Užití sociálních médií k angažovanosti lidí v lokální politice: Twitter, nebo Facebook?

Pro mnohé politiky je to nejlevnější a nejefektivnější cesta k veřejnosti, u voličů zase ideální volba, jak se politicky angažovat snadno a rychle.  Která sociální síť je vůbec nejlepší variantou? Jaké vlastnosti má taková komunikace ideálně mít? A není náhodou celá idea čilého sdílení mezi politikem a veřejností na sítích jen mýtus?

Studie tria výzkumníků – Artura Hara de Rosaria, Alejandra Sáeze Martína a Maríy de Carmen Caba Pérezové – z univerzity v jihošpanělském městě Almería zkoumá potenciál sociálních sítí pro podporu angažovanosti občanů, a to směrem k lokálním vládám (samosprávám), tedy jedné z nejnižších úrovní politiky, kde se očekává vyšší zájem občanů o podíl na veřejném chodu. V textu „Using social media to enhance citizen engagement with local government: Twitter or Facebook?“ Zmínění autoři přitom čerpají z dlouholetého výzkumu v oblasti e-governmentu, efektivity veřejné správy a transparentnosti veřejných úřadů.

Základním zkoumaným problémem je otázka, jaká sociální síť je pro vztah místní samosprávy k občanům důležitější. Je vyšší míra participace, občanské angažovanosti a zájmu o veřejnou správu spojována s Facebookem nebo Twitterem? Výběr právě těchto dvou typů autoři dokládají nejenom předpokladem nejoblíbenějších a tudíž nejvyužívanějších médií tohoto druhu.

Mezi základní znaky sociálních médií práce zahrnuje následující prvky: participaci, otevřenost, interakci, loajalitu a propojenost. S odkazem na Benklera (2006) je také zmíněn důležitý rozdíl oproti tzv. klasickým médiím, tedy možnost občanů prezentovat názor bez hrozících dopadů kontroly, případně politického a ekonomického vlivu, často kritizovaném u tradičních forem masové komunikace.

Autoři předpokládají, že právě sociální sítě mohou zvýšit důvěru lidí v zastupitelské úřady (viz např. Mergelová, 2013). V důsledku tak mají potenciál zlepšit obousměrnou komunikaci, občanskou angažovanost i transparentnost veřejné sféry. Ačkoliv výzkumy na toto téma už v minulosti proběhly, řešitelský tým má jejich současný stav za stále omezený. Důkazem je mimo jiné selektivně provedené studie zaměřené na Facebook, Twitter či videoserver YouTube, u kterých ale chybí více vzájemně srovnávacích studií.

Právě tento výzkum podobnou ambici má: zjistit, skrze kterou síť Španělé nejčastěji komunikují se svými komunálními zastupiteli. Klade si za cíl zkoumat také další faktory, proč jsou konkrétní typy sociálních médií pro posílení občanské angažovanosti vhodnější než jiné. Nelze podcenit ani užitečnost studie pro samotné administrátory síťové komunikace u lokálních vlád.

Jednou z motivací této práce byla i otázka metodologie. Mnohé předchozí studie zkoumající míru angažovanosti skrze sociální sítě se totiž omezovaly na dotazníkové šetření. Tato využila dvou prvků: metodu deskriptivní a empirické analýzy. Středobodem deskriptivního výzkumu byla tzv. úroveň veřejné komunikace (LPC), zkoumající povědomí občanů o existenci oficiálních profilů místních samospráv. Stanovená metrika spočívala v součtu tří prvků: celkového počtu příspěvků, komentářů a sdílení (resp. v případě Twitteru tweety/retweety.

Empirická analýza se už týká konkrétních výzkumných otázek a hypotéz. Kromě rozdílů souvisejících s volbou média (hypotéza 1) je zkoumán také vliv politické zakotvenosti konkrétní místní vlády. Autoři předpokládají, že progresivní, liberálnější místní samospráva bude podporovat občanskou angažovanost více než konzervativní (hypotéza 2). Předmětem výzkumu je také důkaz vlivu přítomnosti nálad (emocí) obyvatel na míru angažovanosti (hypotéza 3) i role většinově pozitivních či většinově negativních emocí na participaci skrze sítě (hypotéza 4). Autoři chtějí také dokázat, že na angažovanost občanů pozitivně působí míra transparentnosti dle indexu společnosti Transparency International (hypotéza č. 5), aktivita jednotlivých profilů, měřena počtem příspěvků/tweetů  za den (hypotéza č. 6) a nakonec interaktivita (hypotéza č. 7), u profilů měřena procentem reakcí na komentáře občanů.

Pro účely zkoumání byl vybrán vzorek 80 největších místních samospráv (měst a jejich správních oblastí) ve Španělsku – respektive obsah jejich oficiálních účtů na sítích. Celkem 44 jich provozovalo facebookový a twitterový účet současně. Tato města zahrnují 19 procent z celkového obyvatelstva země.  Časový rámec výzkumu zahrnul jeden měsíc, konkrétně prosinec 2014.

Souhrn analyzovaných jednotek na Twitteru zahrnul: 9401 Tweetů, 4783 komentářů, 10 598 twiterových údajů „likes“ a 19 252 retweetů. V případě Facebooku šlo o sumu 9682 facebookových příspěvků, 5020 komentářů, 11 070 údajů „likes“ a 20 153 sdílení.

Podle výsledků využívají Facebook téměř dvě třetiny z 80 největších měst ve Španělsku, v případě Twitteru jde o něco menší údaj – 62 procent. Ačkoliv o twitterových účtech svých obcí má povědomí o něco více občanů, měření údajů o popularitě, svázanosti a virálnosti účtů ukazuje převahu Facebooku nad Twitterem. Podle zaznamenaných dat je tak pro místní samosprávy z pohledu angažovanosti občanů výhodnější využívat Facebook. Pokud jde o nálady veřejnosti, snaha o participativnost stoupá výrazněji při převládajících negativních emocích. Potvrdila se také hypotéza o silnějším zapojení občanů v místech, kde se samospráva snaží i vyšší transparentnost.

Naopak se nepotvrdil předpoklad přímé úměry mezi aktivitou (četností příspěvků) samospráv na sítích a občanských zájmem. Jinými slovy: zveřejňování velkého množství příspěvků automaticky nepřitahuje více aktivních občanů. Naopak se potvrdila hypotéza ohledně interaktivity: ochota samospráv reagovat skrze sítě na podněty občanů skutečně vede k vyšší angažovanosti občanů. „Domníváme se, že pro dosažení angažovanosti musí místní samosprávy komunikovat s občany, reagovat na jejich připomínky a skutečné obavy i potřeby – spíš než jen zveřejňovat velké množství informací s diskutabilním účelem,“ shrnují autoři studie.   

Data navíc prokázala, že většina občanů preferuje participaci skrze „lajkování“ výrazně více, než u jiných možností. Slabší výsledky u komentářů či sdílení ukazují podle autorů na fakt, že přes veškerý rozvoj angažovanosti je politický dialog u samospráv z velké části stále jednostranný.

K tématu sociálních sítí jako nástroje občanské participace na různých úrovních politiky vzniklo v ČR za posledních deset let několik odborných studií. Širší, teoretizující rámec politické participace nabízí např. Vráblíková, která se komparativně zabývá západními zeměmi a postkomunistickým regionem. Teoretický rámec problému v užším pojetí pojímá studie Švelcha a Vochocové, užitečná především detailním zmapováním dosavadního výzkumu tématu. Téma zaujalo i řešitele řady kvalifikačních prací, namátkou dizertační studie Mackové, která se však ve výzkumu zaměřila primárně na české poslance.

Arturo Haro de Rosario je členem Katedry ekonomiky a obchodu na Univerzitě Almería. Jádrem jeho vědeckého zájmu je e-government, systém řízení a komunikace v rámci celostátní a komunální politiky.

Alejandro Sáez Martín přednáší na stejném pracovišti, podílel se na řadě projektů s granty španělského ministerstva pro vědu a inovace.

María del Carmen Caba Pérezová je profesorkou pro obor veřejné správy, taktéž působí na univerzitě v Almeríi. Zabývá se studiem online transparentnosti a komunikace v rámci veřejné sféry. Stejně jako její kolegové je autorkou řadu odborných článků, studií a recenzí v oborových titulech doma i v zahraničí.

Primární zdroje:

Haro-de-Rosario A.; Sáez-Martín A.; Carmen Caba-Pérezová A. (2016) Using social media to enhance citizen engagement with local government: Twitter or Facebook? New Media & Society [online]. Sage Publications, ©2016, s. 1-21. Dostupné z www: <http://journals.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/doi/pdf/10.1177/1461444816645652>

Sekundární zdroje:

Benkler Y. (2006) The Wealth of Networks: How Social Production Transforms Markets and Freedom. [online] New Haven and London: Yale University Press. Google Scholar. Dostupné z www: <https://www.sisudoc.org/samples_by_filetype/pdf/the_wealth_of_networks.yochai_benkler.landscape.en.letter.pdf>

Mergelová I. (2013) A framework for interpreting social media interactions in the public sector. Government Information Quarterly [online] 30(4): 327–334. Google Scholar Dostupné z www: <https://kops.uni-konstanz.de/bitstream/handle/123456789/35231/Mergel_0-357029.pdf?sequence=1&isAllowed=y>

Největší sociální síť chce být sociální ještě více

Podle mnohých se klube nejzásadnější novinka Facebooku od spuštění živého vysílání. Porovnejte sociální síť a virtuální realitu – jedno chce spojovat s lidmi a světem, druhé jako by působilo opačně. Že mix digitální otevřenosti a izolace nejde dohromady? Facebook tvrdí opak. Do odvážného sňatku kdysi neváhal vložit 2 miliardy dolarů, teď představil prvního potomka: Facebook Spaces.

Online gigant v poslední době řeší hlavně to, jak ukočírovat hoaxy, propagandu nebo fatální činy v přímém přenosu. Zatímco je nucen stavět online proudu nové bariéry, jedna z jeho sekcí bourá ty staré. Čerstvá aplikace Facebooku umožnuje vstupovat přátelům do společného prostoru, aniž by opustili gauč. K tomu jsou zatím potřeba dvě věci: facebookový účet a zařízení Oculus Rift, tedy speciální brýle a konzoli k virtuální realitě.

zdroj: Reuters

Zapomeňte na pouhé jméno a fotku - v aplikaci Facebook Spaces každý vystupuje pod vytvořeným avatarem, virtuální postavou připomínající animované hrdiny. Systém přitom umí vyhodnotit několik našich posledních fotek a sestavit postavu, který se nám co nejvíce podobá. Jednotlivé rysy – tvar obličeje, nebo účes - jde ale samozřejmě nastavit i podle libosti. Pak už stačí jen oslovit přátele se stejným vybavením a přizvat do digitálního „hřiště“.

I když jsou postavy ve virtuálním světě Facebook Spaces na první pohledu stylizovaní, vývojářům šlo o možnost těmito postavami částečně komunikovat v reálném čase – kombinace stisknutí či posunutí tlačítek na konzoli vykouzlí na našem avataru úsměv, smích i gesta údivu.

S emotikony v prostředí VR si ale aplikace částečně poradí i sama. Brýle Oculus jsou schopné snímat, na co se naše oči zrovna dívají. Zabudovaný mikrofon zase zachycuje procházející zvuk a snaží se odhadnout, jak se naše ústa přitom tvarují. Zatím podle tvůrců nejde o nic přesného, celá aplikace je ale zatím dostupná v betaverzi.

Samotný prostor aplikace zpočátku vypadá jednoduše až dětinsky, je ale jednoduché ho proměnit třeba v zážitek z dovolené nebo záběry dokumentu National Geographic. Aplikace totiž umí „vtáhnout“ a přizpůsobit si 360stupňové fotografie či videa jako pozadí. Takto vylepšit si můžete nejen svůj vlastní „Space“, ale samozřejmě do něj přizvat také přátele. Facebook tak vlastně posunuje o úroveň dál to, o co mu – kromě vydělávání peněz – dosud šlo: sdílení zkušeností a zážitků s blízkými.

Je pravdou, že první facebooková VR aplikace toho zatím nenabízí mnoho. Kromě hraní s multimediálním obsahem menu umožňuje uchopit jakousi virtuální tužku, se kterou následně nakreslíte a „zhmotníte“ interaktivní 3D objekty. A pokud se snad někdo ptá – i na milovníky selfie tyčí se myslelo. Zkrátka ji virtuálně uchopíte, pořídíte snímek a pochlubíte se s kouskem virtuální reality na vaší facebookové zdi.

zdroj: Reuters

Stálo tolik úsilí a peněz za něco podobného? Než začneme přemýšlet, je vhodné trochu přiblížit filozofii celého projektu. Samotný obsah je zatím vedlejší – klíčové je sdílení s ostatními – reálnými osobami, které známe. A právě v tom se prý Spaces liší od podobných VR aplikací, které už existují.

Ne co, ale s kým

Podobně odpovídali zástupci Facebooku na pocity a dotazy těch, kdo si mohli aplikaci vyzkoušet na proběhlé konferenci F8 – každoročním setkání vývojářů, jejichž práce se tak či onak točí kolem modrobílé sociální sítě. Mnozí měli první zkušenosti spíše za chladnou interakci s umělou inteligencí. „To se změní, jakmile se spojíte skutečně s lidmi, které znáte a máte k nim bližší vztah,“ slibuje šéfka vývojové sekce Facebooku pro virtuální realitu Rachel Franklinová.

Právě ona stojí za změnou směru, kam se virtuální realita v prostředí sítí vydává. Když v říjnu 2016 převzala vedení sekce VR, chybělo jí na projektech to nejdůležitější pro značku Facebook – tedy prostá radost ze sdílení. Tu ostatně postrádala i u svých podřízených. Členové týmu se soustředili stále více na aktivitu samotnou a stále méně na sebe navzájem.

Podobné pasti se proto chce Franklinová u první aplikace vyvarovat. „Usnadňuje to sociální interakci? Učiní to můj vztah s lidmi silnější, lepší? Pokud ne, pak to sem nepatří – alespoň ne teď,“ cituje ji server Wired.

zdroj: Variety.com

I proto se při úvodní prezentaci mluvilo směrem do budoucna hlavně o tom, kdo další k Facebook Spaces získá přístup. Omezení jen pro majitele příslušenství Oculus Rift (firmy spadající pod Facebook) chce společnost brzy uvolnit, a aplikaci tak zpřístupnit i majitelům dalších podobných zařízení.

Ostatně částečnou úlitbu už aplikace nabízí nyní. Umožňuje do virtuálního prostoru přizvat přátele skrze videorozhovor na Facebook Messenger. V takovém případě se zobrazí na panelu jako výřez s obličejem daného člověka. Ten na oplátku v mobilu vidí digitální postavičku tak, jak se prezentuje uživatel ve Facebook Spaces.

Do celého konceptu nechal už v loňském roce nahlédnout šéf Facebooku Mark Zuckerberg. To když při prezentaci přišel na podium rovnou se speciálními brýlemi. S kolegy tehdy hrál virtuální šachy nebo se procházel po svém domě – respektive jeho modelu vytvořeném 360stupňovými videi. Když firmu Oculus Zuckerberg kupoval, prohlašoval, že virtuální realita bude „tou nejvíce sociální platformou“.

Čas ukáže, zda podobné projekty zůstanou jen bizarními techno-hrátkami, nebo skutečným sdílením „zážitků na nové úrovni“. Facebook si každopádně klade za cíl prorazit v dalším rozměru online světa. Se svoji dvoumiliardovou rodinou k tomu má minimálně nakročeno.

zdroj: Gizmag