– „Co studuješ?“ – „Sémiotiku.“ – „… Co to je?!“

Trapná konverzace s cizím nebo nepříliš známým člověkem na téma počasí nevyhnutelně směřuje k tématu práce/studium, protože na počasí je málokdy co řešit. Zlý sen každého sémiotika. Netvrdím, že by nikdo nevěděl, co sémiotika je, a proto všichni byli hloupí. Ostatně tento článek budou s největší pravděpodobností číst osoby, které se pohybují v akademickém kruhu oborů, které se sémiotikou, resp. sémiologií pracují. Takže čtenáři alespoň vzdáleně tušící. Z vlastní zkušenosti ale vím, že valná většina lidí, se kterými jsem nucena podobný rozhovor vést, netuší ani zdaleka. Buď to přiznají, nebo dělají, že ví, o čem mluvíte, což je nakonec ještě trapnější. Vy o tom spíš nemluvíte, když jste sémiotik, protože víte, jak to často dopadá. Navíc sami teprve v průběhu vlastního studia sémiotiky postupně zjišťujete, do čeho jste se vlastně pustili. Když už jsme u trapasů a akademiků, setkala jsem se s nejmenovaným přednášejícím ne-sémiotikem, který ve vlastní prezentaci objevil něco takového:

Zdroj: Wikimedia.

… a rozhodl se do vysvětlování schématu raději nepouštět, zvlášť když viděl smrt v očích posluchačů. Spíš se na nevědomost a strach ostatních tak nějak vymluvil.

   Jako studentka sémiotiky mám pro tu hrůzu pochopení spíše než kdokoliv jiný. A po téměř dvou letech magisterského studia můžu s klidným svědomím říct, že naprosto stejnou hrůzu máme (troufnu si mluvit i za kolegy) z vysvětlování toho, co studujeme. Je tolik možností, čeho se v definici sémiotiky chytit a je na vás, jakou z nich si vyberete. Většinou se usuzuje podle odhadovaných vlastností konverzačního partnera, ale odhady jsou často nepřesné, a tak nevíte, jestli se k sémiotice vydat přes lingvistiku, filosofii nebo vizuální studia. Vhodným vodítkem pro nás i pro všechny ostatní tápající je sémiotický blog Double Bind.

   „Double Bind je prostor pro rozehrávání událostí, stavů a věcí kultury, jejich významů a znakového působení,“ je (v rámci možností) user friendly  encyklopedií současné sémiotiky v podání pracovníků a studentů Katedry elektronické kultury a sémiotiky Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Pokud fenomén kolektivní inteligence jako spoluvytváření a sdílení znalostí chápeme doslovně, je Double Bind takovým centrem současné sémiotické praxe. Nemusíte přesně vědět, co sémiotika je, abyste si přečetli článek o televizním pořadu Sexy výzva, o Tinderu nebo o Babišovi. Jak témata napoví, sémioticky se dá nahlížet jakýkoliv společenský, kulturní a dokonce, aby to nebylo tak jednoduché, tak i přírodní fenomén, ve kterém působí znaky, znakové systémy. A ne, nejde jen o abecedu, semafory, kouřové signály a znakovou řeč. Znakem je cokoliv, co zastupuje něco jiného. Stačí si uvědomit tuto vlastně jednoduchou podstatu toho divného oboru na „s“, aby se člověk zorientoval. Lépe řečeno, aby si uvědomil, že nemá tak docela v čem se zorientovat a skutečně si musí vybrat sám, co si pod sémiotikou představí, na co se zaměří a co přijme za své.

   Pierre Lévy by měl z tvůrců blogu Double Bind radost. Sémiotický blog slouží ke sdílení znalostí a poznatků, které jsou velmi univerzální povahy a má vzdělávací ambice. V tom spočívají výhody kolektivní inteligence a uživatelsky generovaného obsahu. Když se jich chopí správní uživatelé, může se jim podařit obohatit vlastní obor šířením osvěty mezi smrtelníky a těmto čtenářům naopak umožní rozšíření obzorů.

   Jedním z těch „přívětivějších“ uživatelů je také John Deely, americký sémiotik, zabývající se „historicky poučenou“ sémiotikou, který nabízí odpověď na otázku „A Sign Is What?“ v dialogu mezi sémiotikem a rádoby realistou (zde bychom ho mohli nazvat prostě průměrným partnerem, který si v kontaktu se sémiotikem není jistý, o čem je řeč, a klade pochopitelné, dokonce relevantní námitky). Stejně jako je problematická jednoznačná definice sémiotiky jako oboru, je bohužel složitá a neprůhledná i definice jejího předmětu, do kterého patří zmíněný znak. Deely ho definuje jako „něco, co je předpokládáno každým objektem“ (A sign is what every object presupposes). Ve svém historizujícím pojetí sémiotiky Deely považuje tuto definici za dosud nejpřesnější. Znak je relace, která se uplatňuje ve druhově specifickém objektivním světě. Proto je člověk semiotic animal – má předpoklady pro vnímání znaků a práci s nimi. Je to zřejmé na příkladu čarodějnic ze Salemu, které ve skutečnosti nebyly čarodějnicemi, ale nevinnými ženami. Přesto byly upáleny. Když se ptáme, z čeho že se neprovinily, odpovědí je čarodějnictví. Tělo ženy (v tomto případě upálené) je fyzickou věcí, kterou vnímá i zvíře, zatímco čarodějnice je bezesporu znakem, se kterým může operovat jedině člověk. Náš objektivní svět je plný takových znaků.

   Řekla bych, že v zakládání a udržování komunikace vstřícné k uživatelům, tedy ve využívání výhod kolektivní inteligence, tkví do budoucna mezioborový úkol sémiotiky a všech sociálních věd (včetně mediálních studií), pro které může být sémiotika přínosná. Vzájemnou osvětou a spoluprací by se měly zdokonalit metody sémiotické analýzy a zároveň je potřeba sémiotiku obohatit v tomto směru o pohledy „zvenčí“. Sémiotika by se neměla uzavírat do sebe, je sice složitá a zdánlivě nepřístupná (který obor se může pyšnit tím, že budí hrůzu trojúhelníkem?), což ale neznamená, že je nepoužitelná. Jen se na využití sémioticky poučených postupů musí velmi opatrně, po důkladném studiu příslušných materiálů. Prvním z nich může být právě Double Bind, dalším třeba stravitelná práce Johna Deelyho.

Zdroje: 

DEELY, John. A Sign is What? A Dialogue Between a Semiotist and a Would-be Realist. The American Journal of Semiotics [online]. 20.1-4 (2004), 1-66 [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.ut.ee/SOSE/pdf/deely_Semiotic_Sign_Dialogue.pdf.
Kolektiv autorů. Double Bind [online].  © 2016 Double bind [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z: http://blog.semio.cz/double-bind-2/.