Facework on Facebook

                       Jak Facebook potvrzuje hierarchičnost společnosti

Článek představuje ideu dividualismu, vycházaející z antropologického studia melánéských kmenů a zasazuje ho do kontextu moderní západní společnosti a sociální sítě Facebook a částečně i Myspace. Při náší také myšlenku, že idea dividualismu pocházející ze studia kultury Melanéských ostrovů může být s úspěchem použita na popsání moderního chování politiků na sociálních sítích.

Autorem článku je dánský akademik Steffen Dalsgaard z univerzity v Aarhusu, kde získal v roce 2010 doktorát z Antropologie a Etnografie. Specializuje se na formování států, politický leadership a demokracii na Papui Nové Guinei. Ve studiu těchto záležitostí pokračoval i po získání doktorátu v rámci postgraduálního grantu od Dánské Rady pro Nezávislý Výzkum.

Tento jeho výzkum se zaměřoval na sčítací praxi během sčítání lidu v roce 2011 a během voleb do národního parlamentu Papui Nové Guinei v letech 2007 a 2012.

Od roku 2012 pracuje na výzkumném projektu DemTech (Democratic Technologies), kde pomocí etnografické metodologie a antropologické analýzy zkoumá volební technologii v různých společenských a institucionálních kontextech.

Autor představuje myšlenku dividualismu ve které jde o to, že určitý úkol, zodpovědnost, víra atd. Jsou sdíleny členy nějaké skupiny, klubu nebo hnutí ve které mají všichni členové stejný cíl. Tento stav zároveň pomáhá vytvářet individuální identitu člověka tím, že se identifikuje s určitou skupinou lidí. V článku je zmiňováno, že v melanéské společnosti se lidé vnímají více jako dividua, tedy příslušníci určité skupiny lidí, než jako nezávislá individua.

Autor navrhuje, že současná popularita facebooku napomáhá dividualismu i v naší západní společnosti. Lidé se v rámci facebooku přidávají do skupin, ve kterých jsou povětšinou lidé se stejným konkrétním zájmem. Stávají se fanoušky lidí a věcí a přicházejí tak v elektronické podobě stále více do kontaktu pouze s dalšími fanoušky stejných lidí a věcí. Zároveň přispívá facebook i k veřejné prezentaci sebe sama. Já jsem fanouškem Karla Gotta, Moje politické názory jsou levicové, Mé náboženské cítění Ateistické a Já jsem ve vztahu s touhle krásnou slečnou (zde parafrázuji). Touto sebeprezentací se ovšem zároveň člověk automaticky řadí do určité skupiny lidí, v případě náboženského či politického cítění ho tam často automaticky zařadí už rovnou Facebook.

Po obecném úvodu se článek dostává k politickému využití nových médií, speciálně pak Facebooku. Facebooková společnost se skládá z jednotlivých uzlů, přičemž každý uživatel je svým vlastním malým uzlem, který v sobě sbíhá spojení na své přátele a stránky. Nicméně mezi uzly jsou rozdíly. Některé jsou důležitější, jiné méně, u některých se "sbíhají" desítky "přátel" u jiných tisíce. Je sice jasné, že člověk nemůže mít tisíce přátel, při nejlepším může jít o známé, ale v případě, že hodlá člověk využívat Facebook k politické agitaci jde více o kvantitu než kvalitu. Navíc v případě Facebooku částo "přátelství" znamená jen symbolické potvrzení toho, že se dva lidé znají.

Pokud se člověk rozhodne využívat Facebook jako prostředek sebepropagace, dá se počet kontaktů které získá považovat za soutěž a tato soutěž je podle autora rovněž přirovnatelná k politické soutěži v melanéské oblasti, kde místní politik, takzavaný "Velký člověk" získává svůj sociální status pomocí ceremoniálních výměn darů se svými přáteli. Čím více má přátel, tím větší je jeho sociální status a tím lepší jsou jeho šance na zvolení, protože pomocí cermeniálních výměn získává do své "skupiny" další a další potencionální voliče.

Něco podobného probíhá i v současné západní politice, kdy politici využívají sociálních sítí k mobilizaci svých příznivců jak k samotnému volení, tak i k financování své kampaně. V západním světě však stejný proces, který probíhá v melanéských kmenech probíhá na daleko větším měřítku. Během prezidnetských voleb v USA, které autor zmiňuje, získal Barrack Obama přes 3 miliony facebookových fanoušků a Facebook a další sociální sítě se staly důležitou součástí jeho kampaně.

Facebook se stává důležitou součástí každé volební kampaně. Stejně jako "Velký člověk" v melanéském kmeni i politika na Facebooku staví svou kampaň na vztahové bázi.

Nicméně je přeci jen rozdíl mezi Melanésií a západním světem. I když se Facebook, začíná hojně využívat, ne vždy je politická podpora něco, co může být dáno zcela otevřeně najevo. V západních zemích většinou politik nemá možnost přímo fyzicky zlikvlidovat, či jinak ublížit těm, kteří pro něj přímo nehlasovali, ale má možnost dát přístup k omezeným státním prostředkům nejdříve svým podporovatelům a až poté, pokud vůbec, všem ostatním. Zde je podle autora pozitvní prvek tajného hlasování v západní demokracii.

Nicméně většina lidí podporujících politika na Facebooku se něčeho takového nemusí obávat. Zároveň podpora politika na Facebooku je stejně tak vyjádřením podpory politikovi jako vyjádřením směrem k vlastním přátelům o vlastních politických preferencích.

Celý článek můžeme zařadit do kontextu současného politického dění v České republice, kde byl Facebook masivně využíván jak během loňských prezidentských voleb, tak během voleb parlamentních. Je však otázkou, nakolik u nás funguje ona zmíněná mobilizace obyvatelstva, vzhledem ke stále klesající volební účasti i mezi mladými voliči, kteří by, jakožto hlavní uživatelé sociálních sítí, měli být facebookovou mobilizací ovlivněni nejvíce.