Má Instagram příliš mnoho uživatelů na to, aby je mohl všechny aktivně zapojit?

zdroj:www.time.com

V dnešní době se najde velmi malý počet lidí, kteří by neznali sociální síť Instagram. Funguje jednoduše – skrze svůj účet lidé sdílí (nejen) se svými přáteli a followery fotografie. Ti je mohou komentovat, také dále rozšiřovat, repostovat, dávat jim lajk - zkrátka jak je jim libo. Zároveň také každý může sledovat další uživatele, s jejichž obsahem pak může nakládat stejným způsobem. Jelikož každé divadlo potřebuje diváky, je tento magický vztah uživatel - sledující naprosto zásadním pro fungování celé této sítě. Každý účastník je tvůrcem jistého kulturního obsahu (kde vytváří vlastní odkaz) a součástí publika zároveň (asi by pro člověka nemělo smysl žádný Instagramový účet ani mít, kdyby nepředpokládal jeho využívání – snad jen s výjimkou internetových stalkerů). Se 600 milióny aktivních uživatelů (údaj z února roku 2017) se jedná o jednu z nejfrekventovanějších sociálních sítí, čehož využívají samotní uživatelé pro propagaci vlastní osoby, nebo firmy k prodeji své značky a jejích produktů.

 zdroj:www.markething.cz

Na začátku to vypadalo vše růžově – rychle a pohodlně publikujete fotografie, které projedete hezkým retro filtrem. Takové obrázky jsou hned hezčí,  followeři Vám také příspěvek patřičně ohodnotí, popřípadě okomentují, jak se vám povedl, jak dobře na něm vypadáte atd. Chtěli jste mít hodně sledujících a lajků? Pak jste přidávali takové fotografie, co vypadaly hezky, měly kvalitní rozlišení, připojili jste k nim pár hashtagů a bylo to. Kdo by neměl zájem sledovat kamaráda/známého, co s vámi sdílí zajímavé postřehy jeho běžného života, které navíc hezky vypadají? Dnes se však situace mění. Obrovské množství lidí (po vzoru známých osobností) přidává kvalitní a líbivé fotky. Nemůžete přece nesledovat tohoto uživatele, co má tak krásné fotografie. A taky toho dalšího. A tam toho také ne. Lidí, které sledujete, pak velmi rychle přibývá a přibývá, až ve finále sledujete více účtů, než jste schopni vstřebat, či jen a pouze postřehnout. Možná i zavedení nového algoritmu představování příspěvků dopomohlo k tomu, že mnoho fotek vám zkrátka uteče mezi prsty. Těžko v tuto chvíli říct. V praxi jsem si však všimla toho, že v důsledku takového přehlcení začíná pomalu ustávat aktivita jednotlivých uživatelů.  

zdroj:www.thenextweb.com

Teď co tím chci říct. Odvrací se lidé od Instagramu? Nemyslím si – čísla navíc mluví jasně a počet uživatelů naopak stoupá. Firmy investují více a více peněz do propagačních kampaní na Instagramu. Úspěšní uživatelé s velkým počtem followerů stále disponují velkou mírou vlivu na tyto lidi. Pořád také platí rovnice “více followerů = více lajků“. Je však mnohem složitější tyto followery zaujmout, získat jejich pozornost a hlavně – což je principem celé této sítě -  dostat z nich aktivitu. Před několika lety se na Instagramu sledovali lidé, kteří se skutečně znali a upřímně se zajímali o to, co ten druhý dělá. Dnes většina uživatelů sleduje ty osoby, které mají líbivé příspěvky – i když je vůbec neznají a tudíž nemají ani velikou snahu se k jejich příspěvkům vyjadřovat, či se do jejich života jinak zapojit. Prostě jen rádi pozorují jejich fotografie, pro což je vhodná spíše jiná sociální síť – Pinterest. Namísto toho, aby se lidé aktivně zapojovali a vyjadřovali k příspěvkům, tak vzniká veliká masa lidí, kteří na Instagramu jednoduše jsou - ale jen jako pasivní pozorovatelé. Tito followeři se na obsahu těch, které sledují, pak nijak nepodílí. Nesdílí ho. Jestliže budu vycházet z toho, co bylo řečeno na začátku – tj., že sociální sítě fungují na principu produsage, kde uživatelé vytvářejí vlastní obsahy a zároveň sdílejí příspěvky druhých osob, nastává tak v důsledku tohoto fenoménu nová doba? Doba tichých pozorovatelů? Stalkerů? Budeme mít všichni účty se stovkami/tisícovkami sledujících, ale žádným dosahem?

zdroj:www.youtube.com

A jsou tito followeři vůbec tiší? Nečekají spíše (sice v tichosti) na to, až se uživatelé vytasí s něčím skutečně extra, čím by si zasloužili kýžený lajk? Protože, jak již bylo řečeno, kde kdo má dnes na svém účtu hezké fotografie. Uživatelé si jsou toho faktu, že lajk si musí každý zasloužit, sami vědomi, proto můžeme mezi blogery a Instagramery vidět horlivou snahu zaujmout. A jak zaujmout? Sdílet toho se svými followery více – více soukromí, více pikantností ze svého života. Více informací o tom, co děláte a hlavně - s kým to děláte. Neradi chodíte do lesa na houby? Nevadí, příroda se lidem líbí. Nesnášíte cvičení? Také nevadí, nikdo přece neví, že jste si ty legíny oblékli jenom na fotku. Nesnažím se zde nikoho odsuzovat, lidská snaha chtít se zalíbit druhým je zcela pochopitelná, i když se jedná o nám neznámé osoby – nikomu neuškodí vypadat dobře před druhými. Tuto problematiku však na následujících řádcích rozebírat nechci. Chtěla jsem jen načrtnout téma, které jsem vypozorovala – a to počínající zakrnělost jednotlivců v jejich produktivitě na Instagramu. Z aktivních uživatelů se stávají pasivními pozorovateli (mluvím o běžných uživatelích, ne o věhlasných osobnostech). Jde o skutečný fenomén, nebo se jedná jen o momentální stav, který později přejde zpět v aktivní účast? Čas ukáže. 

Andrea Kabická

Pozitivní vliv nových médií v subsaharské Africe

Vyšší dostupnost informačních a komunikačních technologií na černém kontinentu jej pomalu ale jistě zapojuje do obrovské světové sítě sdílených znalostí, zkušeností, informací. Ačkoliv nebude na vině pouze přístup k této kolektivní inteligenci, Afrika se bezpochyby mění právě i díky ní.  Ze 47 nejméně rozvinutých zemí světa  se hned 34 z nich stále ještě nachází v subsaharské Africe (SSA). Tyto hospodářsky i politicky slabé státy jsou vedle chudoby často sužovány i přítomností nestátních ozbrojených aktérů a vnitrostátních konfliktů.  Situace na černém kontinentu se ale pozvolna mění. HDP i těch nejméně rozvinutých zemí Afriky od roku 2000 roste a celkový počet ozbrojených konfliktů klesá. V tzv. třetí demokratizační vlně v devadesátých letech mnoho států černého kontinentu obnovilo své demokratizační snahy. K tomu ovšem potřebují dosáhnout většího poměru střední třídy ve společnosti, kvalitativního růstu občanské společnosti a souvisejícího zlepšení fungování médií.

Média ve většině států Afriky vychází z dědictví kolonialismu, kdy sloužila výhradně bílému muži. První mocností, která umožnila vznik domorodých novin byla Velká Británie, která celkově spravovala své kolonie volnějším a více decentralizovaným způsobem něž např. Francouzi nebo Portugalci. Proto již v polovině devatenáctého století vznikla celá řada novin vlastněných domorodci. Jejich existence nebyla nijak výrazně omezována, média byla Brity nahlížena jako prostředek rozšiřování gramotnosti a doplňovala britský model nepřímé správy kolonií. Relativně nezávislá média pak mohla sehrát svou důležitou roli v boji o zisk nezávislosti. Ten byl v Britských koloniích veden ve smyslu tzv. ghandiismu, tedy bez užití fyzického násilí.

Tranzice nově vznikajících států Afriky ale neprobíhala zrovna podle vzoru demokracie evropské. Vůdci hnutí za samostatnost se jen neochotně vzdávali své moci ve volbách. Příkladem budiž Kwame Nkrumah, člověk, díky kterému získala samostatnost první africká kolonie – Zlaté pobřeží. Nkrumah se stal v roce 1957 prezidentem samostatného státu, který dostal jméno Ghana. Již na počátku šedesátých let ale začal měnit politický systém i fungování médií k obrazu svému, jeho vláda se stala autokratickou. Nkrumah byl svržen vojenským pučem v roce 1966. A v Ghaně tak začal koloběh nastolování vojenských vlád, jejich odstupování ve prospěch těch civilních, které byly později opět sesazeny vojenskými puči či jinými převraty. Ghanský scénář je typický pro velkou část dekolonizované Afriky. Média byla užívána jako nástroj mobilizace, opětovné demobilizace a celkové manipulace obyvatel, stejně jako neustálého boje proti té které vládě.

Zlom nastává v devadesátých letech. Zůstaneme-li u příkladu Ghany, ačkoliv to platí pro většinu států Afriky, média jsou rozdělena na státní a soukromá a vzájemně vyvažují své působení. V souvislosti s politikou stojí některá média otevřeně za některou z politických stran. Ve společnosti to ale není považováno za problematické, vzhledem k tomu, že je tato podpora skutečně otevřená a lidé vědí, odkud vítr vane. Největší náklad má státní deník Daily Graphic (náklad kolem 100 000 výtisků), následovaný soukromými Daily Guide a Ghanaian Times. Stejně jako ve státech globálního severu, i v Africe se systém médií mění v duchu rychlého vývoje 21. století. Obrovského rozmachu dosahují v poslední dekádě nová média, která mají potenciál úspěšně zaplnit kritizovanou informační a komunikační propast mezi Afrikou a bohatým severem. Dostupnost mobilních telefonů a přístupu k internetu výrazně zjednodušily komunikaci a přístup k informacím.

Africký telekomunikační trh roste takovou rychlostí, že jeho potenciál nechtějí propásnout ani společnosti Google a Facebook, které nyní soutěží o svou pozici na africkém trhu. Google testuje možnosti rozšiřování připojení pomocí balónů létajících ve stratosféře, Facebook tomuto plánu konkuruje obdobným plánem, ale s využitím dronů se solárním pohonem.

Možnost sdílet znalosti a zkušenosti prostřednictvím nových médií navíc posouvá Afriku k novému vývoji politickému i ekonomickému. Stále dostupnější internet a s tím i rozšiřující se kolektivní inteligence jsou v spolední době zkoumány v souvislosti s tzv. Arabským jarem. Novým médiím, zejména sociálním sítím, je přisuzována zásadní role při sesazování diktátorů, kteří se drželi u moci i desetiletí. V subsaharské Africe můžeme sledovat několik pozitivní vlivů sociálních sítí a dalších médií spojených s fungováním internetu. Krom obecného zlepšení přístupu k informacím je to zejména role v procesu řešení konfliktů, při volbách a posilování občanské společnosti. V případě Ghany měly výrazně pozitivní vliv kampaně na sociálních sítích a internetových zpravodajských serverech, které společně s televizním i radiovým vysíláním a tištěnými médii vybízely k poklidnému a nenásilnému průběhu voleb.

Zdroj: modernghana.com

Tyto kampaně ještě zesílily v kritickém okamžiku, kdy poražený kandidát Nana Akufo-Addo nepřijal výsledky voleb a požadoval kontrolu 4 milionů hlasů, které podle něho byly manipulovány ve prospěch vítězného J. D. Mahamy. Celých 8 měsíců obyvatelé Ghany diskutovali na sociálních sítích, sledovali televize a rádia, které vysílaly živé vstupy i záznamy ze soudního jednání o výsledku voleb. A Ačkoliv byl Mahama slavnostně inaugurován již v lednu, až 29. srpna bylo jeho zvolení stvrzeno i nejvyšším soudem. Vyhlášení tohoto rozhodnutí bylo živě vysíláno a v tento další kritický okamžik bylo v ulicích ghanských měst na 32 000 strážců pořádku. V ulicích byly ale také lidé vybízející k vyhnutí se násilí a plakáty iniciativ, které se zrodily na sociálních sítích. Média, společnost i politické strany se při řešení sporu o výsledek voleb chovaly bezprecedentně. Všichni vyzývali ke klidu a trpělivě čekali na výsledky vyšetřování a rozhodnutí soudu. Nová média byla významným stabilizátorem celé situace, která se v obdobných případech v historii a v mnohých státech subsaharské Afriky doposud vyvíjí směrem násilného konfliktu.

Tento test nových médií ve službách pozitivního politického vývoje pokračuje. Od minulého roku se v Ghaně rozšiřuje hnutí Occupy Flagstaff House, které vzniklo v reakci na neadekvátní reakce ghanské vlády na potřeby společnosti, jako např. několikahodinové i vícedenní výpadky dodávek proudu. Occupy Flagstaff House vzniklo na síti Facebook, jeho zakladatelé již získali takovou podporu, že jejich kritiku a požadavky vysílají i televize a rádia a špičky ghanské politiky jsou nuceni s nimi diskutovat a na jejich požadavky reagovat. V řadách členů a podporovatelů hnutí se dokonce objevují návrhy na registraci hnutí jako politické strany.

Zdroj: modernghana.com

V současnosti jsou obecně média v Ghaně považována za nezávislá, plní svou funkci „hlídacího psa“ a mají schopnost informovat společnost o dění ve státu. Africká média se stala mnohokrát mocnou zbraní, např. v případě Rwandy, kdy se stala nástrojem mobilizace společnosti a dala vypuknout konfliktu, který znamenal smrt až milionu lidí. Ghanská média jsou nyní za velkého přispění nových médií takového charakteru, že jsou naopak schopná tlumit negativní nálady ve společnosti.