Zneužil Petr K. Bartošovou přes nový iPhone?

Iveta Bartošová brečí. Byla
bohapustě zneužita už i ke
zkratkovité mediální manipulaci.

„České rafinerie jsou v ohrožení. Vlastník pump Agip zvažuje odchod.“ Průšvih. A že zrovna u Agipky tankuju. No nic, je tam za rohem ó em fauka...

„Sběratelé vojenské techniky si zoufají, stát jim zpřísnil pravidla.“ Jen do nich. Ještě by to opravovali a obchodovali s tím na černém trhu, holomci…

„Europoslankyně: Babiš je ve vážném střetu zájmů, měl by se vzdát firem.“ No jistě, je to pacholek všežravý…

„Zakladatel Megauploadu míří do politiky, láká na svobodný internet.“ Sem s ním, vyměnit za Sobotku. Pokud možno okamžitě…

„Ministr chce chránit učitele. Ať se zvýší tresty za napadení, navrhuje.“ A kdo zvýší tresty učitelům za testy z chemie?

„Slovenská policie zatkla hledaného podnikatele a exzemanovce Jaroška.“ Dobře mu tak. Vždyť je to jedna verbež…

„Pražští zastupitelé napodruhé schválili seznam prací k dokončení Blanky.“ No a? Stejně je to tunel…

„Britská armáda vyhazuje do vzduchu prasata. Zachraňuje to životy, tvrdí.“ He he. Tak tohle si rozkliknu…

Člověk, který po vzoru Jarka Nohavici projel 27. března 2014 titulky (ve skutečnosti na internetu správně terminologicky zvané „nadpisy“, aby nedošlo k mýlce) zpravodajství na iDnesu, ví najednou o světě kolem sebe – i o něco dál – všechno podstatné.

Je to realita, dnes víc než včera. Místo celých zpráv si čteme jen nadpisy, podle nich si děláme úsudek a konfrontujeme ho s našimi dosavadními vědomostmi, často podobně velmi útržkovitě nabytými.

Ne, že bych to dočetl do konce, ale v The Harvard International Journal of Press/Politics číslo 12/24 z roku 2007 jsem narazil na článek s tak složitým názvem, že by jej obyčejný čtenář zpravodajského webu ani nepřelouskal celý a už by scrolloval na další. „Media-generated Shortcuts: Do Newspaper Headlines Present Another Roadblock for Low-information Rationality?“ se to jmenovalo, autorem je jistý pan Blake C. Andrew.

Jeho studie ukazuje, jak kanadští voliči ve federálních volbách v roce 2004 reagovali podle dojmů z novinových titulků, které přitom neodrážely vyznění témat, řešených uvnitř samotných článků.

Kanaďany ponechme jejich osudu, zajímavé je, že názory lidí opravdu mohou ovlivnit TITULKY…

A vlastně, proč ne? Copak vy čtete něco jiného?

Bavíme se o současnosti a o internetu, dostupném na kdejaké platformě, samozřejmě přenosné a všudypřítomné. Studie novinových stránek ponechme staromilcům, účinnost titulku – nebo chcete-li nadpisu – se s nástupem nových médií nesnižuje. Ona roste.

Zkratkovité věty, snažící se zaujmout, jsou totiž pohodlným zdrojem informací. Však je na tomto principu založen Twitter, představující aktuálně asi nejpopulárnější způsob získávání novinek v západní civilizaci.

Ve zmíněné studii se píše, že „titulky hrají klíčovou roli v tom, jak lidé vnímají zprávy.“ A také, že „Vzpomínka na to, jaký dojem zpravodajské médium zanechá v člověku, může být odlišná pro toho, kdo vstřebá veškeré dostupné informace k tématu, než když jen projede titulky.“

Potíž je, že lidé už dnes nic jiného v podstatě nečtou.

Petr K. s tímto textem vůbec nesouvisí.

Jeden z výzkumů Googlu třeba uvádí, že 44 % čtenářů jejich zpráv čte jen a pouze titulky. Popravdě – člověk by čekal ten podíl ještě větší. Zase ale, tenhle článek je první ve výsledku hledání klíčových slov jako „percent, readers, headlines“, takže lze jistě objevit i řadu relevantnějších, a hlavně, data pochází z pravěkého roku 2010. Za tu dobu už jsme zase o něco dál v povrchnosti.

Co třeba takhle: „Podle hloubkové studie American Press Institute šest z deseti lidí říká, že obyčejně nepokračují dál než k přečtení titulku, když pravidelně sledují zprávy.“

Tak tedy šedesáti procentům stačí jen nejnutnější mediální zkratka k získání povědomí o tom, co se děje… Titulky a nadpisy tím pádem mají vliv na myšlení lidí větší než samotné texty, které uvozují, jsou pro čtenáře často jediným kontaktem s obsahem sdělení. Ostatně, popřemýšlejte sami, kolik kompletních článků na zpravodajských serverech jste poslední dobou opravdu přečetli.

Doba velí: Nezdržovat se.

Současné titulky už by tak ve vlastním zájmu měly upoutat pozornost samy o sobě (jako ten s nebohými čuníky, šlapajícími v zájmu ochrany lidstva na miny). S nápaditým metaforickým dvojsmyslem si v neúprosném shonu nevystačíte. Role titulků vzrostla už jednoduše jen změnou prostředí, v němž se pohybujeme. Když totiž před sebou vidíte novinovou stránku a článek s titulkem, jednoduše existuje z čisté fyzikální zákonitosti šance, že vám zrak při přejíždění utkví na nějaké pasáži textu, kdyby vás náhodou nadpis neoslovil.

Ale teď, na homepage, kde se tísní reklamní bannery a fotografie, představuje titulek vějičku, která musí fungovat sama o sobě, aby vás nalákala. Není jiný způsob.

Nejde jen o uvození následného útvaru, je třeba donutit čtenáře – zákazníka, aby klikal. Proto se naprosto vážně řeší „optimalizace“ titulků a nadpisů. Nelze si napsat jen tak něco, vždyť podle nich se na internetu vyhledává. V nepřeberném množství informací tam plavou samy o sobě, ne jako součást média, které zastupují, pod jehož hlavičkou vyrazily do světa. Můžou zaujmout často jen nahodile, skrze odkaz, jede se tedy na klíčová slova, která nejvíc táhnou. Na obsah nehleďme, bratři a sestry, požadujeme klikající zástupy. Jeden klik = jeden údaj pro inzertní oddělení. A na co ony zástupy klikají? Na mrtvoly, na krev, na průšvihy, na sex, na Bartošovou.

Právě proto je ovšem často vyznění titulku zavádějící, což, jak už víme, vede k pokřivenému a zkratkovitému vnímání reality. Většina, která vstřebá jen titulek, už se nedozví, že vlastně ve skutečnosti jde o něco úplně jiného. Čtenáři, lehkomyslně surfující mezi kusými sděleními, se propadají do spirály, z níž není úniku, reagují jen na základě takzvaných „mentálních map“ na určitá opakující se slova. Například objeví-li se v nadpisu „podnikatel“ nebo „pražští zastupitelé“, nevím jak vy, ale já rázem čuju levárnu. Co když jde ale o vyloženě pozitivní novinku? To už se nedozvíme, protože jsme líní…

Komu se tedy podaří co nejzručněji nacpat do jedné řádky zásadní sdělení, vyhrává. Poví, co je třeba, a ještě na něj možná kliknou. Někdo moudrý pravil, že dnes se předává víc informací, ale méně vědomostí. Prozradil bych vám, kdo to byl, ale nemůžu to ve vyhledávači najít. Asi to bylo zadané se špatnými klíčovými slovy.

Jestli jste se dostali až sem, gratuluji, patříte k menšině. Ostatní si přečetli jen titulek. Zavádějící, samozřejmě.