Kulturní občanství na rozmezí televize a nových médií

Zdroj: Wikimedia.

Analyzovaný článek Cultural Citizenship at the Intersection of Television and New Media byl poprvé publikován online 4. června 2012. V upravené podobě vyšel v září 2013 v odborném časopise Television & New Media, mezinárodním dvouměsíčníku, který se věnuje aktuálním trendům v oblasti studia televize a nových médií a vychází od roku 2000. Autorka článku  Jingsi Christina Wu působí jako odborná asistentka na katedře žurnalistiky, mediálních studií a PR (Department of Journalism, Media Studies and Public Relations) na Hofstra University v New Yorku. Má doktorát z oboru Sociologie a komunikace, který studovala na State University of New York. Zabývá se populární kulturou a politikou, novými médii a občanskou angažovaností.

   Výzkumnou tradicí, ke které bychom J. C. Wu mohli přiřadit, jsou kulturální studia, jejichž počátky sahají do 60. let 20. století, a jejich zájem o takzvanou běžnou kulturu (popular culture) s ohledem na analýzu ideologie přítomné v mediálních sděleních. Kulturální studia vycházejí z paradigmatu sociálního konstruktivismu a rituálního modelu komunikace. Základními předpoklady jsou teze, že svět se utváří teprve v interakci s námi, nelze tudíž mluvit o objektivní realitě, a také že média, společnost a kultura tvoří jeden celek a každá jeho část se promítá do komplexní povahy komunikace. Kulturální studia nahlížejí komunikaci jako proces symbolické produkce reality (Carey, 1992: 9-23). Co se týče konkrétních metodologických postupů při studiu televize (televizní kultury), klade se důraz na moment čtení mediálního textu (což je pozůstatek soudobého vlivu strukturalismu), ve kterém vzniká význam – jinými slovy, je teprve vyjednán mezi producentem, mediálním obsahem a konečně jeho divákem/čtenářem (např. Fiske, 1987).

   Článek Cultural Citizenship at the Intersection of Television and New Media reaguje na dosavadní praktiky studia médií a demokracie, které chce zbavit normativních i instrumentálních limitů a obohatit je o kulturální perspektivu. Wu se jedná o kulturální revizi debaty o občanském vlivu nových médií a zároveň tradičního média – televize. Své námitky autorka podkládá analýzou populární čínské talentové show Super Girl. Wu zkoumá veřejné diskursy kolem této televizní show v prostředí Internetu (proto se nachází na „rozmezí“), kde se utvářejí online komunity televizních diváků. Zabývá se jedinečným potenciálem Internetu, který propůjčuje hlas obyčejným občanům Číny mimo prostor mainstreamových médií, která podléhají rigidní vládní cenzuře.

Zdroj: Wikimedia.

   Autorka sleduje 2 hlavní cíle: 1) chce rozšířit vnímání demokratického potenciálu médií mimo oblast explicitně politických textů a promluv, které jsou cenzurovány přísněji než implicitně politické projevy; 2) volí metodu systematické obsahové analýzy, kterou obohacuje o hloubkovou analýzu online aktivit publika, ve které spatřuje kulturální přínos jinak povrchové obsahové analýze. Wu demonstruje, že populárním médiím by měla být připsána role v rituálním aspektu toho, co znamená být občanem. Dosavadní koncepce občanství totiž výzkumnou tradici v tomto smyslu omezuje. Západní i ne-západní tradice vychází z Habermasova ideálního pojetí komunikační situace či veřejné sféry, vyžadující aktivní participaci občanů (2000). Na základě této koncepce se výzkum zaměřuje na měření „rovnosti“, „racionality“ apod. Pokud se podle Wu k této perspektivě nepřidá kvalitativní rozměr, budou výsledky nadále neprůkazné a nejednoznačné.

  Kvalitativní, kulturální revize oboru má spočívat v zavedení pojmu kulturní občanství (cultural citizenship), který se v odborné literatuře objevuje v posledních přibližně dvaceti letech. Pojem souvisí hlavně s „každodenními aktivitami jako konstrukce identity, reprezentace a ideologie i s implicitními morálními právy a povinnostmi“ (Hermes, 2005). Hermes dále zdůrazňuje současný obecný pokles důvěry v politické instituce a zároveň rostoucí míru reprezentace obyčejných lidí a jejich životních zkušeností v moderní televizi. Kulturní občanství je záměrně oxymóron, protože pojmy kulturní a občanství nejdou dost dobře dohromady. Občanství s sebou nese ideu demokratické rovnosti, přestože rasa, náboženství, třída, gender nebo sexuální orientace jsou často příčinami nerovnosti. Termín kulturní občanství má znamenat právo být odlišný a zároveň právoplatným členem občanské demokratické společnosti (Rosaldo, 1994).

   Analyzovaným pořadem je Super Girl, jedna z nejúspěšnějších čínských reality show poslední doby, pěvecká soutěž dívek, která se vysílala v letech 2004-2011. Za nejrevolučnější na ní byl považován systém národního hlasování, který vláda v roce 2007 zakázala. Wu obrací pozornost k fikčním či ne-faktuálním obsahům záměrně, kritizuje, že se tyto z odborného zájmu o demokratizační potenciál médií vynechávají, protože jsou důležitým kanálem, skrze který publikum reflektuje své životní situace, vstupuje do veřejného diskursu o morálních standardech a politických hodnotách. Pohybuje se na rozmezí televize a Internetu, protože online diskuse jsou určitým způsobem „méně rigidní“ co se týče cenzury implicitně politických obsahů.

Pokud ovládáte čínštinu, poslední vysílanou sérii z roku 2011 si můžete pustit na Youtube. Pokud nerozumíte ani slovu jako já, můžete se pro představu alespoň „proklikat“:

       

   Wu zajímá základní výzkumná otázka: „Soustředí se lidé diskutující v online fórech věnovaných Super Girl pouze na své zábavní zkušenosti, např. vystoupení soutěžících a jejich výsledky?“, kterou aplikuje na vzorek konverzací z fóra oficiálního webu Hunan Satellite TV, televizní společnosti, která show vysílala. Provádí analýzu témat metodou zakotvené teorie a soustředí se na diskuse identifikované jako politické. Výzkum potvrdil, že se diváci sice v diskusích zabývali primárně průběhem soutěže, ale jejich témata byla pod povrchem často politická – týkala se rozhodovacích procesů, možnosti hlasování, zastupitelského systému a pravidel soutěže. Diskutující se shodli na spravedlnosti a férovosti jako univerzálním měřítku, doufali, že se prosadí neobvyklé talenty, které prolomí autoritativní standardy. Oceňovali také možnost dát slovo masám a obecně se v debatách projevily nedůvěra a podezřívavost vůči autoritám. Pokud byl názor odborné poroty přehlasován, považovalo se to za projev síly masy, kdy se fanoušci postavili za své favority a autorita musela na základě pravidel soutěže respektovat volbu lidu.

   Analýza potvrdila argument kulturního občanství. Lidé vstupují do veřejných diskursů nejen proto, aby vyřešili momentální sociální problémy, ale také aby hledali a komentovali jádro hodnotového systému, který definuje systém politický. Wu se tedy podařilo představit kulturální perspektivu studiu demokratického potenciálu nových médií. Odborná sféra by si výhody kulturálních studií měla uvědomit a budoucí výzkum by se na ně měl zaměřit. Výzkum je pro nás zajímavým nahlédnutím ne-západní výzkumné tradice, která podle Wu trpí stejnými nedostatky jako ta "naše" západní. Výzkum demokratické participace a občanské angažovanosti má společné jmenovatele i v tak odlišném kontextu, jakým je čínský mediální systém. Na základě těchto zjištění by se kulturální perspektiva a pojem kulturního občanství měly zavést i v našem výzkumném prostředí. 

Zdroje:

CAREY, James W. Communication as culture: essays on media and society. New York: Routledge, 1992. ISBN 0-415-90725-X.

FISKE, John. Television culture. 1st ed. London: Routledge, 1987. ISBN 0-415-03934-7.

HABERMAS, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Překlad Alena Bakešová a Josef Velek. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2000. 418 s. Morální a politická filosofie; sv. 8. ISBN 80-7007-134-6.

HERMES, Joke. Re-reading popular culture. Malden, MA: Blackwell.

ROSALDO, Renato. Cultural Citizenship and Educational Democracy. Cultural Anthropology [online]. Vol. 9, No. 3, Further Inflections: Toward Ethnographies of the Future (Aug., 1994), pp. 402-411 [cit. 28. 3. 2016] Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/656372.
WU, Jingsi Christina. Cultural Citizenship at the Intersection of Television and New Media. Television & New Media [online]. September 2013; vol. 14, 5: pp. 402-420., first published on June 4, 2012 [cit. 28. 3. 2016] Dostupné z: http://tvn.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/content/14/5/402.full.pdf+html.