Co dělají slavní na Twitteru?

Co nás napadne, když se řekne “celebrita”? Odpovědi mohou být různé, objektivní charakteristika by ale možná byla podobna té, kterou nabízí wikipedia: celebrita je “člověk, který ve společnosti dosáhl vysokého uznání, ohlasu nebo povědomí. Obecně vzato je celebritou ten, kdo strhává pozornost médií. Měřítkem přitom nemusejí být jeho zásluhy, ale toliko zájem veřejnosti se o těchto lidech více dozvědět.” Pojem “celebrita”, alespoň pokud mluvíme o těch, jež lze považovat za celebrity globální, vyvolává dojem nepřístupnosti, který je ovšem v posledních letech rozmazáván vlivem existence sociálních médií, jmenovitě například mikroblogu Twitter. Studii na toto téma zpracoval výzkumný tým sestávající z Alice Marwick a Danah Boyd, výzkumnic pracujících pro Microsoft Research a specializujících se právě na oblast sociálních médií.

Nástup a rozmach sociálních médií přinesl vpravdě revoluci do způsobu mezilidské komunikace a těmto dalekosáhlým změnám se musely přizpůsobit i rozmanité oblasti společenského života. Jednou z nich je svět celebrit, jenž si zdatně osvojuje praktiky vlastní tomuto novému typu médií. Slavní jedinci využívají sociální média k tomu, aby neustále udržovali a upevňovali svůj kulturní status. Marwick a Boyd se ve své studii snažily zachytit změny v komunikaci mezi celebritami a jejich fanoušky, které vycházejí právě z existence fenoménu sociálních médií, přičemž jako platformu pro svůj výzkum zvolily sociální síť Twitter. 

Nejtříve shromáždily data tří set nejodebíranějších účtů, které zahrnovaly profily herců, muzikantů, osobností ze světa technologií, politiků, hvězd reality TV apod. Zachytily všechny tweety těchto lidí a zaznamenaly si jejich počet a frekvenci oblíbených úkonů, čímž chtěly dospět k pochopení toho, jak tito hojně odebíraní jedinci s Twitterem zacházejí. Postupnou selekcí pak dospěly k hloubkové kvalitativní analýze dvaceti ověřených účtů, které pojaly za reprezentativní vzorek známých osobností. Autorky pak prozkoumaly poslední 2–3 měsíce tweetů těchto uživatelů a zaznamenaly všechny typy obsahu a použití. Během výběru vzorku se samozřejmě musely poprat i se skutečností, že některé účty deklarované coby vedené tou či onou osobou mohly ve skutečnosti být spravované úplně někým jiným, a ačkoliv to nebylo snadné rozpoznat, autorky za použití různých ověřovacích mechanismů dospěly k závěru, že jejich vzorek skutečně sestává pouze z “pravých” celebrit.

Mezi bulvárem a profesionální image

Twitter vnesl do oblasti komunikace mezi celebritami a fanoušky zcela nový rozměr, který se vymyká dosud známé praxi, kdy byl život známých osobností publiku zprostředkováván skrz bulvární časopisy či televizní talk show, rozhovory v magazínech apod. Zatímco bulvár rád odhaluje skandály celebrit, aniž by ony měly možnost bezprostředně reagovat, a vysílá do světa jejich soukromé informace dávajíce znát, že se publikum dívá na lidi “z masa a kostí”, televizní talk show a různá oficiální vystoupení jsou naopak striktně řízena managementem, PR agenty a dalšími lidmi určenými k tomu, aby vytvářeli profesionální image dané osobnosti. 

Autorky přicházejí s tvrzením, že Twitter nabízí celebritám něco mezi tím. Nejen že mají možnost bezprostředně a otevřeně reagovat to, co o nich vyšlo v bulváru, mohou si také vybírat, jaké informace ze svého soukromého života svým fanouškům zprostředkují a jaký o sobě – jakožto o autentické osobě – vytvoří obrázek. Twitter navíc vyvolává dojem vzájemného sbližování světa celebrit a jejich fanoušků. Nejen že obě strany používají pro komunikaci stejnou platformu, která nabízí všem stejné možnosti; Twitter také skrývá potenciál (často naplňovaný) skutečné vzájemné komunikace – reálné, nikým neřízené interakce mezi slavnou osobností a jedincem z davu fanoušků. Tím překonává možnosti nabízené doposud dostupnými mediálními technologiemi, které přinášely pouze parasociální interakci neboli to, co John Thompson nazývá “mediovanou kvaziinterakcí”. Marwick a Boyd ovšem poukazují na to, že i přes toto vzájemné “přibližování” je na Twitteru neustále potvrzována “mocenská nerovnováha” mezi celebritami a fanoušky. Zatímco u běžných uživatelů jsou jejich “followers” vnímáni jako přátelé/rodina a podobně, u celebrit jsou to stále “jen” fanoušci.

Fanoušci chtějí autenticitu, žádné fakeové profily

Marwick a Boyd při svém zkoumání došly k názoru, že známé osobnosti pro znovu-potvrzování svého statusu celebrity na Twitteru využívají praktiky vlastní tzv. mikro-celebritám – lidem, kteří nabyli svojí popularity právě – a pouze – na základě existence sociálních médií. Tedy že aktivně přispívají ke konstrukci své osobnosti prostřednictvím veřejných interakcí s fanoušky a udržují svoji popularitu průběžným fan-managementem. Aby navodily dojem vzájemného přibližování, celebrity veřejně odpovídají konkrétním fanouškům na jejich tweety a zároveň jim umožňují být svědky jejich vzájemných konverzací s dalšími známými osobnostmi, které mohou mít jak pozitivní, tak negativní charakter. Vzájemné propojení s fanoušky celebrity dokazují také použitým jazykem, kulturními symboly a konvencemi. Známé osobnosti vkládají odkazy na věci, které je zajímají a budou pravděpodobně zajímat i jejich followery. Tím poskytují svým fanouškům nějaké hodnoty a zdůrazňují tak vzájemné společné rysy. Také autenticita je důležitým elementem při vytváření vztahu mezi celebritami a jejich fanoušky na Twitteru. Jakmile fanoušci vycítí, že daný profil není spravován autentickou osobou, ale lidmi okolo ní, nebo dokonce někým úplně jiným, přestává být zajímavý. Celebrity tak musejí autenticitu neustále dokazovat například vkládáním soukromých fotek tak říkajíc “z první ruky” nebo konverzacemi o jejich denním životě, což přispívá mimo to také k dojmu vzájemné známosti a intimity mezi osobností a fanouškem. Využívá-li některá celebrita svůj Twitter účet hlavně k šíření praktických informací, tyto pocity navozeny nejsou.

Nabízí se otázka, do jaké míry jsou výsledky výzkumu zajímavé, podíváme-li se na český showbusiness. Při zběžném prozkoumání Twitteru je však naprosto jasné, že trend tweetování se mezi českými celebritami jako způsob komunikace s fanoušky nijak zvlášť neuchytil, a tak si vzorce chování, které vyplynuly ze zkoumání výzkumnic Marwick a Boyd, neosvojily. To ovšem koresponduje s obecně nižší mírou využívání Twitteru v porovnání například s Facebookem v ČR. Relativně vysokým počtem followerů (na české poměry) se mohou pyšnit pouze ty osobnosti, jejichž kariéra překročila hranice domoviny, kterých není mnoho – jedná se například o jedince z nejvyšších sfér vrcholového sportu (jako je např. Jaromír Jágr či Tomáš Berdych).

Grindr: Bang your nearby "friends"

Představte si, že jste v baru s partou kamarádů a máte chuť si s někým dnes večer pořádně užít. Je tu ale malý problém, nikdo se Vám v baru nelíbí nebo jsou to lidé Vám nepřístupní a kamarádům se nikam jinam nechce. Co kdyby existovala databáze lidí, kteří mají stejné úmysly jako vy, vy do ní máte přístup a můžete kdykoliv zahájit konverzaci simultánně s konverzací probíhající v baru a domluvit si schůzku ve vedlejším baru nebo vlastně kdekoliv se Vám to zrovna hodí, protože jste oba v okolí. A to vše v reálném čase. Ano, taková aplikace existuje. Jmenuje se Grindr a je určená komunitě gayů po celém světě. Dozvěděla jsem se o ní od gay přítele, který mi každý týden vypráví o tom, kde a s kým měl rande. Jak to dělá? GRINDR. 

V tomto článku se budeme zabývat studií uživatelů aplikace Grindr. Článek vyšel v New Media & Society v únoru 2014. Autory této studie jsou Courtney Blackwell a Jeremy Birnholtz z Northwesternské univerzity v USA a Charles Abbott z Cornellské univerzity v USA. Dva z autorů jsou muži, kteří mají s užíváním aplikace sami vlastní dlouhodobou zkušenost. Třetím výzkumníkem je heterosexuální žena, která měla jako příslušník opačného pohlaví usnadnit průběh rozhovorů účastníkům rozhovorů, kteří by se jinak mohli tváří v tvář muži stejné sexuální orientace se zkušeností s chodem aplikace mohli cítit posuzováni a stigmatizováni.

Jeremy Birnholtz je odborný asistent na katedře Communication Studies, Electrical Engineering a Computer Science na Northwesternské Universitě. Je také vedoucím Social Media Lab. Jeremyho výzkumné zájmy a výukové centrum jsou zaměřené na to, jak lidé koordinují, spolupracují a komunikují on-line, se zvláštním zaměřením na pozornost.

Courtney Blackwell je třetím rokem doktorandkou v programu Media, Technology, and Society. Courtney se momentálně zaměřuje na média pro děti a v první řadě ji zajímá, jaký mají tradiční a nová digitální média vliv na mladé lidi ze sociálního, kognitivního a emočního hlediska. Zajímá se zejména o to, jak se mobilní technologie užívají v raném dětství ke vzdělávání a jaké důsledky to může mít pro vzdělávací politiku a praxi.

Charles Abbott pracoval pod vedením Jeremyho Birholtze na katedře komunikace. Studoval homosexuální muže a jejich využití technologií. Zkoumal, navrhl a implementoval několik výzkumných návrhů, projektů, průzkumů a rozhovorů. Nyní pracuje v New Yorku jako vyškolený someliér.

Zatímco dřívější online místa a komunity byly viděny tak, že překračují geografické hranice, dnešní mobilné zařízení, které určují polohu v reálném čase znamenají, že nyní je online interakce propletená s offline místy a vztahy. Systémy jako jsou online seznamovací aplikace k potkávání lidí, kteří se nacházejí v našem blízkém okolí přinášejí nové sociální příležitosti, ale mohou také komplikovat interakci agregací a "co-situováním" diverzifikovaných skupin jednotlivců. K této agregaci často dochází i přes tradiční prostorové a komunitní meze, které slouží jako vodítka pro tvorbu sebeprezentace a dojmů. Tento článek se snaží důkladně prozkoumat tyto otázky za pomoci studie rozhovorů s uživately aplikace Grindr. 

Grindr je mobilní aplikace, která pracuje s aktuální polohou uživatelů v reálném čase a je určená homosexuálním mužům, kteří mají nebo chtějí mít sex s jinými muži. Ve studii se autoři zabývají také otázkou zda-li "co-situování" ovlivňuje chování uživatelů Grindru a fakt, že je viditelné ostatními, hroutí či vymazává kontexty normativního chování a vyvolává napětí v sebeprezentaci z hlediska jejich rozpoznatelnosti a identifikovatelnosti a složky jejich profilu relativní k jejich chování.

Z hlediska výzkumného kontextu je třeba podotknout, že Grindr je LBRTD aplikace spuštěná roku 2009 a má nyní něco přes 3,5 milionů uživatelů v 195 zemích světa. Dva z autorů aktivně užívají aplikaci a užívali ji již více než rok před zahájením výzkumu. Abychom si stručně popsali aplikaci, uvedu zde jen několik základních charakteristik. Po přihlášení do aplikace uživatel spatří profilové obrázky uživatelů v blízkém okolí uspořádané do mřížkovité struktury. Takto zobrazení uživatelé se museli přihlásit alespoň v poslední hodině, jsou pak seřazeni od nejbližších po nejvzdálenější. Uživatelé této aplikace si mohou prohlédnout až 100 nejbližších uživatelů. Pokud si uživatel zakoupí "Grindr Xtra", může za $2,99 mohou vidět o 200 uživatelů více. Po prokliknutí se objeví profil uživatele, jeho fotografie, stručný titulek, míry, váha, rasa, co na Grindru hledá (např. přátele, chat, rande) a jeho geografická vzdálenost (v km, metrech či stopách, mílích). Pod titulkem je krátký popisek. Po kliknutí na chat si mohou uživatelé posílat další fotografie nebo si sdělit přesnou adresu s pomocí připichovacáho špendlíku na mapě. Veřejné chatování nebo skupinové chatování není možné.

Hlavní strana zobrazuje uživatele v blízkém okolí (vpravo) a individuální profil (vlevo)

Výzkumníci se snaží obohatit porozumění souhře mezi sebeprezentací a tvorbou dojmu a vrstvenými fyzickými a virtuálními lokalitami.

Výzkumné otázky si výzkumníci stanovili takto:

1. Jak prožívají uživatelé Grindru "co-situování" založené na geografické blízkosti a jak se tato zkušenost mění v různých geografických polohách a místech?
2. Jaký je efekt "co-situování" uživatelů Grindru s mnohočetnými cíly a záměry a jak rozpoznávají záměry ostatních uživatelů v tomto prostředí?
3. Jak lidé zvládají identitu a obavy z identifikovatelnosti v Grindru, prostředí, ve kterém je k filtrování použita pouze vzdálenost?

Jako metodu výzkumu si autoři zvolili polostrukturované rozhovory s uživateli Grindru, celkem jich provedli 36, doba trvání byla průměrně 30 - 60 minut. 9 rozhovorů bylo provedeno v Ithace, NY a 27 v Chicagu, IL. Účastníkům výzkumu bylo 19 - 55 let ( průměrně 24). Všichni kromě jednoho se identifikovali jako homosexuálové. Účastníci byli rekrutováni skrze letáky na univerzitách a skrze profil na Grindru. Účastníci měli na výběr rozhovor osobně, telefonicky nebo ve formě online chatu. Osobní rozhovory byly nahrávány a přepisovány. Výzkumníci využili svých osobních zkušeností s aplikací ke kódování protokolu a interpretaci zkušeností účastníků výzkumu. Rozhovory vedli dva z výzkumníků. 9 jich provedl homosexuální uživatel Grindru a zbytek ( 27) provedla heterosexuální žena. Fakt, že interview vedla žena účastníky často překvapil, prý očekávali homosexuálního muže. Výzkumníci považovali ženu jako tazatelku za výhodu, protože tím, že neužívá aplikaci nemá žádné předsudky a také se nemůže vyskytnout případná sexuální přitažlivost ze strany respondentů. To také znamenalo, že respondenti poskytli více detailů, protože předpokládali, že tazatelka o aplikaci příliš neví a dále se také neostýchali poskytnout explicitní detaily  ( například diskutovali a pohlavně přenosných chorobách).

Screenshot profile použitého k rekrutování respondentů

Výsledky studie poukázaly na výhody "co-situování" pro gay komunitu. Jedinci, kteří se cítili na mnoha místech odcizeni a osamoceni si mohli lokalizovat další homosexuální jedince v okolí a navázat s nimi okamžitý kontakt a vést tak mnohovrstevnou komunikaci, ve fyzické a zárověň ve virtuální podobě. Tento proces však nebylo možné tak často aplikovat v rurálních oblastech USA, kde homosexuálních jedinců bylo málo a často nechtěli být udentifikováni. Výhodou aplikace v těchto lokalitách však bylo, že homosexuální jedinci většinou neměli fyzické místo, kde by se mohli scházet a aplikace sloužila k propojení těchto jedinců, kteří by o sobě jinak stěží vědeli. Ovšem respondenti také zmiňují, že v rurálních oblastech se zobrazí jen pár profilů a další strana už jsou pravděpodobně uživatelé na míle daleko. Homosexuálů je v těchto lokalitách málo a často se pak všichni znají. Naopak ve velkých městech jako je Chicago stačí jet stanici metrem a hned se zobrazí desítky nových uživatelů a to jen o míli dále. Tyto pohyblivé hranice jsou kontrastem oproti klasickým chatovacím místnostem.

Názorná Grindr konverzace mezi výzkumníky a účastníkem

Co se týká záměrů uživatelů, výzkum ukázal, že má aplikace určité nevýhody v oblasti prezentace profilů. Není možné napsat Looking for sex, ale pouze friends, chat a date. Většina uživatelů ale podle výzkumu hledá sex. Vytvořili si tak jiná vodítka v profilu, jak dát najevu tyto preference, v profilu mají často looking for friends, ale jako profilovou fotografii si volí jen torzo bez obličeje. 

Dalším typem profilu je profil s fotografií krajinky, který značí, že se uživatel obává identifikace okolím a nechce odhalit svou pravou totožnost všem uživatelům, fotografii většinou posílá až na po započetí chatu s konkrétním uživatelem. Absence fotografie ale mnohé uživatele odradí. 

A nakonec třetím identifikovaným typem profilu je podle výzkumu s fotografií obličeje, obvykle s přátelským úsměvem, který většinou značí zájem o přátelství s vizí vztahu či budoucí předzvěstí sexu, ale ne výsadně.

Sebeprezentací uživatelů je vždy snaha o pozitivní identitu a také snaha, aby o sobě neodhalili příliš mnoho identifikovatelných informací. Na prvním místě je vždy atraktivní fotografie a profil. Uživatelé, kteří se bojí o odhalení své identity používají fotografie bez obličeje. Tito uživatelé se popisují jako homosexuálové, ale chtějí údajně oddělit pracovní život od soukromého. Někteří uživatelé pohybující se v menších komunitách, kde nechtějí být identifikováni a souzeni ( jako např. univerzita) si okamžitě blokují všechny uživatele, které v okolí osobně znají, aby nedošlo k odhalení identity.

Autoři dosáhli svého cíle a dokázali, že Grindr spojuje lidi, překonává geografické hranice a maže hranice mezi virtuálními a fyzickými lokalitami. Zárověň vrství realitu a dovoluje svým uživatelům věnovat se mnoha publikům zárověň. Uživatelé se chtějí prezentovat jako atraktivní, ale zárověň se obávají identifikovatelnosti a negativního dojmu či stigma. Vzniklo tak napětí mezi přáním být vnímám pozitivně uvnitř homosexuální komunity a vyhýbání se negativním následkům nebo stigma vně této skupiny.

Důležité je upozornit na fakt, že tato studie byla vypracována na poměrně malém geograficky omezeném vzorku Americké populace. Výsledky by mohly vypadat zcela odlišně, pokud by byl výzkum proveden například v zemi s islámskou kulturou. Výzkum ale zcela jistě může být aplikován na české prostředí. Vyskytuje se zde mnoho uživatelů aplikace Grindr a výsledky se mohou vztahovat podobně na větší města jako je Praha, kde existuje poměrně velká gay komunita s mnoha fyzickými místy k seznamování a také na menší města a vesnice, kde takováto místa nejsou a aplikace tak může velmi dobře posloužit svému účelu.

Zdroj:

Blackwell, C.; Birnholtz, J.; Abbott, Ch.: Seeing and being seen: Co-situation and impression formation using Grindr, a location-aware gay dating app. New Media & Society. SAGE journals. Ferbruary 2014. Vol. 1461444814521595. First published on February 7, 2014. [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://nms.sagepub.com/content/early/2014/02/06/1461444814521595.full

Svět YouTube patří mikro-celebritám

Server pro sdílení videí YouTube je podle některých odborníků nejdůležitějším online nástrojem současnosti, pokud jde o posilování pozice publika. Ačkoliv vznikl současně s dalšími konkurenčními službami, podařilo se mu vybojovat a udržet si mezi nimi výsadní postavení. Jak uvádějí jeho zakladatelé, přispěla k tomu především implementace čtyř klíčových prvků: seznam doporučených videí “related videos”, snadné sdílení odkazu na video pomocí emailu, komentáře od dalších uživatelů a video přehrávač zabudovaný do stránky. 

YouTube v sobě skrývá všechny charakteristiky definující koncept produsage, což znamená, že umožňuje svým uživatelům využívat jeho služby a zároveň produkovat a sdílet vlastní obsah. Společně s dalšími sociálními médii se tak podílí na vzniku a rozvoji nového fenoménu “mikro-celebrita”, odkazujícího k lidem, kteří si díky existenci sociálních médií dovolujících sdílení tzv. user-generated obsahů vybudovali v prostředí internetu status, jenž je v lecčems podobný statusu “celebrita”. Tito tvůrci obsahů, jsou-li šikovní a sdílejí-li něco, co ostatní lidi zajímá, si jsou schopni na YouTube vytvořit fanouškovské základny čítající dnes již řádově miliony odběratelů.

Tento fenomén je zřetelný například u tzv. beauty komunity, která se na YouTube tvoří prakticky od jeho počátků. Jde o početnou skupinu mladých žen sdílejících videa zaměřená na péči o svůj zevnějšek, líčení apod. Kanálů s touto tématikou je nepřeberné množství a z pohledu na počty jejich odběratelů je patrné, že jde o oblast značně populární. Nezainteresovaným pozorovatelům se to může zdát celé poněkud úsměvné a v podstatě se to dá pochopit – navzdory množství těchto kanálů a množství produkovaných videí se zdá, že většina jejich tvůrkyň používá pro svoji produkci téměř stejný vzorec (jak uvidíme dále). Výsledkem je, že prakticky všechny mají stejnou image, jejich videa se z velké části vyznačují minimální nebo žádnou originalitou a celé to působí tak nějak uniformně, navíc by někdo mohl namítat, že jde o výslovnou oslavu konzumního způsobu života a možná i povrchnosti. Na druhou stranu, z pohledu sociologického se může jednat o docela zajímavý jev a z pohledu Google, společnosti provozující YouTube, jde bezesporu o ekonomicky velmi důležitou komunitu. 

Kamera v počítači nestačí, vše musí být dokonalé

Od svých počátků zaznamenal tento fenomén viditelný pokrok a dalo by se říct, že se při jeho vývoji uplatnila kolektivní inteligence. Když se podíváme na videa s beauty tématikou z let těsně po spuštění YouTube a dnes, vidíme něco, co se kvalitativně příliš nedá srovnat. A není to jen tím, že kvalitní technika je od té doby ještě dostupnější a možná i více “user-friendly”. Tyto mladé dámy si postupem času vyvinuly řadu konvencí, jejichž následováním udělaly svoji produkci pro publikum ještě atraktivnější. Zjistily, jaké typy obsahů jejich publikum zajímají a jakými prvky by se jejich videa měla vyznačovat (a co by naopak mít neměla), jak by takové reprezentativní video mělo a nemělo vypadat a čím ještě svoji činnost rozšířit, aby udržely pozornost svých odběratelů a k tomu přilákaly nové.

Pokud jde o vizuální stránku, zjistily například, že je dobré používat silná světla, aby video nepůsobilo temným dojmem a vše bylo dobře vidět. Zatímco ze začátku se využívaly kamery zabudované do počítačů nebo do kompaktních digitálních fotoaparátů, jejichž výstupy se nevyznačovaly příliš vysokou kvalitou, s postupem času přišly na to, že se vyplatí zainvestovat do dobré Full HD kamery, která nabízí nesrovnatelně lepší divácký zážitek. Z pohledu na videa jasně vyplývá, že je určitě dobré mít při natáčení precizní make-up a vlasy (případně si je během videa vytvořit) a pokud to tak náhodou není, je třeba to na začátku vysvětlit. U nejúspěšnějších producentek je patrné, že při natáčení není přípustný jakýkoliv nepořádek v jejich okolí. Vše by mělo být precizně zorganizované a naaranžované tak, aby to vytvářelo příjemné pozadí, které navíc dokresluje jejich image. Na konci každého videa nesmí chybět poděkování za to, že se divačka na video podívala, a obligátní výzva k okomentování. Aby majitelky těchto kanálů svoji produkci občas trochu zpestřily, přinášejí videa, kterými svým odběratelkám odhalují trochu více ze svého soukromí – provedou je svým pokojem (případně ještě koupelnou, kde mají většinou spoustu kosmetiky), ukáží, co nosí v kabelce nebo v kosmetické tašce, představí přítele či kamarádku, předvedou svoji kolekci líčidel nebo třeba bot, ukáží co si nakoupily za oblečení, doplňky a kosmetiku, pochlubí se svým “outfitem dne” a podobně; populární jsou samozřejmě tzv. Q&A videa, v nichž odpovídají na všetečné otázky svých divaček.

Samotný kanál na YouTube ovšem k tomu, aby se producent stal tzv. mikro-celebritou, nestačí. Tvůrkyně těchto obsahů zjistily, že pozornost publika je dobré získávat a udržovat na více místech, a tak většina z nich využívá i další populární platformy sociálních médií, nejčastěji facebook, twitter a instagram. Výhodou je také provozovat osobní blog, kde je možné publikovat delší články doplněné větším množstvím fotek a které slouží v těchto případech většinou pro publikování čehosi na způsob osobního deníku. Navíc, aby daly svému publiku možnost se k nim ještě více přiblížit, uspokojily jejich zvědavost, a zároveň tím nenarušovaly koncepci svých původních YouTube kanálů, zaměřených na krásu, zakládají si tyto autorky další kanály, na nichž publikují tzv. vlogy přinášející ještě podrobnější vhled do jejich soukromí. Někteří odborníci toto sdílení celých svých životů se světem označují pojmem “life caching”.