The Political Economy Of the Internet: Social Networking Sites and a reply to Fuchs César R. S. Bolaño a Eloy s. Vieira

Ekonomická logika využívání Internetu. Publikum jakožto hlavní komodita nových médií.

Tento vědecký článek je dílo autorů Césara R. S. Bolaňa a Eloye S. Vieriry. César Ricardo Siqueira Bolaño je novinář, který vystudoval ekonomii v Sao Paulu. Později pak sám působil jako profesor, a to na federální univerzitě v Sergipe. Během tohoto působení na univerzitě vznikl i tento článek, který Bolaňa napsal společně se svým kolegou Eloyem S. Vierou, který se specializuje především na výzkum sociálních sítí. Na univerzitě se Bolaňa specializoval zejména na politickou ekonomii komunikace a kultury, což je obor, do kterého spadá i tento článek.

Samotný článek se soustřeďuje na problematiku internetu, na proces jeho privatizace a nastolení ekonomické logiky v jeho využívání. Autoři se zejména specializují na politickou a ekonomickou logiku se zaměřením se na sociální sítě. Článek také zahrnuje marxistickou kritiku Fuchsovy teorie. Cílem článku je tedy zejména shrnout historii internetu v bodech, které jsou významné pro pochopení ekonomické a politické logiky internetu s důrazem na sociální sítě.  

Privatizace internetu se odehrála v roce 1995 prostřednictvím agentury NSF (National Science Organization), jež do té doby spravovala využívání celé sítě. Agentura tak převedla své regulační povinnosti na soukromý sektor. Byla tak přehodnocena prvotní logika bezplatného přístupu i informacím, přičemž reklama se stala novou dominantní výdělečnou formou na tomto novém trhu bez hranic.

Liberalizace a restrukturalizace Internetu a telekomunikačního průmyslu způsobila novou fázi komercializace, která v konečném důsledku způsobila nárůst společností, které nabízí služby a produkty potřebné pro provoz webu. V současnosti je tento trh však založen na oligopolním uspořádání.

Autoři zejména věnují pozornost zamyšlení nad tím, že všechny výrobky či služby, které nabízí internetové společnosti, mají dvojí funkci. Jsou to komodity produkované informační společností a zároveň prostředky pro rozšíření kapitálu inzerentů. Například si člověk může stáhnout aplikaci zdarma, nicméně tato free verze aplikace obsahuje zakomponovanou reklamu inzerenta, který celou aplikaci sponzoruje.

Autoři se také pozastavují nad rozdílem politické ekonomie Internetu a televizního vysílání, který demonstrují na příkladu sociální sítě.  Internet není pouze informační a komunikační technologie (ICT), ani to není jen jakýsi nový průmysl, je to prostor pro konvergenci všech průmyslově vyspělých kulturních produkcí. Technologický vývoj, který vyústil ve vytvoření Internetu, byl pouze dalším krokem k vytvoření nového modelu zisku, který byl již známý v kulturním průmyslu, na modelu zisku, kdy hlavní komoditou je publikum.

 Tento vědecký článek je dílo autorů Césara R. S. Bolaňa a Eloye S. Vieriry. César Ricardo Siqueira Bolaño je novinář, který vystudoval ekonomii v Sao Paulu. Později pak sám působil jako profesor, a to na federální univerzitě v Sergipe. Během tohoto působení na univerzitě vznikl i tento článek, který Bolaňa napsal společně se svým kolegou Eloyem S. Vierou, který se specializuje především na výzkum sociálních sítí. Na univerzitě se Bolaňa specializoval zejména na politickou ekonomii komunikace a kultury, což je obor, do kterého spadá i tento článek.

Samotný článek se soustřeďuje na problematiku internetu, na proces jeho privatizace a nastolení ekonomické logiky v jeho využívání. Autoři se zejména specializují na politickou a ekonomickou logiku se zaměřením se na sociální sítě. Článek také zahrnuje marxistickou kritiku Fuchsovy teorie. Cílem článku je tedy zejména shrnout historii internetu v bodech, které jsou významné pro pochopení ekonomické a politické logiky internetu s důrazem na sociální sítě.  

Privatizace internetu se odehrála v roce 1995 prostřednictvím agentury NSF (National Science Organization), jež do té doby spravovala využívání celé sítě. Agentura tak převedla své regulační povinnosti na soukromý sektor. Byla tak přehodnocena prvotní logika bezplatného přístupu i informacím, přičemž reklama se stala novou dominantní výdělečnou formou na tomto novém trhu bez hranic.

Liberalizace a restrukturalizace Internetu a telekomunikačního průmyslu způsobila novou fázi komercializace, která v konečném důsledku způsobila nárůst společností, které nabízí služby a produkty potřebné pro provoz webu. V současnosti je tento trh však založen na oligopolním uspořádání.

Autoři zejména věnují pozornost zamyšlení nad tím, že všechny výrobky či služby, které nabízí internetové společnosti, mají dvojí funkci. Jsou to komodity produkované informační společností a zároveň prostředky pro rozšíření kapitálu inzerentů. Například si člověk může stáhnout aplikaci zdarma, nicméně tato free verze aplikace obsahuje zakomponovanou reklamu inzerenta, který celou aplikaci sponzoruje.

Autoři se také pozastavují nad rozdílem politické ekonomie Internetu a televizního vysílání, který demonstrují na příkladu sociální sítě.  Internet není pouze informační a komunikační technologie (ICT), ani to není jen jakýsi nový průmysl, je to prostor pro konvergenci všech průmyslově vyspělých kulturních produkcí. Technologický vývoj, který vyústil ve vytvoření Internetu, byl pouze dalším krokem k vytvoření nového modelu zisku, který byl již známý v kulturním průmyslu, na modelu zisku, kdy hlavní komoditou je publikum.

Publikum jako komodita je meziprodukt, který se obchoduje na kapitalistických trzích. Stejně jako televizní vysílání, ve kterém jsou v komerční sféře vysílané programy nabízené publiku zdarma, je i mnoho internetových služeb jako je například e-mail, zpravodajství či hry nabízeno bezplatně. Toto vše tyto gigantické společnosti „vyměňují“ za uživatelovu pozornost. Jak dodává Bolaňo: "Ti, co kupují diváckou pozornost, jsou zejména prodejci zboží a služeb, úřadů, politiků, nebo jednoduše řečeno, každý, kdo potřebuje komunikovat s publikem" (Bolaño 2000, 115-116).

Před zavedením Internetu, společnosti nikdy neměly tolik příležitostí sledovat a shromažďovat tolik informací o svých zákaznících. V současnosti to není tak, že by inzerent pronásledoval své spotřebitele, ale zákazníky neboli uživatele Internetu uhánějí data, která sami zadali do vyhledavačů, sociálních sítí či jiných webů.  Internetové společnosti ukládají podle Fuchse mnoho dat, které by mohly být v konečném důsledku také zneužity.

Nicméně hlavním cílem není zjišťovat poznatky o konkrétní osobě, ale o skupinách – na základě příjmů, biologických poznatků, profese, vzdělání, rasy, geografie. Databáze není pouhým archivem informací, ale umožňuje třídění a předvídání

Stručně řečeno, spotřebitelé obdrží služby zdarma. Společnosti provozující sociální sítě jsou hrazeny inzerenty, stejně jako v televizním vysílání, nicméně oproti televiznímu vysílání je příjemce aktivním uživatelem. Uživatelé vkládají své informace do sociálních sítí, které pak roztřídí tyto data dle kategorií. Publikum je tedy pro inzerenty na Internetu velice segmentovanou komoditou.

Česká republika není v tomto ohledu výjimkou. Například i personální agentury a konkrétní zaměstnavatele využívají sociální sítě jako je Linked In či Facebook, aby našli vhodné kandidáty na dané pracovní pozice či si ověřili některé informace, které kandidáti uvádějí ve svých životopisech.

Liberalizace a restrukturalizace Internetu a telekomunikačního průmyslu způsobila novou fázi komercializace, která v konečném důsledku způsobila nárůst společností, které nabízí služby a produkty potřebné pro provoz webu. V současnosti je tento trh však založen na oligopolním uspořádání. Zahrnuje především inovativní služby, které čítají obrovský počet uživatelů, kteří zároveň poskytují těmto společnostem dobrovolně své osobní údaje, které jsou skutečným zdrojem ekonomických zisků. Nejnovějším představitelem toho, jak získat od lidí tyto základní i veškeré jiné osobní údaje jsou sociální sítě. Příkladem nejúspěšnějších společností, které shromažďují nejrůznější údaje o svých uživatelích, jsou zejména Google a Facebook. Pokud se srovnání politické ekonomie Internetu a televizního vysílání týče, základem obou je zejména výroba nejzákladnější komodity, tedy publika. Základní rozdíl je pak v tom, že uživatel Internetu je dle autorů aktivní, co se jakéhosi předvýběru reklamy týče, zatímco divák televizního vysílání pouze pasivní příjemce.