Belfast Exposed. Digitální vývoj komunitního archivu: od amatérské produkce k umělecké galerii

V roce 2013 oslavila galerie Belfast Exposed 30 leté výročí od svého vzniku. Původně vznikla jako uskupení amatérských fotografů, z nichž většina byla nezaměstnaných. Postupně se etablovala jako jedna z hlavních galerií současné fotografie, představující práci umělců a fotografů ze Severního Irska po celém světě. Za dobu existence se tak významně proměnila její funkce. Velkým důsledkem proměny této funkce byl přechod z analogového archivu galerie k digitálnímu. V roce 2007 galerie otevřela dvě digitální knihovny, jednu v režimu offline a jednu v režimu online. 

Případová studie, ze které vychází tento článek, se snažila prozkoumat proces změn, jak co se týče samotné organizace, tak i proces změn jejich původních analogových archivů a nových digitálních archivů. Autorem studie byly Patricia Prieto-Blanco, Phd; která se momentálně věnuje výzkumu nových médií a digitální fotografii na University of Ireland Galway; MA. Mirjami Schuppert, zabývající se fotografickou teorií na University of Ulster ve Velké Británii. Posledním a nezávislým vědcem byl pak Jake Lange z Velké Británie, který se zabývá zejména fotografickými postupy.

Cílem výzkumu bylo zmapovat tento archiv a lépe porozumět jeho fungování a prozkoumat jeho digitalizaci. Metodou výzkumu byly rozhovory s pracovníky a obsahové analýzy digitálních knihoven. Analyzováno bylo i několik uměleckých děl, která byla vystavena v Belfastu před a po jejich digitalizaci.

Belfast Exposed vznikla v roce 1983 jako komunitní, grass roots fotografická iniciativa, která měla za cíl povzbudit občany k fotografování jako prostředku dokumentace. Dalším efektem byla snaha stírat rozdíly ve společnosti, která byla silně rozdělena na protestanskou a katolickou část s pomocí fotografických workshopů. Zájemci se učili základy fotografie. Snaha organizátorů byla, aby lidé fotili svoje běžné životy a životy komunit ve kterých se pohybují. Organizace měla ze začátku problémy se širším přijetím a v průběhu let vytvořila 3 základní pilíře své činnosti: komunitní část, kontroly a oblasti vlastnických práv. Na těchto pilířích se pak vyvíjel původní analogový fotografický archiv, který se soustředil na skladování velkého množství fotografického materiálu. Během prvních 20 let se archiv rozrostl až na počet vice jak půl milionu fotografií, líčících převážně příběhy dělníků a momentky z velkého množství sporů různých komunit, kterými Severní Irsko prošlo. Významným posunem se pro archiv stal rok 2001, kdy se objevila digitální technologie fotografie a zároveň se galerii významně zvedla finanční podpora. Nosná myšlenka projektu se rozšířila i do ostatních měst a města ji přijala jako jednu z možností rozvoje měst a společnosti. V této době vzniká myšlenka na digitální archiv. Tento archiv by pak působil jako jakési pojítko mezi jednotlivými komunitami. Do roku 2007 byly zahájeny 2 projekty digitalizace archivu - jeden offline a druhý online. Od této doby je pak možno pozorovat odklonění od původního komunitního zaměření a větší soustředění se na legitimizaci svého fungování jako formální, i když především politicky a sociálně zaměřené galerie současného umění v rámci celé Velké Británie. Organizace začala oslovovat i profesionální umělce na volné noze, aby přidali i oni svá díla do galerijního archivu. Poslední korekce zaměření galerie proběhla v březnu 2013, kdy galerie, po přezkoumání své činnosti, plánuje opět se více zaměřit na komunitní workshopy a opětovně větší zapojení i jednotlivých komunit a jejich děl do digitálního archivu. 

Výzkum, který je zdrojem tohoto článku proběhl přímo v archivu komunity. Proběhl formou rozhovorů se zaměstnanci i umělci do archivu přispívajících. Dále proběhly rozhovory s ostatními zaměstnanci, dobrovolníky, účastníky workshopů a návštěvníky galerie. Výzkumníci byly také přítomni stěhování části analogového archivu a jeho třídění, prováděli dobrovolnickou činnost a osobně byli přítomni několika akcím v galerii. K těmto metodám se uchýlili proto, že se potřebovali dostat přímo k vývoji archivu a to šlo pouze pomocí přímého a osobního zapojení zaměstnanců i samotné organizace. Ve výzkumu bylo také příhlíženo k tezi Jacquese Derridy, ve které prozkoumává roli archivů a která navazuje na Lacaniestickou psychoanalytickou sociální teorii. Derrida se skrze starší spisy Freuda snaží odhalit roli archivů při tmelení a udržování sociální autority a moci.

Belfast Exposed archiv je poměrně běžným archivem, ve kterém musí mít každý návštěvník bílé rukavice. Často je kontrolována vlkhost v místnosti. Analogový archiv má však nedostatek spisových značek a tak je navigace daná pouze složitým systémem umístěným na hřbetech složky, ve kterém je velmi téžké se vyznat i s pomocí zaměstnanců archivu. Některé značky a data jsou nečitelná. Archivu také chybí komplexní katalog. Jak již bylo zmíněno s rozvojem digitálních technologií se představitelé galerie rozhodli kromě analogového archivu vytvořit archiv digitalizovaný, který by mohly otevřít široké veřejnosti. V letech 2001-2005 bylo naskenováno asi 3000 snímků. Belfast Exposed předběhl svou dobu zavedením formy sociálního tagování. To vytvářeli účastníci workshopů a další potenciální uživatelé. V této době, ještě před masovým rozšířením internetu, Facebooku a chytrých telefonů, si zájemci digitální archiv prohlíželi nejčastěji ve veřejných knihovnách či internetových kavárnách. Digitální archiv je tříděn do třech hlavních oblastí: politika, portréty a komunity.V současné době lze snímky vyhledávat podle klíčových slov či kategorií.

Analogový archiv Belfast Exposed se jako spousta dalších soukromých archivů, které vznikaly poměrně spontánně a organicky, nepředstavuje ucelenou metodologií, tak jako některé větší a ucelenější archivy. Větší archivy mají většinou plně indexované a přehledněji označené sbírky. Obsah sbírky Belfast Exposed (ať již v digitální nebo analogové formě) nebyl určen k použití v médiích, je určen k samostatnému vystavování a archivování. Základní motivace amatérských fotografů bylo zachytit své město, sociální skupinu a okolí pro ostatní. Účastníci workshopů jsou nejčastěji součástí komunitních skupin a semináře jsou zaměřeny přímo na tyto skupiny. Belfast Exposed snímky těchto účastníků v současné době archivuje ve svém digitálním archívu. Co se týče psychoanalytického hlediska výzkumu se dá obsah tohoto archivu označit jako Freudův „ztracený objekt“, dle Lacana pak „objet petit A“ i když se zdá, že původní význam archivních materiálu, dle těchto popisů, se již ztratil. Derrida pak toto pojetí archivu označoval jako Arkhe, tedy jako „místo kde věci začínají, odkud pochází moc, kde je síla neoddělitelná a navždy.“ 

Co se týče českého kontextu je projekt Belfast Exsposed natolik specifický a natolik navázaný na sociální vývoj města a země, že by jen těžce šel přenést do tuzemských podmínek. Původní vznik byl totiž velmi úzce spjat s velkou nevraživostí mezi protestanty a katolíky a zároveň s velmi specifickým sociálním prostředím a komunitami. V současné podobě, kdy galerie funguje již více jako klasická galerie, by se podobný koncept jistě (bez vývoje, který současné podobě předcházel) přenést dal. 

Zdroj: 

• Patricia Prieto Blanco, 
• Mirjami Schuppert, 
• and Jake Lange

The digital progression of community archives, from amateur production to artistic practice: A case study of Belfast Exposed

Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies February 2015 21: 58-77, doi:10.1177/1354856514560299