svými přáteli, daní za toto všechno je však jakási ztráta soukromí.

Tento článek obsahuje zejména analýzu politické ekonomie soukromí a dohledu na Facebooku. Princip je ve zkratce takový, že akumulace kapitálu na Facebooku je založena na komodifikaci dat uživatelů. Příspěvek v prvé řadě definuje pojem soukromí, posléze následuje analýza politické ekonomie soukromí na Facebooku.

Facebook je podle serveru alexa.com druhá nejčastěji vyhledávána stránka na světě. Slovo soukromí jako takové má mnoho podob. Můžeme mluvit zejména o soukromí finančním, jedná se zejména o bankovní tajemství, které je typické pro země jako Monako, Švýcarsko, Rakousko či Lichtenštejnsko. Ekonomické soukromí je dle Johna Stuarta Milla právo udržovat informace o svých příjmech a finančních tocích v tajnosti. Finanční soukromí je samo o sobě mechanismus, který prakticky umožňuje reprodukovat a prohlubovat nerovnosti. Toto liberální pojetí soukromého vlastnictví kritizuje Karl Marx, jelikož nahlíží na člověka jakožto individuálního jedince odtrženého od společnosti. Člověk podle kapitalistického pojetí nevlastní pouze sebe a své osobní věci, ale také výrobní prostředky, což dle Marxe má vliv na společnost jako takovou.  

Ochranu osobních údajů v rámci kapitalismu lze tedy nejlépe charakterizovat jako antagonistickou hodnotu, která je na jedné straně univerzální hodnotou pro ochranu soukromého vlastnictví, ale na straně druhé trvale narušuje firemní a státní dozor nad lidskými životy za účelem akumulace kapitálu. Kapitalismus chrání soukromí bohatých jedinců a společností, ale zároveň legitimuje porušování práv na soukromí spotřebitelů a občanů.

Socialistické pojetí soukromí chápe soukromí jako kolektivní právo využívaných skupin, které potřebují ochranu před korporátní nadvládou, která využívá sběr dat pro akumulaci kapitálu, pro zvýšení produktivity kapitalistické výroby a reklamy. Liberální pojetí soukromí je individuální právo, které chrání bohaté a jejich hromadění dalšího bohatství před povědomím veřejnosti. Socialistické pojetí naopak soukromí zajišťuje kolektivní práva pracovníků a spotřebitelů, která chrání osoby před zneužitím svých dat společnostmi.

Hovoříme-li o soukromí na Facebooku, měli bychom jít nad rámec buržoazního pojetí Facebooku a snažit se prosazovat socialistické pojetí soukromí, které si klade za cíl posílit ochranu soukromí spotřebitelů a občanů. Uživatelé na Facebooku nevědomky prodávají informace o sobě a svém životě, zájmech či potřebách, aniž by za to vůbec dostali patřičnou peněžitou náhradu. Jedinou kompenzací za to, že se dobrovolně vzdávají svých dat je možnost využívat bezplatně Facebook.

Facebook využívá dva druhy dohledu. První z nich je soukromý dohled, který nám umožňuje „hlídat“ své přátele a zjišťovat si o nich informace. Druhý je pak dohled ekonomický, který naopak slouží společnosti Facebook k shromažďování osobních dat a informací o chování uživatelů.

Pokud se podíváme na obrázek níže, písmeno M znázorňuje investice Facebooku jako takového, tedy náklady na technologie a pracovní sílu. Výsledkem výroby, na niž jsou spotřebovány tyto investice, však v případě Facebooku není komodita, nicméně služba, kterou uživatelé využívají a směňují za opravdové „zboží“, a to za své soukromí (data). Tento mechanismus prakticky využívá socialistické strategie, kdy jsou nám zdarma poskytovány služby či software, výměnou za informace, o kterých si většina uživatelů ani neuvědomuje, že je poskytuje. Facebook tedy vytváří jakousi nadhodnotu v podobě získaných dat od uživatelů, za jejíž poskytnutí uživatelům nikdo nezaplatí. 

Facebook staví na individualistickém majetkově orientovaném chápání soukromí vycházejícím z dominantního liberálního konceptu. Platformy jako Facebook a Google vyvolávají ve svých uživatelích zdání, že jsou nutné pro přežití v dnešním světě, kdy kybernetické vztahy nahrazují ty opravdové. Využívání Internetu je pouze další součástí ekonomie kapitalismu. Pokud se nám nelíbí to, jak kapitalismus zachází s našim soukromím, Fuchs vidí jediné východisko ve vytvoření participační demokracie.

Článek ve svém závěru upozorňuje taktéž na PR strategii Marka Zuckerberga a společnosti Facebook jako takové, která se v médiích prezentuje jakožto firma, která neusiluje o zisk, ale o blaho lidstva a sdílení informací, tedy otevřenou společnost. Autor se táže, proč tedy není Facebook neziskovou organizací a proč využívá cílenou reklamu, kterou nemůže žádný uživatel předem odmítnout.  Prakticky se podle Fuchse jedná o nedostatek demokracie. Nemluvě o již mnohokrát zmiňovaném faktu, že uživatelům za poskytované informace nikdo neplatí. Takzvané „sdílení“ je tedy v očích autora pouze eufemismem pro prodej a komodifikaci dat o uživatelích. Facebook tedy nedělá svět lepším, nýbrž více komodifikovaným, podle Fuchse jej přetváří ve „velké nákupní centrum bez východu“.