Rasa, gender a sebe-prezentace dospívajících v profilových fotografiích na sociálních sítích

Jak se mladí sebeprezentují na sociálních sítích? Co vyjadřují svými profilovými obrázky? Jaké fotky volí, jak je upravují? Co dospívající uživatele ovlivňuje při výběru jejich fotek? Touto problematikou se ve svém výzkumu zabývá dvojice autorek Sanja Kapidzic a Susan C. Harring.

Susan C. Herring je profesorkou americké Indiana University, působí na katedře knihovnictví a informačních studií a na katedře lingvistiky. Oborem jejího výzkumu je počítačová komunikace, oblast sociálních médií, interactive intelligent systems a social informatics.

Sanja Kapidzic působí jako vědecká pracovnice na mnichovské Ludwig-Maxmilians-Universtät, Institut komunikace a výzkumu médií. Zabývá se výzkumem komunikace a sebeprezentace na sociálních sítích.  

Autorky již v roce 2010 provedly společný výzkum v oblasti generových rozdílů v online komunikaci a sebeprezentaci v prostředích internetových chatů a chatovacích místností, jehož výsledky publikovaly v časopise Journal of Computer-mediated Communiation ve studii Gender, Communication, and Self-Presentation in Teen Chatrooms Revisited: Have Patterns Changed?

Předkládaná studie publikovaná v časopise New Media and Society, analyzuje, jak se dospívající uživatelé neanonymních[1] sociálních sítí na nich prostřednictvím svých profilových fotografií sebeprezentují. Zkoumají rozdíly v profilových fotkách chlapců a dívek a do výzkumu přidaly také kategorii rasy. Analýza ukázala signifikantní rozdíly v pohledu, pozici/postoji, ustrojení a vzdálenosti od objektivu v závislosti na pohlaví a rase. Větší rasové rozdíly ve zkoumaných kritériích byly patrné u chlapců než u dívek. Autorky výsledky zkoumání online materiálu porovnávaly s existujícími výzkumy offline komunikace tváří v tvář (face-to-face; f2f), jejichž kritéria použily právě pro online komunikaci. Výsledky v jednotlivých kategoriích (pohlaví, rasa a jejich kombinace) si ve velké míře odpovídaly. Z toho autorky vyvozují, že mladiství si své profilové obrázky na sociálních sítích vybírají a konstruují je jako pozvánku k (online) komunikaci s druhými. Současně si autorky všímají toho, jak je výběr profilových fotografií ovlivněn masovými médii sdílenou a šířenou dominantní ideologií současného ideálu krásy.

Potřebu vzniku tohoto výzkumu autorky opírají o absenci zkoumání rozlišností v online sebeprezentaci na úrovni genderu a rasy a jejich průniku. V části věnované představení tématu a dosavadnímu výzkumu zmiňují řadu studií, které se rozlišnostem, resp. provázanosti genderu a rasy sice věnují, nicméně výlučně v offline komunikaci. Dosavadní analýzy sebeprezentace uživatelů v online komunikaci, jak poukazují autorky, vztah genderu a rasy nereflektují – jedná se většinou o zkoumání odlišností/podobností na úrovni dělení mužský vs. ženský uživatel/ka.

V širším úvodu textu Kapidzic s Herring shrnují také studie týkající se vlivu masových médií na sebeutváření jedince během jeho dospívání, kdy se formuje jeho identita nejenom genderová, ale také rasová. S odkazem na studie věnující se generderovým stereotypům poukazují na tendence dívek vypadat na fotkách co nejlépe, sexy a vyzývavě, dělat ze sebe „komoditu“ či žádoucí zboží, což v sobě může skýtat nebezpečí mimo jiné v nalákání online predátorů, nebo být překážkou v budoucím profesním životě.

Výzkum

Autorky na vzorek 400 profilových fotek získané z americké sociální sítě a rozdělených podle pohlaví a rasy aplikují obrazovou analýzu, jak ji navrhl Goffman, který operoval se dvěma základními signály aktivity – vyřčenými, verbálními signály a signály neverbálními. Dále sledují tři základní faktory, které ovlivňují, vědomě, či nevědomě, uživatelský výběr fotografií – vzdálenost od objektivu, chování a ustrojení.

Na začátku si stanovily tři výzkumné otázky:

1. Jaké jsou odlišnosti, pokud jsou, ve vzdálenosti od objektivu, chování a ustrojení uživatelů na jejich profilových fotkách mezi chlapci a dívkami.
2. Jaké jsou odlišnosti, pokud jsou, ve vzdálenosti od objektivu, chování a ustrojení uživatelů na jejich profilových fotkách mezi černošskými a bělošskými dospívajícími.
3. Jaká je souvislost, pokud je, mezi rasou a genderem v ohledu ke vzdálenosti od objektivu, chování a v ustrojení.

Podle výše zmíněných pěti kritérií byly všechny fotografie nakódovány: pohlaví – mužské, ženské; rasa – běloch, černoch, jiná; vzdálenost od objektivu – blízká, střední, vzdálená; chování – nabídka (pohled mimo), žádost/přidružení (pohled přímo do objektivu), žádost/submise (pohled dolů do objektivu), žádost/svádění (pohled úkosem do objektivu s nakloněnou hlavou), jiná; ustrojení – plné ustrojení, odhalující ustrojení (výstřih, stehna, břicho), částečné ustrojení (plavky, bikiny, u mužů odhalená hruď nebo žádné viditelné oblečení), neaplikovatelné (pouze hlava). Výsledky byly statisticky zpracovány, graficky zaznačeny tabulkou a následně aplikovány na výše uvedené výzkumné otázky. Získaná data také srovnávají s výsledky dřívějších studií offlinové (face-to-face) komunikace:

1. Genderové rozdíly: Výzkum ukázal, že dívky tíhnou k výběru takových fotografií, na nichž jsou blízko k objektivu, zatímco chlapci jsou na fotkách ve větší vzdálenosti. Co se týče chování, pro dívky je signifikantní svůdné chování/pózování, zatímco chlapci ukázali větší variabilitu v zobrazeném chování. Signifikantní byly také rozdíly v ustrojení. Zatímco chlapci byli na fotkách většinou plně ustrojení, dívky v polovině případů volily odhalující oděv.[2]
2. Rasové rozdíly: Pro kategorii vzdálenosti nebyly zjištěny žádné signifikantní rozdíly. V kategorii chování jevili bělošští uživatelé tendence ke svůdnému chování na rozdíl od černošských. Co se míry ustrojení týká, bělošští uživatelé tíhli k odhalenému ustrojení.
3. Rozdíly při interakci rasy a pohlaví: Výsledky kódování ukázaly silnější rasové rozdíly mezi chlapci než mezi dívkami. Bělošští teenageři častěji projevovali svůdné chování na rozdíl od černošských. Bělošští chlapci také častěji volili tělo odhalující fotografie. Dívky shodně volily spíše odhalující fotografie. Autorky uvádějí, že tyto výsledky naznačují, že dívky obecně sdílejí normy sebeprezentace spíše než chlapci odlišné rasy.

V diskusi nad výsledky autorky akcentují nové zjištění, které předkládaná studie přinesla, a sice že rasové odlišnosti v profilových fotografiích jsou patrnější mezi chlapci než mezi dívkami. Černošští chlapci tíhnou v sebeprezentaci k akcentování tradiční maskulinity, zatímco běloši vykazují v chování více znaků svádění, jak je to typické pro bělošské dívky. Odkazují na studiemi popsaný trend sexualizace mužského těla v médiích. Zde to může vypovídat o sklonu bělošských chlapců nechat se ovlivnit mediální a reklamní produkcí a stereotypy. Co se týče dívek, dřívější studie poukazovaly na to, že bělošské dívky jsou pod mnohem větším mediálním tlakem těch norem, které jsou považovány za ideál. Od panenek Barbie až po reklamu a média plná „ideálních“ žen/modelek/hereček atd. To, že média upřednostňovala bílé dívky, dávalo paradoxně větší volnost a rozmanitost ve vnímání těla/krásy/ideálu černošským dívkám, které nebyly pod tíhou mediální produkce jednoduše proto, že Afroameričanky nebyly v médiích a reklamě zobrazovány se stejnou četností jako bělošky. Autorky upozorňují na proměňující se mediální trend, kdy do popkultury a showbyznysu začíná vstupovat řada úspěšných černošských žen. Tomu odpovídají také výsledky jejich studie, zejména zjištění ve třetí výzkumné otázce. Zatímco rasové rozdíly ve všech třech výše popsaných kategorií jsou silně patrné u chlapců, u dívek tak výrazné nejsou.

Text studie uzavírá shrnutí dvou hlavních zjištění. Jednak výzkum potvrdil podobnosti a pravidelnosti v chování i ve vzdálenosti online a offline komunikace, a to i přes to, že internetové prostředí nabízí mnohem více možností jak se prezentovat na svém profilu a jak tuto sebeprezentaci modifikovat. Druhým hlavním zjištěním je skutečnost, jaké jemné obsahové odlišnosti mohou konstruovat rasové a generové internetové identity. Její konstrukce je spíše nevědomý proces, na který má vliv osvojení kulturních norem, socializační procesy a působení populárních médií.

Co se týče aplikování podobného výzkumu v českém prostředí, spíše než rasové rozdíly se nabízí srovnání s uživateli pocházejících ze skupin v Česku žijících národnostních menšin, popřípadě jejich srovnání s globálními trendy.

---

[1] Autorky používají termín „nonymous“ s odkazem na studii autorů Zhao, S., Grasmuck, S., Martin, J (2008): Identity construction on Facebook. Digital empowerment in anchored relationship

[2] Výsledky odpovídají zjištění dřívějších výzkumů offlinové komunikace, tak onlinové komunikace. Autorky uvádějí, že výsledky odpovídají také Goffmanově práci z roku 1979 o stereotypech v reklamě. „Zdá se, že si dospívající osvojili společenský stereotyp, že žena má být submisivní, sexuálně vábící, zatímco muži by měli být silní a emočně distancováni.“