Youth, identity, and stigma in the media: From representation to the young audience perception/ autor: Jana Minaříková

Jana Minaříková

Youth, identity, and stigma in the media: From representation to the young audience perception

Autorkou této studie je Lídia Maropo, která přednáší na univerzitě v Lisabonu. Zabývá se především tématy spojené s problematikou dětí jako nového typu publika či dětského zastoupení v médiích. Při svých studiích porovnává často tyto tendence v Portugalsku a Brazílii.

Jedná se o studii shrnující výsledky 9-ti měsíčního výzkumu zaměřujícího se na mladistvé a děti migrantů z Afriky žijící v Loures, který se nachází v blízkosti Lisabonu. Cílem studie bylo zanalyzovat, jakou roli hrají média v jejich životech s přihlédnutím k faktu, že prostředí, ve kterém žijí, je v médiích popisováno jako velmi nebezpečné, spojováno s vysokou kriminalitou a lidé, kteří zde žijí, jsou vnímáni jako nebezpečné osoby pro zbytek populace. Studie se také zabývala otázkou, jak se děti z těchto čtvrtí socializují s okolním světem a jak vnímají ony samy okolí ve kterém vyrůstají v porovnáním s tím, jak je prezentováno v médiích. Důležitou otázkou také bylo, jakým způsobem tyto děti poté vnímají samy sebe.

Studie vycházela hned z několika předešlých výzkumů zaměřující se na témata spojená se zastoupením dětí z rozdílných sociálních tříd v médiích či obrazem problémových čtvrtí spojených s vysokou kriminalitou v celostátních médiích. K samotnému výzkumu bylo použito hned několik kvalitativních a participativních metod. Stěžejním bodem celého výzkumu byla skupina 15 dětí a mladistvých ve věku od 9 do 16 let, kteří se zúčastnili celého výzkumu v průběhu 9 měsíců. Genderové zastoupení bylo ve skupině v rovnováze. Je nutné podotknout, že ne všichni účastníci vydrželi po celou dobu studie, a že jejich prezence byla velmi nepravidelná. Všechny děti, které se studie zúčastnily, byly afrického původu ale narozeny v Portugalsku. Všechny pocházely z ekonomicky slabších rodin, kdy jeden či oba rodiče vykonávali pouze podprůměrné práce. Hlavní metodikou byly tedy strukturované rozhovory se skupinou dětí, dále pak byla důležitá i práce v terénu, která se zaměřovala hlavně na fotodokumentaci a videa tvořené samotnými dětmi, která lépe dokreslovala celkovou situaci zkoumaného místa.

Z předešlých výzkumů je známo, že média mají na vytváření osobní identity velký vliv. Klíčovou otázkou celé studie tedy bylo, jaký vliv mají média na vytváření osobní identity u dětí, které jsou z prostředí v médiích popisováno jako problémové. Ze studie vyplývá, že děti z problémových čtvrtí se o problémy ve svém blízkém okolí zajímají. Vadí jim ale fakt, že média informují o těchto místech pouze v negativním světle. V médiích se objevují pouze zprávy s negativní tématikou, kdy je stále dokola připomínáno, že zde dochází k opakované trestné činnosti. Zprávy, které by informovaly pozitivně, se v médiích nevyskytují. Mnohdy tomu připívá také to, že sami novináři se do těchto míst bojí a nenavštíví je bez doprovodu policie. Většina dětí ze zkoumané skupiny se s násilím a kriminalitou setkala osobně, ale své okolí za životu nebezpečné nepovažují. Svou čtvrť považují za svou domov, uvědomují si ji její chyby a byly by rády, kdyby se bezpečnostní situace zlepšila, nepovažují však život v ní nebezpečný pro sebe ani svou rodinu. Největším problémem je pro ně ale střet s realitou. Mnoho z těchto dětí navštěvují školy, které se nacházejí v jiným čtvrtích města, kde se dostávají do kontaktu s ostatními dětmi, které jsou seznámeny s bezpečnostní situací míst, ze kterých spolužáci pocházejí. Dostávají se tak mnohdy do rozporu a musejí své bydliště omlouvat či uvádět situaci na pravou míru. Svými spolužáky jsou ale i přesto vnímáni, jako ti z té špatné, nebezpečné části města.

Hlavním problémem problematických čtvrtí se tedy stává jejich negativní obraz v médiích, který se neustále prohlubuje. Zbytek společnosti si dělá obrázek o situaci v těchto problémových částech pouze z tohoto zdroje, který společnost vymezuje na my, ti hodní, a oni, ti špatní. Lidé žijící v těchto oblastech si tento fakt plně uvědomují a nesouhlasí s ním ale nemůžou s tím nic dělat. Děti z tohoto prostředí jsou tedy postaveny do nelehké situace. Na jedné straně na ně tlačí mediální obraz místa kde žijí, mají rodinu a na druhé straně jeho realita. Jejich osobní identita je tedy vytvářena v protichůdném prostředí.

Studie se dá lehce vztáhnou i na prostředí České republiky. Mediální obraz romské menšiny žijící na našem území je již také tvořena několik let. Média často spojují s touto problematikou slova jako nepřizpůsobiví obyvatelé, příjemci sociálních dávek, nepracující. Oblasti, kde se tyto menšiny zdržují, jsou také nazývány jako oblasti se zvýšenou kriminalitou, kde se žijí osoby, které jsou pro zbytek populace nebezpečné. Česká republika je již mnoha let celosvětově kritizována za přístup k romské menšině, jejich negativní mediální obraz tento fenomén ve spolčenosti pouze prohlubuje.