„Produžívat“ nebo jen užívat obsahy v rámci torrentových sítí?

Filmy, muzika, hry, software… To vše jsou data, která jsou dnes velmi lákavá díky internetu a jeho příjemné schopnosti zprostředkovat tento materiál snadno a rychle. Torrenty patří v současnosti mezi jedny z nejpopulárnějších způsobů, jak se rychle a pohodlně dostat k objemným informacím, které nás zajímají. 

V obchodech draze, na internetu zdarma?

Vyšel nový film a vy se jej nemůžete dočkat? CD s novinkou od vašeho oblíbeného interpreta ještě neproniklo skrze distributorskou síť do vašeho obchodu? Tu hru, o které psali na Games a Kotaku si prostě musíte vyzkoušet co nejdříve? A proč za ni vlastně utrácet, když ani nevíte, jestli vás bude bavit?

Obdobná dilemata dovedla šikovné uživatele k názoru, že sdílení těchto dat na internetových serverech je prostě fajn způsob, jak díky vzájemné výpomoci a s nízkým nákladem opatřit žádaná data. Na internetu dnes snadno naleznete torrenty těch nejnovějších filmů, softwaru nebo hudby, která v obchodech stojí nemalé peníze, nebo dokonce ještě ani oficiálně nejsou v oběhu.

Způsobů, jak soubory sdílet, se spolu s vývojem internetu a vynalézavostí jeho uživatelů objevilo za ta leta už mnoho. V mnoha případech se to však autorům příliš nevyplatilo a účastníci procesu čelili závažným obviněním z ilegální činnosti. A pak přišel torrent…

Jak ty mně, tak já tobě

Máme-li hovořit o tzv. „produžívání“ (pozn. angl. „produsage“), kdy se uživatel nějakého obsahu zároveň stává jeho tvůrcem, pak u torrentů nelze hovořit o samotné kreativní produsage ve smyslu samotného díla jako takového. U torrentů jde spíše o jakési „produžívání“ v rámci distribučních systémů. Řešíme tedy spíše samotnou produkci a procesy spojené se správou těchto děl. Uživatelé si vzájemně vypomáhají při dosažení společného cíle, tedy získání požadovaného souboru. Souvisle tedy využívají torrentové sítě ke stahování děl a zároveň sami poskytují svůj obsah „na oplátku“. Jak to celé vzniklo?

V minulosti bylo sdílení obsahů technicky hůře proveditelné a legálně zakázané, a tak vznikalo „DIY“ („do it yourself“) sdílení jako například Napster nebo Kazaa a další, které vyvinuly technologické, sociální a kulturální konvence sdílení do dnešní podoby. Oproti Napsteru jsou však dnešní technologie více decentralizované a je tudíž složitější postihnout individuální uživatele, kteří však kolektivně spolupracují na stejné věci. To je případ například dnešního BitTorrentu, nástroje pro distribuci souborů, který byl vyvinut jako interoperabilní, tedy se schopností systémů si vzájemně poskytnout služby mezi otevřenými komunitami.

Torrenty vlastně ani nejsou nasdílené samotné soubory, po kterých tolik prahnete. Tak jednoduché to není. Jedná se spíše o speciální malé soubory, které obsahují metadata s popisem cesty, jak se k požadovanému filmu, písničce nebo programu dostat. To tedy znamená, že torrentový soubor je vlastně pouze listem uživatelů („trackers“) a hash kódů. Na internetu se navíc nachází množství různých vyhledávačů, které mají obrovské databáze torrentů, a tudíž hledaný torrent najde i úplný laik, který se s rozšířenými možnostmi internetu teprve začíná kamarádit.

 

V torrentech platí rovnocennost

Jakmile začnete stahovat soubor, který vás zajímá, pak se program připojí na tzv. „tracker“, tedy server, který pomáhá při komunikaci mezi jednotlivci stahujícími stejný soubor. Tito uživatelé se nazývají „peers“, neboť stojí v rovnocenné pozici jako vy. Tato komunita, která je zcela otevřená vůči vstupu nových uživatelů, tak funguje bez jakékoliv hierarchie a vnitřní organizační pořádek je spíše řízen jistou fluidní heterarchií bez vnitřního členění důležitosti.

Díky tomu procesu pak server zjistí, kolik lidí vám aktuálně může aktuálně pomoci soubor stáhnout tím, že jej sami budou sdílet. Jedná se o uživatele, kteří v danou chvíli, kdy se připojíte, taktéž daný soubor stahují. Nezáleží tak ani na tom, zda mají staženo více souboru než vy, neboť celý proces neprobíhá lineárně (tedy nestahujete do někoho např. film od začátku), ale stahujete ryze nahodilé části souboru a tudíž můžete stahovat i od těch uživatelů, kteří mají méně stažených dat než vy, neboť vy právě potřebujete jejich část souboru. Dochází tak vlastně ke sdílení jakýchsi artefaktů děl, které jsou otevřené další interpretaci ze stran dalších uživatelů a jsou jakýmsi společným vlastnictvím všech, kteří se do procesu zapojí. BitTorrent a další platformy tak učiní z každého, kdo stahuje aktuálně obsah, zdroj pro sdílení obsahu dalšího uživatele nezávisle na další akci uživatele.

Tento proces tedy značí fakt, že kdo soubor stahuje, sám jej zároveň i sdílí. Tedy alespoň podle většinové praxe, neboť při nulové spolupráci by tento systém založený právě na rovnocenné výměně dat mezi uživateli fungoval efektivně jen stěží. Kde byste data získali, pokud by nikdo nesdílel a všichni jen chtěli stahovat? 

Suma sumárum v podstatě díky torrentovému klientovi (populární je například i uTorrent) stahujete díky torrentovému souboru s definovanou cestou soubor po malých částech od velkého množství uživatelů, kteří jej mají ve svém počítači a sdílejí jej. Vzájemnou výpomocí jste tedy schopni dílo sdílet a replikovat ke všeobecné spokojenosti všech (a nelibosti těch, jejichž práva jsou případně porušována), kteří jsou v procesu zapojeni.

Komunita okolo torrentů je navíc neskutečně silná a má tendenci dodržovat určitá pravidla nebo postupy zajišťující bezchybný proces přenášení dat po síti. Setkáváme se tak s komunálními hodnotícími prostředky s poměrně přesnými faktickými popisy problémů, kvality, charakteru díla a dalšími informacemi pro větší přehlednost.

 

Co na to zákon?

Nad tím vším však visí jeden obrovský háček. Je to vše vůbec legální? Odpověď: Pokud sami bez oprávnění sdílíte soubory nebo dokonce jen jejich části chráněné autorským právem, tak se můžete se zákonem potázat, pokud se zapojíte do tohoto kolektivního procesu produkce.

Většina trestných činů u nás týkající se porušování autorských práv prostřednictvím Internetu je páchána právě tím, že pachatel nějakým způsobem umožní ostatním zájemcům přístup k produktům či datům, které obsahují autorsky chráněné díla, a to buď nabídkou v inzerci po Internetu a po jeho objednání následným prodejem neoriginálního díla a dále umístěním díla na různé FTP servery, nebo tzv. sdílením v peer-to-peer sítích, kam patří i torrenty, a dalších.

Z předcházejícího textu vyplývá na povrch jedna zásadní informace důležitých pro utřídění této problematiky do zákonného rámce. Při stahování filmů přes torrenty data většinou nejen sami získáváte od ostatních rovnocenných uživatelů, ale zároveň je sami sdílíte, na což autorský zákon v našich poměrech nahlíží velmi nelibě. Tedy alespoň v případě, že se jedná o obsah podléhající ochraně autorských práv a jeho šíření bez souhlasu jejich majitele, což si troufám tvrdit, že nějakých 99 % veškerých materiálů, které jsou přes torrenty sdíleny.

Takže ano, obecně lze říci, že takové produktivní sdílení je nelegální záležitostí. V opačném případě, kdy data nejsou pod autorským zákonem nebo jsou volně distribuovatelná (např. Linux), je stahování legální. Je ale nutno dodat, že z hlediska torrentů, kde vlastně nesdílíte samotné soubory, ale pouze jakési artafakty, je právní postih daleko složitější a právo nejednoznačné, díky čemuž si nemálo právníků již vylámalo zuby.  

Kromě toho platformy typu BitTorrent sice operují na bázi sdílení distribučních kapacit každého uživatele v síti, a tedy čím více lidí sdílí, tím samozřejmě lépe a samotné stahování probíhá mnohem rychleji (na rozdíl od tradičních způsobů stahování například pomocí FTP serverů, kde velký počet uživatelů je spíše na škodu). Lze to však i bez toho, abyste se aktivně účastnili sdílení vlastního obsahu na oplátku a stali se tzv. „seeders“. Nezapojíte se tím do aktivního procesu „produžívání“, ale zůstanete pouhými uživateli, kteří jen užívají dílo, tedy stahují („leechers“).

Z hlediska stahování je pak přes všechna práva autorů a i ostatní práva chráněná autorským zákonem dána benevolence vůči uživatelům získat i neoriginální kopii díla. Podle autorského práva se totiž za nelegální užití díla se nepovažuje užití pro osobní potřebu vyjma počítačového programu či databáze. Pro osobní potřebu se užití díla rozumí v rodinném kruhu zhotovitele rozmnoženiny, kdy účelem je většinou zábava. Do autorského práva tak nezasahuje ten, „kdo pro svou potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla, přičemž rozmnoženina zhotovená pro osobní potřebu nesmí být použita k jinému účelu“ (Autorský zákon, § 30). 

Z toho tedy vyplývá, že rozmnoženinu může pořídit jen ten, kdo ji pak následně bude užívat. Jakékoli zasahování jiné osoby, která by vyráběla kopii na objednávku, i když pro osobní účely objednavatele, by bylo považováno ze strany zhotovitele za trestné. Tolik jen velmi stručně k výjimce samotného zákona, který je však samozřejmě mnohem komplexnější. Dilema, zda sdílet nebo jen užívat, ale může mít mnohem hlubší význam i pro další strany…

 

Torrenty mohou uškodit ale i prospět

Zatímco uživatelé se radují z bezplatných obsahů, hudební či filmový průmysl především, který se snaží o návratnost svých nemalých investic, rozhodně nadšením z torrentů neoplývá. Vždyť z toho nic nemají a investice do produkce a propagace děl jakoby spolu se sdílením mezi uživateli propadaly kanálem.

Ovšem s tím, jak roste počet nezávislých a méně známých autorů například hudby, tak nejenže narůstá boj proti sdílení běžnými uživateli a posluchači, ale také proti samotným autorům, kteří svou hudbu dávají ke stahování a obírají tak produkční společnosti o peníze.

Těmto autorům však sdílení pomocí torrentů může napomoci, aby je publikum vůbec mělo šanci objevit a poznat tak něco nového, nekomerčního. Peer-to-peer sítě se tedy mohou sice stát zlem pro vydavatele, ale mohou také vést uživatele k poslouchání méně známých nekomerčních umělců, kteří se do rádia a televize jen tak jednoduše nedostanou.

Útoky ze stran hudebního či filmového průmyslu a další sice oprávněné, ale mohou být také naprosto kontraproduktivní a jen podporují další šíření za hranice zákona namísto toho, aby se společnosti poučily o tom, co skutečně uživatelé, posluchači a diváci chtějí.

Produkovat, užívat nebo „produžívat“ v rámci networkingu na torrentových sítích? Na jednu stranu zde řešíme legální aspekt celého procesu a škodu vzniklou producentům. Na druhou zde ale máme pozoruhodný příklad efektivně fungující systému založeného na disciplíně a kooperaci mezi účastníky procesu. Ti svou činností navíc napomáhají šířit do povědomí i nekomerční obsahy, které by se jinak do povědomí dostávaly mnohem hůře. Dilema tedy zůstává zatím nevyřešeno. 

Tento článek má pouze informativní charakter a nemá v žádném případě sloužit k jakékoliv podpoře ilegálního sdílení dat na internetu.

Zdroj: Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů [online]. [cit. 2014-03-23]. Dostupný z www < http://bit.ly/1m0MyWk >