Ať si kdo chce co chce říká, osobně si nemyslím, že zrovna 11. září 2001 změnilo můj život nějak zásadně. A v podstatě to ani nepotřebuji vědět. Ano, létám teď podstatně častěji než před rokem 2001. Ale to bude jen tím, že před rokem 2001 jsem nikdy v letadle neseděl. A vlastně ani dlouho poté. Takže nevím, kolik mililitrů tekutin jsem si mohl před útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku na palubu letadla vzít. A je mi to v podstatě jedno. V době útoků jsem nastupoval do prvního ročníku vysoké školy a řešil jsem jiné věci, které i teď, v dnešní uspěchané době - a v to možná naivně doufám - stále devatenáctiletí kluci řeší..
Možná si říkáte, že svět se od roku 2001 zase tolik nezměnil.. Ale změnil - a moc. Prezidentem České republiky byl v roce 2001 ještě stále Václav Havel, Němec Michael Schumacher se stal mistrem světa v seriálu Formule 1 a český národní hokejový tým získal potřetí za sebou titul mistrů světa. A nejen tato fakta už jsou v roce 2015 téměř zanesena prachem a zapomenuta...
S odstupem času totiž musím konstatovat, že mnohem více můj život ovlivnil 4. únor 2004. A nejen můj. Ono ovlivnění neproběhlo zrovna přesně v ten den, ale s odstupem času naprosto zásadně. Ten den byl totiž na Harvardově univerzitě spuštěn společenský webový systém Facebook, původně určený právě a jen studentům Harvardovy univerzity. A dnes? Skoro půldruhá miliarda aktivních uživatelů. Neskutečné číslo...
Naše facebooková generace už drahnou dobu žije svým specifickým, technologií ovlivňovaným životem. Technologie a technické vymoženosti nám přestávají sloužit a ulehčovat život, začínají si nás nenápadně omotávat kolem prstu. Nedospělo to sice ještě k naplnění vize Jamese Camerona z filmu Terminátor a jeho pokračování, ale kdo ví, zda jednou nebudeme nějakého Johna Connora potřebovat, aby nám ukázal správnou cestu. U některých jedinců se projevují známky jisté sociální abstinence už několik minut poté, co odloží mobilní telefon či vstanou od počítače. "Co když někdo okomentoval mou fotku?" "Doufám, že mi ten status Petra 'olajkovala'!"
S příchodem Facebooku (ale i dalších poskytovatelů sociálních sítí jako například Twitteru) se zásadně proměnila naše schopnost komunikovat. Mám kamaráda, reálnou bytost z masa a kostí, kterého jsem už několik let neviděl - ale přesto o něm vím moc, možná víc, než bych sám vědět chtěl. A to v podstatě jen díky Facebooku. On to má určitě podobně se mnou, a to nejsem na Facebooku rozhodně ani z desetiny aktivní jako on. Na druhou stranu ale nejsem na této sociální síti žádným hybernujícím a vyčkávajícím lurkerem, který jenom konzumuje a sám nic do kyberprostoru nepřihodí. Už jen samotná a čistá podstata oboru, který momentálně studuju, mě nutí v kyberprostoru aktivním být. Ale že Pavel každý pátek večer uklízí a pije u toho RedBull? To mne vážně moc nezajímá...
Před nedávnou dobou jsem se bavil s kamarádkou, která už měla dost ruchu velkoměsta a svého pracovního nasazení. V práci si vyjednala dva měsíce neplaceného volna, koupila si letenku a odjela - dle svých vlastních slov - meditovat. A to hned velmi daleko. Na Bali. Tudíž jsem očekával, že teď o ní dva měsíce neuslyším. Chyba! Hned den po příletu jsem na Facebooku zaznamenal fotoalbum, do kterého od té doby pravidělně přibývají nové a nové fotky, jejichž počet se momentálně blíží dvěma stovkám. Moje ztráta iluzí byla dokonána. Člověk, kterého si vážím a kterého mám rád, mě denně zásobuje fotografiemi všech možných palem na plážích s pískem všech možných barev. Takhle přeci nevypadá dovolená v ráji - postování a následné komentování fotek.
A tak jsem si položil otázku, která mi v hlavě vrtala už dlouho: Budu používat Facebook třeba ještě za pět let?
A sám jsem si odpověděl - doufám, že ne! Teď musím a v podstatě mi ani nic jiného nezbývá. Jakožto pro studenta oboru Mediální studia, který dlouhodobě žije a pracuje v zahraničí, je pro mne momentálně facebooková stránka našeho ročníku největším zdrojem informací, které se více (a celkem často bohužel i méně) vztahují k našemu studiu. Někdy je ale pro mne boj dostat se k těm sdělením, která mi k něčemu jsou - sorry, spolužáci. Ale pořád lepší si po chvíli potřebné informace mezi těmi méně použitelnými vyhledat, než být bez nich úplně.
Na druhou stranu musím ale ocenit úroveň jazyka ve veřejném prostoru našeho třídního Facebooku. Spousta lidí se domnívá, že náš mateřský jazyk je v ohrožení, že dnešní studenti dělají hrubé pravopisné chyby, moc nečtou, že se slovní zásobou jsou také na štíru. V tomto směru si myslím, že na tom jako celek nejsme vůbec špatně. A i když jsem předeslal, že občas se nevyjádříme zrovna k věci, ještě pořád je to v celkem přijatelných mezích.
Jsem totiž neskutečně rád za to, že jsme se ještě nedostali do stavu, ve kterém se nachází například pan starosta mého rodného města, který mě v podstatě každou středu s pravidelností sobě vlastní oznámí, že "už se nám to sobotí". Ten už by asi nějakého toho svého Terminátora poznat potřeboval.
Když minulý rok oslavil Facebook své desáté narozeniny, došlo i k tradičnímu rekapitulování ve stylu "co se povedlo vs. co se tak úplně nepovedlo". Jedním ze zajímavých faktů, který mne celkem překvapil, je skutečnost, že průměrný věk uživatelů Facebooku se zvyšuje. A ne proto, že bychom jen všichni stárnuli. V období od roku 2010 do počátku roku 2014 narostl v USA počet uživatelů Facebooku starších 55-ti let o 80% - a naproti tomu počet uživatelů ve věku 13 - 17 let poklesl o závratných 6,7 miliónu. Největším uživatelem Facebooku je tak v USA momentálně demografická skupina ve věku 35 - 54 let. A to se samozřejmě líbí obchodníkům a ekonomům, neboť lidé v tomto věku jsou pro ně rozhodně zajímavější než studenti, kteří mají většinou hluboko do kapsy. Já osobně však doufám, že ve svých 35-ti letech už Facebook potřebovat nebudu. Kdo ví, třeba čas přinese něco zajímavějšího..
ZDROJE:
http://www.pewresearch.org/fact-tank/2014/02/03/6-new-facts-about-facebook/
http://investorplace.com/2014/02/facebook-users-demographics/
S příchodem Facebooku (ale i dalších poskytovatelů sociálních sítí jako například Twitteru) se zásadně proměnila naše schopnost komunikovat. Mám kamaráda, reálnou bytost z masa a kostí, kterého jsem už několik let neviděl - ale přesto o něm vím moc, možná víc, než bych sám vědět chtěl. A to v podstatě jen díky Facebooku. On to má určitě podobně se mnou, a to nejsem na Facebooku rozhodně ani z desetiny aktivní jako on. Na druhou stranu ale nejsem na této sociální síti žádným hybernujícím a vyčkávajícím lurkerem, který jenom konzumuje a sám nic do kyberprostoru nepřihodí. Už jen samotná a čistá podstata oboru, který momentálně studuju, mě nutí v kyberprostoru aktivním být. Ale že Pavel každý pátek večer uklízí a pije u toho RedBull? To mne vážně moc nezajímá...
Před nedávnou dobou jsem se bavil s kamarádkou, která už měla dost ruchu velkoměsta a svého pracovního nasazení. V práci si vyjednala dva měsíce neplaceného volna, koupila si letenku a odjela - dle svých vlastních slov - meditovat. A to hned velmi daleko. Na Bali. Tudíž jsem očekával, že teď o ní dva měsíce neuslyším. Chyba! Hned den po příletu jsem na Facebooku zaznamenal fotoalbum, do kterého od té doby pravidělně přibývají nové a nové fotky, jejichž počet se momentálně blíží dvěma stovkám. Moje ztráta iluzí byla dokonána. Člověk, kterého si vážím a kterého mám rád, mě denně zásobuje fotografiemi všech možných palem na plážích s pískem všech možných barev. Takhle přeci nevypadá dovolená v ráji - postování a následné komentování fotek.
A tak jsem si položil otázku, která mi v hlavě vrtala už dlouho: Budu používat Facebook třeba ještě za pět let?
A sám jsem si odpověděl - doufám, že ne! Teď musím a v podstatě mi ani nic jiného nezbývá. Jakožto pro studenta oboru Mediální studia, který dlouhodobě žije a pracuje v zahraničí, je pro mne momentálně facebooková stránka našeho ročníku největším zdrojem informací, které se více (a celkem často bohužel i méně) vztahují k našemu studiu. Někdy je ale pro mne boj dostat se k těm sdělením, která mi k něčemu jsou - sorry, spolužáci. Ale pořád lepší si po chvíli potřebné informace mezi těmi méně použitelnými vyhledat, než být bez nich úplně.
Na druhou stranu musím ale ocenit úroveň jazyka ve veřejném prostoru našeho třídního Facebooku. Spousta lidí se domnívá, že náš mateřský jazyk je v ohrožení, že dnešní studenti dělají hrubé pravopisné chyby, moc nečtou, že se slovní zásobou jsou také na štíru. V tomto směru si myslím, že na tom jako celek nejsme vůbec špatně. A i když jsem předeslal, že občas se nevyjádříme zrovna k věci, ještě pořád je to v celkem přijatelných mezích.
Jsem totiž neskutečně rád za to, že jsme se ještě nedostali do stavu, ve kterém se nachází například pan starosta mého rodného města, který mě v podstatě každou středu s pravidelností sobě vlastní oznámí, že "už se nám to sobotí". Ten už by asi nějakého toho svého Terminátora poznat potřeboval.
Když minulý rok oslavil Facebook své desáté narozeniny, došlo i k tradičnímu rekapitulování ve stylu "co se povedlo vs. co se tak úplně nepovedlo". Jedním ze zajímavých faktů, který mne celkem překvapil, je skutečnost, že průměrný věk uživatelů Facebooku se zvyšuje. A ne proto, že bychom jen všichni stárnuli. V období od roku 2010 do počátku roku 2014 narostl v USA počet uživatelů Facebooku starších 55-ti let o 80% - a naproti tomu počet uživatelů ve věku 13 - 17 let poklesl o závratných 6,7 miliónu. Největším uživatelem Facebooku je tak v USA momentálně demografická skupina ve věku 35 - 54 let. A to se samozřejmě líbí obchodníkům a ekonomům, neboť lidé v tomto věku jsou pro ně rozhodně zajímavější než studenti, kteří mají většinou hluboko do kapsy. Já osobně však doufám, že ve svých 35-ti letech už Facebook potřebovat nebudu. Kdo ví, třeba čas přinese něco zajímavějšího..
ZDROJE:
http://www.pewresearch.org/fact-tank/2014/02/03/6-new-facts-about-facebook/
http://investorplace.com/2014/02/facebook-users-demographics/
No comments:
Post a Comment