Nakolik můžeme v dnešních
seriálech hledat prvky feminismu, rasismu, sexismu a dalších –ismů? Nakolik
bílý, nadřazený anti-hrdina souvisí se současným světem, ve kterém je mnoho
seriálu s touto postavou v hlavní roli produkováno? A vnímají ženy
vůbec v dobových seriálech „tehdejší“ útlaky proti svému pohlaví?
 |
| Mad Men (zdroj: http://www.shrinktank.com/wp-content/uploads/2015/05/mad-men-header.jpg) |
Na tyto a spoustu dalších otázek se ve svém vědeckém článku s názvem
„How far we’ve come? Nostalgia and
post-feminism in Mad men/Jak daleko jsme zašli? Nostalgie a post-feminismus
v seriálu Mad Men“ snaží nalézt odpověď Holly Wilson Holaday. Autorka je odbornou asistentkou na Missouri State University a zabývá se zejména oborem médií a žurnalistikou. V oblasti médií se sousředí na téma feminismu a vyobrazování žen v médiích. Tato témata propojila také ve výše jmenované studii, kdy se zaměřila na ženské postavy v populárním seriálů Mad Men.
Drama seriál Mad
Men (v
českém prostředí pod názvem Šílenci z Manhattanu) je pro studii na téma feminismu přímo studnicí
příkladů. Vysílán poprvé v roce 2007 a produkován televizní stanicí AMC je
tento velmi populární seriál často označován zástupcem tzv. quality television. Děj seriálu se
odehrává v 60. letech na americkém Manhattanu a ukazuje osudy zaměstnanců
ve fiktivní reklamní agentuře Sterling Cooper. Daným anti-hrdinou je zde
charismatický Don Draper, kreativní ředitel a workoholic, který v šesti
sériích bojuje s alkoholem, závislostmi a problémy uspěchaného světa muže
na výsluní. Pro naši studii jsou však mnohem významnější ženské postavy seriálu
– Donova manželka Betty, jejíž slabinou je taktéž alkohol, léky a osamělý život
se třemi dětmi na předměstí, talentovaná textařka Peggy, která v mužském
světě „nasadí kalhoty“ a ze sekretářky se vypracuje až do vrcholných pozic
v agentuře a do třetice také svůdná Joanne, která si díky svým ženským
zbraním a hlubokému dekoltu vydobude pozici partnera Sterling Cooper. Populární
seriál s 92 epizodami získal 3 Zlaté Glóby, 4 ceny Emmy a mnoho dalších
ocenění a možná právě proto je mu věnován prostor i ve světě vědy.
 |
| Tři ženy seriálu - Betty, Peggy a Joan (zdroj: http://images.amcnetworks.com/amc.com/wp-content/uploads/2015/04/exclusives_mm_fashion_flipbook.jpg) |
Podle autorky studie Holly Wilson Holladay zobrazuje seriál pre-feministickou
éru pozdních 60. a počínajících 70. let, kdy měly ženy mnohem těžší postavení
ve striktně mužském světě, než mají nyní v éře post-feminismu. Hned
v úvodu autorka naznačuje určité sepětí mezi tím, co produkují televize za
obsahy a jak to souvisí se současným děním, například s americkými
volbami. Pořad Mad Men stratoval ve stejné době, kdy Hillary Clinton oznámila
svou kandidaturu na prezidenta a v článku citovaný Dowd (2011) potvrzuje
soulad mezi televizním programem a náladami ve společnosti – není náhoda, že
v době, kdy si muži nejsou jisti, kým vlastně jsou a stále více žen je na
vedoucích pozicích, bere vysoké výplaty a řídí firmy, v televizi mají
úspěch nové (Mad Men) i reprízované pořady (Pan Am, The Playboy Club, The
Charlies Angels) s ženskými hrdinkami z dob, kdy byla role ženy ve
společnosti mnohem čitelnější.
Studie si klade základní otázku a to – jak se samozvané feministky
ztělesňují s ženskými postavami v seriálu, zda se jich daná témata
vůbec dotýkají a jakou roli v konzumaci mediálních obsahů hraje nostalgie.
Nostalgie je zde definována
jako emoce pro touhu, jako hřejivý hořkosladký pocit při vzpomínání na staré
časy. Nostalgie je pro mnoho seriálu zasazených do jiného časového úseku
naprosto zásadní, dle Spiegela (2013) by seriál vůbec nebyl pochopitelný, kdyby
nebyl produkován právě v post-feministické éře médií dnešní doby. Post-feminismus je zde termínem
pro vnímání žen v dnešním světě – jde o oslavu žen, které jsou nezávislé, individualizované,
liberální a dělají své vlastní správné životní volby. Post-feminismus řeší
mnoho témat, od vnímání těla ženy a jeho sexualizace, přes odhodlání žen a
jejich soběstačnosti. Feminismus jako téma je východiskem pro mnoho děl
literárních, televizních, řeší se i v reklamě, tisku nebo ve fotografii.
 |
| Peggy jako nová kreativní ředitelka (zdroj: https://media.giphy.com/media/lqzCy4p9uqbYs/giphy.gif) |
Nelze naprosto konkrétně definovat jednu polohu feministického
přístupu, také z tohoto důvodu autorka přistoupila ke kvalitativním
skupinovým rozhovorům s respondentkami, kdy na samém počátku nechala
každou z nich definovat, co pro ni feminismus znamená. Nábor respondentek
probíhal skrze letáčky a výzvu na webu dvou univerzitních institucí ve dvou
středně velkých městech. Mezi lety 2011 a 2012 autorka uskutečnila 7
skupinových rozhovorů s respondetkami, které o sobě smýšlejí jako o
feministkách a jsou zároveň fanynkami seriálu. Jednalo se o polostrukturované
rozhovory, účastnicemi byly hlavně bílé heterosexuální ženy od 20 do 60 let
věku.
V otázkách zaměřených na nostalgii se jasně ukázalo, že většina
diváků vnímá jednotlivé segmenty seriálu velmi nostalgicky a každý je
individuálně prožívá dle svých vlastních vzpomínek. Jedna z účastnic například
vnímala postavu Betty jako svou panenku Barbie z dětství, protože měla
podobné šaty, další z respondentkem sympatizovala s Peterem a Trudy,
protože měli doma podobné vybavení jako ona v dětství. Kromě nostalgie
ženy cítili k postavám v seriálu také velký soucit, jedna z účastnic
výzkumu například řekla: „Nedivím se, že ženy jako Betty v té době byly na
Valiu“. Všechny ženy totiž spojuje v seriálu to, že „musely žít ve světě,
ve kterém není pro ženy místo“.
 |
| (zdroj: https://media1.popsugar-assets.com/files/thumbor/lUH1gO0oNlKgy7wI9vLhRMf-CLs/fit-in/1024x1024/filters:format_auto-!!-:strip_icc-!!-/2015/05/04/993/n/1922283/6155f87d13d6fa86_hendricksjoan/i/she-doesnt-really-play-well-other-women.gif) |
Tento fakt vnímalo mnoho respondentek: „ Hned v prvním díle, kdy
jde Peggy poprvé do práce vám ukážou, jaká doba to pro ženy byla, protože Joan
Peggy provází po firmě a v koupelně míjí brečící ženu. A i když už ji
nikdy neuvidíme, Joan o tom mluví, jako by se to dělo pořád. Takže to nemusíme
znova vidět. Scéna je daná.“ Jedna z žen, Dona, která je feministická
aktivistka od roku 1970 bere celý seriál a ženy v něm jako výzvu pro
mladší divačky – seriál ukazuje, jaká byla doba, že ne vždy měly ženy možnosti,
jaké máme dnes a to vše jsme si jako ženy musely vydobýt, a měly bychom bojovat
i nadále. Alarmující však je, že většina žen nebere seriál jako exkurz do dávné
historie a vidí vzorce chování, které se s námi táhnou dodnes. Mají pocit,
že seriál přišel právě včas, protože to, co se zde ženám děje není dobou, v jiné
podobě se to děje dodnes.
A jak tedy studie dopadla? Sama autorka naznačuje, že není interpretace
výsledků jednoduchá a že ani není jejím cílem jasně stanovit, zda Mad Men
feministický je nebo není. Většina žen si interpretovala seriál skrze svou
vlastní optiku feminismu a zasazovala ji jak do pre-feministické éry, tak do dnešní
post-feministické éry ve které je seriál produkován. A ačkoliv producenti
pořadu tvrdí, že spousta situací je záměrně přehnaných a myšlených ironicky,
ženy vnímají Mad Men jako pravdivé a alarmující zobrazení doby. Seriál totiž
muže vyobrazuje jako pohodlné, vždy úspěšné muže, užívajících si života bez
následků, zatímco ženy jsou zde mnohdy vykreslovány jako trosky, které si
zničily život svými rozhodnutími a mohou si za své tragické osudy samy. Závěrem
lze tedy říci (jak řekl i Johnson), že současné mediální texty obsahují směs
feminismu, post-feminismu, anti-feminismu u pseudofeministických motivů. A díky
studii lze tedy prozkoumat, jak feministky vnímají současnou generovou politiku
prostřednictvím nostalgické reprezentace.
 |
| (zdroj: http://img.mako.co.il/2015/11/25/BoysKissYou.gif) |
Dle mého názoru je studie naprosto validní a souhlasím s výsledky –
seriál totiž mnohdy promítá co, čemu jsme v jiné podobě svědky stále a
nelze tedy říci, že by v dnešní post-feministické době byla rovnost mezi
muži a ženami nastolena naprosto spravedlivě. Tvrzení o mediálních výstupech by
se pak dalo aplikovat i na Českou republiku – i v naší mediální produkci
by se daly vystopovat vzorce platné pro seriál Mad Men. Ať už jde o výhradně
mužské komisaře v detektivních seriálech (a je-li komisařkou žena,
většinou se nepouští do nebezpečí a situace zachrání svým šarmem) nebo o
doktorky z „ordinací“, které mají-li kariéru, nemají rodinu. A podíváme-li se
za obrazovky, do obývacích pokojů divaček, do jejich zaměstnání a osobního
života, jistě i tam bychom si mnohdy mohli říct – jak daleko jsme zašli?
Zdroj:
WILSON HOLLADAY, Holly. How far we’ve come?: Nostalgia and
postfeminism in Mad Men [online]. 2016 [cit. 2016-12-11]. In:
Participations, volume 13, issue 2 (November 2016). Dostupné z:
http://www.participations.org/Volume%2013/Issue%202/4.pdf. Missouri State
University, USA.
