Postprodukce a její podoby a příklady v umění

Postprodukce, termín pocházející z prostředí filmu a videa, se koncem devadesátých let minulého století dostal také do umění a to díky častému úkazu přejímání již existujících děl pro další zpracování. Mění se tak zaběhnutá přesvědčení, že existuje pouze jeden originál, jenž má pravou hodnotu, ostatní jsou méněcenné podvrhy. Dnešní tvoření uměleckých artefaktů dokazuje, že tomu je naopak, že i takto převzaté dílo může stát jako samostatná cenná práce, ba dokonce může rozšířit smysl a prozkoumat možnosti díla původního. Důsledkem tohoto konání je taktéž fakt, že se rozostřují hranice mezi producentem a konzumentem, neboť sám konzument se při dalším zpracování díla stává taktéž producentem.
Při zamyšlením se nad projevy postprodukce by neměly chybět příklady z oblasti pop artu, dílo například Douglase Gordona „24 Hour Psycho“, kolaborativní věta Douglase Davise, několikrát přefocené fotografie v projektu AfterSherrieLevine.com a další.