Výběr komunikačních prostředků při navazovaní vztahů

   Kdo by neznal v dnešní době Facebook, jako by nebyl. Ti, kdo na něm nemají založený účet, jsou pokládáni za rarity. Starší generace jej nechápe, ta mladší zase bez něj nemůže žít. Tým vědců z Univerzity Wisconsin-Madison v USA se ve svém výzkumu, jehož výsledky prezentoval v časopisu New Media & Society, zaměřil na jedno spektrum vlivu nového média, a to jeho roli v interpersonálních vztazích. Výsledky svého výzkumu, který se jmenuje „Od Facebooku k telefonním rozhovorům: Vrstvy elektronické intimity v interpersonálních vztazích univerzitních studentů,“ se snaží vysvětlit, jak Facebook figuruje v postupných fázích navazování známostí u dospívajících studujících na univerzitě a jak je užívání komunikačních prostředků obecně ovlivňováno pohlavím či kontextem.

            Na studii se podíleli dva doktorandi již zmíněné univerzity, Chia-chen Yang a Michael T. Braun, a jeden z tamních profesorů, B. Bradford Brown. První ze zmiňovaných působí na Katedře edukativní psychologie. Jeho výzkumné zaměření cílí na využití sociálních sítí mladými lidmi, a propojení těchto nových médií s navazováním jejich vztahů a sociálních kontaktů, budováním identity a psychického rozpoložení. Druhý vedoucí výzkumu je doktorand, působící na Katedře komunikačních studií na téže univerzitě, kde se zaměřuje na osvojení komunikačních technologií a jejich využití v průběhu života. Profesor B. Bradford Brown z Katedry lidského rozvoje a edukativní psychologie se věnuje rozličným aspektům souvisejícím se vztahy adolescentů, včetně navazování vztahů raných adolescentů v rámci skupiny. Nejnověji se zaměřuje na přizpůsobení se v rámci přechodu na nové studium.

            Interpersonální komunikace je klíčovým faktorem studenta v období přechodu na univerzitu a jeho adaptace na jiné prostředí. Podle výzkumů Ellisona et al. (2007) a Uristy et al. (2009) se nová média řadí mezi prostředky, které ulehčují tuto novou situaci. Baym et al., 2004, Kim et al., 2007 a Oksman a Turtiainen, 2004 tvrdí, že užití nových komunikačních technologií se liší podle důvodu komunikace a geografické vzdálenosti. Baym et al., 2004 a Kim et al., 2007 rovněž provedli výzkumy o různých komunikačních prostředcích, které si mladí vybírají ke komunikaci se svými blízkými. Výzkum Univerzity Wisconsin-Madison se rovněž odvíjí od nejčastějších charakteristik mediálních prostředků komunikace, kterými jsou míra osobního přístupu, posloupnost či dostupnost informací. Geografická vzdálenost hraje rovněž roli při výběru prostředku. Zatímco pro přátelé z okolí si jedinci volí telefon, s méně dostupnými komunikují přes elektronická média. Boneva et al., 2001 uvádí rozdíl u mužů a žen, co se týká míry expresivity jejich vyjádření. Muži rovněž častěji na internetu vyhledávají informace či hrají hry, zatímco ženy jej využívají k interpersonální komunikaci častěji. V rámci studie si výzkumníci položili několik otázek:

·         Jak používají univerzitní studenti různé komunikační technologie v rámci stupně vývoje jejich vztahu?

·         Jaké vlastnosti kterých médií nejvíce zdůrazňují?

·         Jaký vliv má ve vývoji vztahu vzdálenost na využití sociálního média?

·         Jak se liší využití komunikačních technologií u studentů a studentek z hlediska jejich pohlaví?

Jako výzkumný vzorek sloužili organizátorům studenti ze středoamerických univerzit, které zaujaly letáky a přednášky, pomocí kterých probíhal nábor do experimentu. Výzkumu se nakonec zúčastnilo 34 studentů, kteří byli rozděleni do šesti cílových skupin po čtyřech až sedmi účastnících podle příslušné kategorie. Rozdělení skupin odpovídalo trvalému bydlišti zúčastněných, kdy dvě skupiny patřily americkým studentům středozápadu, další dvě studentům z ostatní části USA a další dvě zahraničním studentům. Největší podíl, a to 65 %, tvořili studenti prvního ročníku. Všech 12 zahraničních studentů pocházelo z Asie. Podíl ženské účasti na projektu se rovnal 56 %. Většinu amerických studentů také tvořili běloši. Všichni účastníci rovněž dosáhli věku 18 let.

Výzkumníci mluvili se studenty v rámci polostrukturovaných skupinových interview. Studenti po dobu přibližně 90 minut hovořili o tom, jaké komunikační prostředky používají, s jakou osobou obvykle užívají jaké médium a celkově probírali, jakou roli přiřazují těmto prostředkům v rámci budování vztahu. Jejich výpovědi si výzkumníci nahrávali na diktafon a posléze přepsali. Na základě předchozí teoretické části vysvětlující komunikaci a vztahy ve skupinách vytvořili kódy, pomocí kterých analyzovali to, co se od studentů dozvěděli a co se vztahovalo k jejich výzkumným otázkám.

Výsledky jejich práce shrnuli vědci do okruhů podle již zmíněných výzkumných otázek. V rámci prvního okruhu, a to užití komunikačních technologií, zjistili, že studenti a studentky využívají v navazování vztahů stabilně média v jistém pořadí, a to jako první Facebook, posléze chatování a až naposledy telefonní hovory. Použitím nových médií spíše než telefonu se vyhnou případným trapným situacím či jednoduše přešlapům, které by mohly působit zvláštně v začátcích vztahu. Facebook byl popisován jako vhodný nástroj ke spíše „jednoduchým“ konverzacím, které nezasahují do hloubky a jako vyhnutí se „trapnému“ mlčení, neboť právě tento typ konverzací je na začátku vztahu žádoucí. Naopak, v pozdější stádiích vztahu viděli studenti Facebook jako nedostačující. Využívání chatu se objevilo na škále mezi užíváním Facebooku a telefonováním. Telefonování naopak značilo prostředek pro intimnější konverzaci s přáteli, protože díky rozvinutému vztahu tam případné lapsy v komunikaci nevadí. Celkově bylo pořadí pro studenty důležité - nevhodné a příliš brzké zavolání by někoho mohlo nepříjemně překvapit.

Co se týká vlastností jednotlivých médií, k Facebooku přiřadili studenti neosobní povahu a také možnost sdílení informací o člověku, se kterým chtějí navázat vztah. Chatování vyhodnotili jako přímé, ale s palčivější nutností být připojen k internetu. Rovněž nemusí respondent odpovědět hned. Volání bylo ohodnoceno jako něco, co nejvíce navazuje kontakt a je aktuální. Nicméně, rovněž se s ním spojuje pocit dotěrnosti a závazku vůči volajícímu.

V případě geografické vzdálenosti a využití prostředků komunikace se projevily rozdíly u zahraniční a domácí skupiny studentů. Ti zahraniční využili ke stávajícímu pořadí ještě Skype a e-mailovou korespondenci. Na rozdíl od nich někteří američtí studenti o Skypu nikdy neslyšeli a e-mail využívali pouze v rámci svých akademických povinností.

Co se týká genderových poznatků, studenti nezmiňovali tak často jako studentky intimní charakter určitého média. Rovněž se muži spíše řídí při komunikaci se svými ženskými protějšky spíše výběrem, který zvolí ženy.

Výzkumníky překvapila zejména pevná souslednost komunikačních prostředků v rámci navazování vztahu. Rovněž je důležité uvést, že výběr prostředku se řídí zejména podle míry a přání studentů „otevřít se“ svému komunikačnímu partnerovi. Facebook poskytuje komplexnější strukturu informací o tom druhém, včetně komentářů přátel, reakcí na fotografie a podobně - bez toho, aby si zúčastnění museli vystavit přímé konfrontaci s tím druhým. Chatování pak nabízí optimální řešení kvazi-opravdové komunikace. Výzkumníci si rovněž ověřili analýzu, že komunikační prostředek sám o sobě naznačuje již charakter komunikace, přičemž Facebook je vnímán jako odcizující. Zajímavý je efekt e-mailu u zahraničních a domácích studentů. Zatímco ti první jej využívají jako prostředek vyjadřující intimní myšlenky a zprávy, ti druzí ho takřka pouze využívají pro akademickou komunikaci. Nepříliš významné překvapení je fakt, že se muži brání explicitní charakteristice prostředků jako záležitostí k intimní komunikaci. Výzkumníci rovněž svou prací, která je poměrně malá rozsahem, inspirují k dalekosáhlejšímu výzkumu. Účastníky by rovněž mohli být studenti z menších a „komornějších“ univerzit, kde je situace s navazováním vztahů spíše užší.

Díky velice obecnému charakteru komunikace přes sociální síť Facebook, chat a telefon by bylo možné uskutečnit podobný výzkum i v České republice, přičemž to rozhodně je inspirace k diplomové práci. Je otázkou, do jaké míry je v České republice rozšířená komunikace přes chat. Domníváme se, že je to spíše záležitost minulých let. Na Facebooku, jsou na druhou stranu, přes čtyři miliony Čechů. Zajímavé by rovněž byla role komunikace přes Twitter, pomalu, ale rychle se rozšiřující platformu v České republice. Rovněž je důležité podotknout, že američtí studenti vysoké školy jsou mladší než ti čeští, z čehož by mohly plynout určité rozdíly.