Anotace k eseji „Hudební vývoj z pohledu fyziologické determinace zpracování hudby (akustických jevů) v souvislostech s procesy kolektivní inteligence“

V zorném úhlu autorova zájmu stojí problematika biologického determinování percepčních schopností člověka, jeho potenciálu či omezení vnímat a zpracovávat hudební nebo jiné podněty, otázky přirozené inklinace k určitým stereotypům a fyzikálně ohraničeným jevům v rámci zpracování různých hudebních nebo přesněji řečeno akustických a hudebně strukturálních jevů v souvislostech dalšího vývoje v hudební a hudebně percepční oblasti. Tuto problematiku vnímá autor v kontextu změn kulturního prostředí, které jsou či budou mimo jiné důsledkem globalizačního a konvergenčního procesu. Je zřejmé, že se bude měnit charakter a struktura mediálního světa, nastane změna v myšlení, v kultuře, změna odehrávající se na úrovni sociálních vztahů. Změní se způsob vzájemné komunikace a tvorby, technické zázemí, poměr obsahů tvořené hudby (a jiných umění), ale to vše ještě není dostatečným podnětem a živnou půdou pro hlubší změny, jejichž důsledky by překonaly nebo nahradily ověřené, znovu a znovu opakované hudebních postupy a procesy a způsobily významné posuny ve schopnosti percepčního vnímání hudby. Jednou z důležitých otázek je, zda a jak ovlivní proces kolektivní inteligence a produsage další vývoj hudebně percepčních schopností člověka. Smyslem práce je zejména zdůraznění potencionálních možností a omezení lidského druhu ve schopnosti vnímat hudební (akustický) materiál a vytvářet nové dimenze v hudbě či umění. Práce je rozdělena na čtyři části. Po úvodní části následuje kapitola věnující se determinantám v percepci hudby a jiným vědeckým poznatkům. V další části pak autor naznačuje některé z možností vývoje hudby v budoucnosti, jejího vnímání a zpracování.

Marcel Neckář