Vypadá hloupě, dokud ho nezkusíte. Twitter

Když ho Jack Dorsey v roce 2006 spouštěl, smáli se mu ze všech stran. Přece nám neříkejte, že tohle štěbetání bude někoho zajímat. Když ale o tři roky později zprávy o 140 znacích zformovaly protesty mladých proti nové garnituře v Íránu, bylo jasno. Twitter má potenciál zasahovat do mezilidských vztahů i běhu dějin. Své o tom ví americká zpěvačky Katy Perry, která se těší bezmála stovce miliónů followerů. Jak ale tuto sociální síť reflektovala zpravodajská média v prvních třech letech? 

Zdroj: seoclerk.com 

Svědčí o tom studie Seems stupid until you try it: press coverage of Twitter, 2006–9, která je prací dvojice akademiků ze státní univerzity v San Diegu.[1] Noah Arceneaux (Ph. D.) působí jako associate professor na tamní School of Journalism and Media Studies, kde koordinuje program mediálních studií. Svůj titul získal za disertaci, která zkoumala roli obchodních domů během raných let rozhlasového vysílání ve Spojených státech a v roce 2008 byla oceněna třemi národními akademickými organizacemi jako disertace roku.

Později Arceneaux zkoumal, jak společnost vyvíjí nové mediální technologie, jako jsou mobilní média, ale analyzoval i některé historické fenomény jako je bezdrátová telegrafie. V roce 2012 vydal antologii The Mobile Media Reader a o dva roky později vedl výzkum v Indii, kde zkoumal vládní politiku přidělování alokací pro mobilní telefony, které tam zažívaly mimořádný boom; výsledky svého výzkumu publikoval například v časopise Journal of Broadcasting and Electronic Media. Předtím, než zahájil svou akademickou kariéru, vytvořil webové stránky pro televizní sítě ABC, CBS a Fox.

Doktorka Amy Schmitz Weiss (Ph. D.) působí na Škole žurnalistiky a mediálních studií jako associate professor s řadou odborných zájmů – ať už jde o online žurnalistiku, mediální sociologii, produkci zpráv nebo multimediální žurnalistiku a mezinárodní komunikaci. Je autorkou experimentu „Investigating Air Quality in San Diego“, který zkoumal impakt živě vysílaných zpráv na ochranu životního prostředí. Je také zakladatelkou a ředitelkou Virtuálního vzdělávacího centra žurnalistiky Second Life,[2] kde studenti žurnalistiky rozvíjí schopnost, jak zpravodajsky pokrýt krizové situace jako jsou přírodní katastrofy. Sama je bývalou novinářkou, pracovala také v marketingu a ve vývoji podnikání. Svůj výzkum publikuje v odborných časopisech a knihách.

Společná studie vyšla roku 2010 v mezinárodním časopise New Media & Society (12/8), který funguje jako interdisciplinární fórum pro výzkum sociální dynamiky médií a informačních změn. Podílí se na kritické diskusi o klíčových otázkách, které vyplývají z vývoje nových médií. Zakládá si na tom, aby reflektoval širokou škálu disciplinárních přístupů.

Vymezení tématu

Studie analyzuje tiskové zpravodajství o sociální sítě Twitter v prvních třech letech existence Twitteru.[3] Autoři využívají k analýze zpravodajství ucelený teoretický přístup, který vychází z teorie sociální konstrukce technologií. Zabývají se Twitterem jako vznikající technologií, která se těší největší popularitě mezi aplikacemi využívajícími princip mikroblogu. Neodrazují je hlasy kritiků, kteří tuto sociální síť vnímají jako „frivolní“, ostatně v překladu znamená „cvrlikání“ či „štěbetání“. Motivuje je totiž početná skupina zastánců, kteří akcentují různorodé využití webového nástroje v oblasti politiky, komerce či vzdělávání. Arceneaux a Weiss se rozhodli prozkoumat, jak se jeví reakce veřejnosti v historickém srovnání, kdy společnost přijímala telegraf, rádio či internet. Dochází k názoru, že noviny, časopisy a blogy Twitter vesměs aktivně propagují.

Zdroj: seoclerk.com 

„Je to jako Seinfeld na internetu – webová stránka o ničem,“ odkazují autoři na nekonečný americký sitcom (Stone, 2006)[4], aby vyjádřili podle nich typický postoj mnoha lidí, kteří se s Twitterem setkali poprvé. Navzdory tomu, že kritici povykovali nad potřebou uživatelů komentovat, co právě mají k obědu, nový komunikační prostředek se brzy vyšvihl mezi nejpopulárnější „mikroblogy“ (Red Herring, 2009).[5] Stal se natolik oblíbenou doménou právě proto, že umožnil bleskurychle komentovat každodenní činnosti.

Východiska

Aby Noah Arceneaux a Amy Schmitz Weiss pochopili, proč společnost nové komunikační technologie (ne)akceptuje, pracovali s historickou perspektivou. Vysledovali například, že zprvu negativní přijetí provázelo už nastupující telegraf, kterému tisk vytýkal podobně jako Twitteru přenos informačního balastu. Stejně na tom byl Internet, který navíc vzbuzoval obavy z porušování ochrany soukromí, z útoků hackerů a šíření pornografie. Arceneaux a Weiss dospěli k názoru, že nové komunikační technologie vždy zprvu straší tím, že narušují zavedené formy komunikace a etikety. Kritici se proto často houfují a argumentují, že médium odcizuje uživatele od přirozených sociálních vztahů. Leckdy si z něho při tom vytváří obětního beránka. Na druhou stranu ale podle akademiků najdeme v historii i příklady technologií, které byly od počátku své existence přijímány zpravodajstvím vesměs pozitivně (např. osobní počítače) nebo takové, které svědčí o postupném procesu stále vstřícnějších reakcí veřejnosti. V tomto směru vynikají mobilní telefony, které posouvaly pravidla společenské etikety k větší vstřícnosti vůči osobním hovorům na veřejnosti.

Zdroj: seoclerk.com 

Metodologie

Vědci vycházeli pro svoji kritickou analýzu zpravodajství z teorií sociální konstrukce a difúze inovací (Bijker et al., 1987)[6]. V souladu s nimi předpokládají, že tiskové zpravodajství může mít vliv na vývoj technologií, o nichž referuje. Pohybují se přitom v kontextu soudobého výzkumu o online sociálních sítích (např. Schneider a Huber, 2008)[7] a jejich vlivu na rozvoj online komunit. Svoje úsilí zdůvodňují tím, že výhody online komunikace se nedají realizovat, pokud společnost vnímá novou technologii negativně.

Arceneaux a Weiss využili tzv. Grounded Theory, jak ji v roce 2007 publikovali BG. Glaser a Al. Strauss[8]. Tito pánové vyvinuli kvalitativní metodu otevřeného kódování dat, kdy výzkumníci kódují data do kategorií, které můžou kontinuálně upravovat s pomocí teoretických poznámek. Pak teprve přichází fáze integrace a dimenzování, kdy výzkumníci propracovávají souvislosti a vztahy mezi kategoriemi. Nakonec svá zjištění konstruují a interpretují.

Autoři studie Seems stupid until you try it: press coverage of Twitter, 2006–9 využili zároveň metodu kategorizace, kterou předložil Rossler (2011). [9] Ten analyzoval pomocí obsahové analýzy rámce, které používala německá média pro vysvětlení Internetu. Rossler mezi nimi identifikoval čtyři obecné pozitivní způsoby, přičemž každý z nich zdůrazňoval konkrétní přínos Internetu. V průběhu kódování ale Arceneaux a Weiss zjistili, že tato metoda jim poslouží jen jako hrubé vodítko.

Studie zkoumala vzorky novin a zpravodajských kanálu, časopisů a webových blogů, které charakterizovaly Twitter a vysvětlovaly jeho princip v časovém období od založení sítě 1. března 2006 do 31. března 2009. Weblogy sice podle tvůrců studie nemají stejnou úroveň jako některé noviny a časopisy, ale staly se běžnou formou spotřeby zpravodajství. Navíc rozšířily analyzovaný vzorek o jiný styl.

Arceneaux a Weiss vybrali média z databáze LexisNexis Academic. Články v ní vyhledávali pomocí řetězce „Twitter microblogging“, který jim přinesl 1171 položek. Vzorek sestával z příspěvků zastupujících dvacet procent mediální produkce.  Noviny a zpravodajské servery tvořily 237 položek, zatímco zbytek byly články z časopisů nebo příspěvky na webových stránkách.

Zdroj: rave.cz 

Závěry

Studie zjistila, že mezi tématy zpravodajských příspěvků nejvíce dominovalo „vysvětlování principu Twitteru“, a to zejména dvou výrazných aspektů. Stručnost (140 znaků) a rychlost (okamžité šíření tweetu). V případě příspěvků obsahujících subjektivní hodnocení převažovaly pozitivní témata, protože příspěvky ve velké většině zdůrazňovaly určitý užitek. Nejčastěji nový druh citlivosti, komerční využití nebo užití mezi občany.

Na druhou stranu analýza odhalila řadu skeptických nebo pesimistických popisů důsledků Twitteru. Vědci je rozčlenily do několika kategorií, které překládám takto: zahlcení triviálními informacemi (Information Overload), narušování přijatelných norem (Acceptable Practices) a nepředvídatelné důsledky (Unanticipated Consequences).

Zdaleka nejdiskutovanějším tématem ve vysvětlujících příspěvcích byla stručnost. „Můj životopis má 140 znaků,“ zavtipkovala mladá žena, která se ucházela o práci v PR agentuře (Baker and Green, 2008).[10] Na druhou stranu Arceneaux a Weiss citují řadu kritický výroků, když si jednotliví uživatelé stěžují na to, že sevřený rozsah zvyšuje riziko nedorozumění.

Hned v závěsu za aspektem stručnosti se podle studie drží „rychlost“. Vědci jí míní bezprostřednost, s jakou může uživatel Twitteru rozšiřovat své zprávy. „The lightning-quick updates of the attacks that killed 174 people,“ citují Sama Dolnicka, který jím v roce 2008 informoval o útocích v Bombaji. Podobně jako v případě řady jiných teroristických útoků i dalších katastrof obletěly zprávy poprvé svět právě na Twitteru.

Mezi pozitivními tématy vyniká „nová citlivost“, kterou výstižně charakterizuje zkušenost uživatele Twitteru zaznamenaná v New York Times Magazine: „Zpočátku byl tok příchozích tweetů matoucí, ale jak dny běžely, něco se změnilo. Zjistil, že cítí rytmus života svých přátel tak, jak nikdy předtím,“ napsal Cliv Thompson, který charakterizuje jako důsledek Twitteru novou formu společenského uvědomění, kterou nazývá „okolní intimitou“. Myslí tím novou schopnost lidí být v důvěrném kontaktu s větším počtem druhých, než by byli bez Twitteru.

Do skupiny pozitivních témat řadí vědci také „komerční využití“ Twitteru například pro firemní akce a propagaci produktů nebo „občanské užití“. Poslední jmenované média nejčastěji skloňují spolu s pojmem „participativní demokracie“, a poukazují přitom na prezidentské volby v roce 2008, kde o vítězství prvního černošského amerického prezidenta údajně rozhodla právě jeho komunikace s „followers“. Mimochodem, stále jich má asi 88 milionů.

Mezi negativní témata pak akademici řadí zejména „informační zahlcení“, nejčastěji v souvislosti s tzv. „potravinovými tweety“, které vypráví o tom, co si jednotliví uživatelé dávají tu k snídani, tu k obědu, neřkuli k večeři. Dále pak „narušování přijatelných norem“, například v situaci veřejných činitelů, kteří tweetují ještě během oficiálního jednání za „zavřenými dveřmi“.  Nakonec se objevují „nepředvídatelné důsledky“ jako je spam nebo verze „cybersquattingu“.

Zdroj: seoclerk.com 

Diskuse

Studie konstatuje, že Twitter potvrzuje pravidlo platící minimálně od nástupu telegrafu. Podle akademiků je totiž každá nová komunikační technologie nejprve přijímána ambivalentně, než se přes nejrůznější konflikty ve společnosti etabluje. V případě Twitteru očekávají, že vstřícnost veřejnosti bude růst tím spíše, čím nasycenější bude konkurenční prostředí v oblasti online sociálních sítí.

Analýza zpravodajství z prvních tří let existence Twitteru naznačuje, že novináři hodnotili tento druh mikroblogu především pozitivně. Mezi kritiky vynikají bloggeři, kteří ale většinou alespoň některé kvality Twitteru ocenili. Limity studie ale spočívají v tom, že nezahrnuje velké množství zpravodajských příspěvků klasických masových médií, jako je rozhlas a televize, ale ani nejrůznější vtipy a posměšky, které se o Twitteru šíří jinými online cestami.

Po osmi letech od dokončení výzkumu Noah Arceneaux a Amy Schmitz Weiss můžeme konstatovat, že Twitter je díky konkurenci ostatních sítí svého druhu spíš v útlumu. Vyniká sice stále rychlostí, kterou v českém prostředí dovedně využívají politici např. v právě probíhající vládní krizi, na druhou stranu ale už ztratil svůj původní punc jedinečnosti. Každá strava se jednou přejí, a tak i potravinové tweety začali mnoha nadšencům lézt krkem. Na druhou stranu se ale Twitter u nás stále vyjímá jako prostředek pro stmelování fanoušků, kteří obdivují celebrity a v případě jejich úmrtí jsou schopni masové sociální médium proměnit na místo truchlení. Virtuální, ale přesto pietní. 

---

[1] San Diego State University

[2] Virtual Journalism Learning Center in Second Life

[3] Twitter byl spuštěn1. března 2006

[4] Stone, T (2006): Quote of the day: A website about nothing. 22 December. Available at: valleywag.gawker.com  

[5] Red Herring (2009): Did Twitter find a business model? 20 November. Available at: www.redherring.com/Home/26231

[6] Bijker W, Hughes T, and Pinch T (1987) The Social Construction of Technological Systems: New Directions in the Sociology and History of Technology. Cambridge, MA: MIT Press

[7] Schneider HL, Huber LM (eds) (2008) Social Networks: Development, Evaluation and Influence. New York: Nova Science Publishers, Inc

[8] Glaser BG, Strauss AL (1967) The Discovery of Grounded Theory: Strategies for Qualitative Research. Chicago, IL: Aldine.

Greene K (2007) What is he doing? Evan

[9] Rossler P (2001) Between online heaven and cyberhell: The framing of ‘the internet’ by traditional media coverage in Germany. New Media & Society 3(1): 49–66

[10] Baker S, Green H (2008) Beyond blogs. Business Week, 2 June, p. 44. Available at: LexisNexis Academic

Michael Jackson v online modlitbách a žalu

Smrt vždy podnítí silné emoce. Tím spíš, pokud zemře člověk, který byl považován bezmála za boha. Není divu, že mnozí skalní fanoušci nikdy nepřipustili, že by král popu mohl nebýt. Ostatně král rokenrolu se přeci taky jen skrývá… Jenže Internet ví svoje – najdeme tu nepřeberné množství zpráv, kterými se „pozůstalí“ na celém světě vyrovnávali s Jacksonovým odchodem. Rád bych je popsal na základě studie, která analyzuje, jak lidé za Michaela tweetovali své modlitby a sdíleli svůj žal v online prostoru. 

Zdroj: storify.com

Autoři 

Studie Tweeting Prayers and Communicating Grief Over Michael Jackson Online[1] je prací dvojice akademiků z Arizony.[2] Jimmy Sanderson (Ph.D.) a Pauline Hope Cheong  pracují na tamní Hugh Downs School of Human Communication.

J. Sanderson je doktorem filozofie v oboru komunikačních studií. V Arizoně působí jako hostující Assistant Professor na fakultě sociálních a behaviorálních věd, kde učí kurzy nových médií a zároveň kurzy sportovní komunikace. Vede totiž výzkum, který sleduje vlivy sociálních médií na sportovní média a sport vůbec. Praxi získal na Clemson University, kde vytvářel marketingové strategie pro online komunikaci a ještě předtím pracoval jedenáct let v managmentu lidských zdrojů. Publikuje v odborných časopisech zaměřených na psychologii médií a počítačem zprostředkovanou komunikaci (CMC),[3] případně v časopisech mediální psychologie.[4]

P. H. Cheong (Ph.D.) působí na Hugh Downs School jako Assistant Professor na katedře  informačních a komunikačních technologií v oboru digitální média a interkulturní komunikace. Zkoumá komplexní a vzájemně se vyvíjející interakce mezi lidskými kulturami a komunikačními technologiemi. Zejména ji zajímá, jak lokální a globální vztahy, moc a autority spoluutváří příležitosti a výzvy v oblasti užívání digitálních a sociálních médií. Ve svém výzkumu využívá kvantitativní i kvalitativní internetové metody. S jejich pomocí prozkoumává rozdíly v užití digitálních médií mezi mladými a soustředí se na menšiny, které používají média v každodenním životě a také na komunity věřících. Je autorkou více než řady odborných článků a knih a publikuje v časopisech, které se věnují konceptu informační společnosti, společenské úloze médií. CMC i mezikulturní komunikací.[5] Její práce byla oceněna národní i mezinárodní komunikační asociací (International Communication Association).

Časopis

Studii Tweetování modliteb a sdílení žalu nad Michaelem Jacksonem v online prostoru publikovali autoři v odborném časopise, který sleduje vztah vědy, technologií a společnosti. Bulletin of Science, Technology & Society vydává Univerzita Severní Floridy, která ho cílí na STS komunitu, jejímiž členy jsou jak akademičtí pedagogové a studenti, tak specializovaní novináři a odborníci v byznysu. Šéfeditor Jeffry Will s oblibou sleduje, jak veřejnost proměňuje svoje chápání role vědy a techniky a jaké jsou dopady technologií na společenské hodnoty i náboženské představy. 

Vymezení tématu

Studie zkoumala, jak internetové příspěvky (tweety a posty) umožňovaly sdílení žalu, když uživatelé Twitteru a Facebooku truchlili nad Jacksonovou smrtí. Vycházela z již uskutečněných výzkumů a zároveň z analýzy příspěvků, které byly publikovány také na webu TMZ.com.

Byl to totiž právě tento bulvární server, jak uvádí publicista médií Miloš Čermák, který o smrti a předcházejících vážných zdravotních problémech informoval jako první. Právě ze „zóny třiceti mil“ kolem Hollywoodu (TMZ = Thirty-Mile Zone) − kde nalezneme největší planetární koncentraci hvězd − se díky deníku Los Angeles Times „zemřelý král“ šířil online. „Nové tweety přibývaly bezprostředně po Jacksonově smrti nejvyšší rychlostí od zvolení Baracka Obamy prezidentem,“ konstatuje Čermák na webu Technet.cz.

Zatímco božský Michael opustil tento svět v roce 2009 (25. 6.), studie J. Sandersona a P. H. Cheong přišla zhruba o rok později (květen 2010).  Vycházela z předpokladu, že smrt a lítost jsou lidské zkušenosti, které nová média napomáhají sdílet. Její výsledky naznačují, že sociální online média slouží jako místa truchlení, kde lidé spíše přijmou smrt celebrity, než aby ji popíraly. Sanderson a Cheong mluví dokonce o druhu sociální praxi, díky které uživatelé médií prožívají a vyjadřují přirozené fáze truchlení. Jejich výsledky zároveň ilustrují, jak interaktivní sdílení smutku či žalu může „vzkřísit“ život nejslavnější popové hvězdy.

Příbuzná literatura

Autoři zdůvodňují své téma poukazem na tradiční zájem vědců o masová média, která podporují vytváření virtuálních sítí spojujících lidi napříč planetou (Toral, Martinez-Torres, & Barrero, 2009).[6] Upozorňují, že na nich existují fóra, jejichž uživatelé sdílí vztah k mediálně známé osobě intenzivně, ale jinak, než jak lidé truchlí poté, co zemřeli jejich blízcí, se kterými měli fyzický vztah. Odkazují na literaturu, která pracuje s pojmem „chápavé domény“, které zlepšují proces truchlení, protože pocity truchlícího jsou zde jednak pochopeny, jednak oceněny (Hollander, 2001; A. L. Williams & Merten, 2009).[7]

Pro J. Sandersona a P. H. Cheong jsou klíčovou autoritou pánové D. Horton a R. R. Wohl, kteří v padesátých letech zavedli koncept „parasociální interakce“ (PSI).[8] Všimli si totiž, že lidé můžou prožívat vztah k osobnostem v médiích podobně jako vztahy tváří v tvář, i když je jejich interakce zprostředkovávaná a jednostranná. Jejich myšlenky se staly v odborné mediální literatuře nepřehlédnutelné, takže není divu, že právě je Sander a Cheong domýšlí. Díky novým technologiím podle nich může uživatel komunikovat aktivněji, přímo s celebritou (např. na Facebooku), a proto předpokládají intenzivní rozvoj zájmu o profily celebrit; z dnešního pohledu můžeme říci, že se koukali správným směrem. Po vzoru Hortona a Wohla hovoří autoři studie o „parasociální ztrátě“, kterou chtějí studovat, aby zaplnili bílé místo v oboru.

Michael Jackson Facebook Page (printscreen)

Metodika

Akademici z Arizony si definovali dvě výzkumné otázky. Za prvé a především: Jak a do jaké míry zármutek zobrazovaný průběžně v online komunikaci reaguje na smrt Michaela Jacksona? Zároveň se se ptají: Jakým způsobem funguje online náboženský diskurz, aby vyjádřil zármutek v online příspěvcích o smrti Michaela Jacksona? Předpokládají totiž, že truchlení lidí se často v náboženském diskurzu odehrává, protože jeho terminologie umožňuje dát žalu smysl.

Výběr dat

Při výběru dat se tvůrci studie potýkali s jejich velkým rozsahem. Museli se rozhodnout pro některé ze stovek webových stránek, blogů a fór sociálních sítí se „zdrcujícím“ počtem příspěvků. „Jen stránka michaeljackson.com obsahovala (do léta 2009) 560.281 příspěvků,“ konstatují. Pro svoji analýzy proto vybrali web TMZ.com, facebookovou skupinu „Michael Jackson“ a populární účet „Michael Jackson Twitter feed“.

Twitter totiž už před osmi lety patřil mezi nejoblíbenější kanály masových médií mezi celebritami a jejich fanoušky. Nejspíš díky své rychlosti – jak známo, zpráva neboli tweet je zde omezena na 140 znaků. Autoři vybrali ten účet M. Jacksona, který měl jedno z nejpočetnějších publik, téměř 60 000 následovníků (tzv. followers).

Facebook byl také jasnou volbou, protože do momentu psaní studie překročil hranici 100 milionů aktivních uživatelů. Sanderson a Cheong si všimli, že existuje řada facebookových skupin M. Jacksona, které mají až 100 tisíc členů. Pro analýzu dat vybrali skupinu, která vynikala právě členskou základnou (asi 112 tisíc).

TNZ.com vybrali jako populární webovou stránku, která nabízí zprávy online i pomocí TV programu, a to zprávy bulvárního rázu, ze světa celebrit, očima paparazzi. Uživatelé můžou příběhy komentovat svými příspěvky, takže stránky fungují podobně jako sociální sítě.

Časové období si vymezili na čtyři týdny po Michaelově smrti, což ale stále přestavovalo příliš velkou porci dat. Vytvořili proto stratifikovaný náhodný vzorek, vzhledem k procentuálnímu poměru zpráv v jednotlivých týdnech. Jednotkou analýzy stanovili jeden tweet, respektive post, přičemž analyzovali jen ty, které byly anglicky a souvisely s tématem. Mezi ně počítali příspěvky vůči osobě Jacksona kritické, protože předpokládali, že takové usnadnily emocionální reakce následovníků. Celkově šlo primárně o zprávy občanů USA.

Metoda analýzy

Aby vědci určili, jak se v datech projevují emoce truchlení, provedli tematickou analýzu využívající deduktivní a priori šablonu kódů popsanou v knize Doing qualitative research (Crabtree a Miller, 1999).[9] Tento přístup hodnotí jako efektivní hlavně pro odpověď na první výzkumnou otázku, která pátrá po fázích zármutku. 

Každý vybraný příspěvek přečetli a zařadili do kategorie pomocí „five stages of grief model“ (Kubler-Ross, 1969)[10]. Model určuje jako přirozené fáze truchlení: 1) popření, 2) vztek, 3) vyjednávání, 4) přijetí, 5) kritické zhodnocení. Sanderson a Cheong je zjišťovali čtyřmi kritérii. Jednak podle toho, kolik příspěvků autoři věnovali popisu svého truchlení, jednak podle míry vlivu jejich příspěveku na další zprávy, dále podle reakce, které se mu dostalo a nakonec podle stupně, kterým autor příspěvku fázi truchlení identifikoval.

Sanderson a Cheong sledovali a přehledně určili, jak se vyvíjel počet příspěvků v každé fázi, týden co týden. Aby pochopili, jak se v příspěvcích projevuje náboženský diskurz, použili tzv. konstantní srovnávací metodu (Glaser & Strauss, 1967).[11] Ta zahrnuje mikroanalýzu dat, tedy “detailed line-by-line analysis“, která generuje počáteční kategorie a navrhuje mezi nimi vztahy. Data tedy byla klasifikována do kategorií, založených na tom, jak se zdálo, že fungují náboženské diskurzy.[12]

Zdroj: lovesoul.tv 

Výsledky

Sanderson a Cheong respektovali ochranu soukromí, a proto nezahrnovali uživatelská jména ani jiné identifikační údaje autorů příspěvků. Data identifikovali, kódovali, podle následujícího vzoru: kód (TM3-15) = 15. příspěvek na serveru TMZ 3. týdne. Projděme si teď fáze truchlení a ukažme si příklady výroků, kódované tímto způsobem. Analýza totiž odhalila přítomnost všech fází a vysledovala několik způsobů, jak se lidé se smrtí vyrovnávali.

Lidé „přijímali“ Michaelovu smrt často díky náboženskému vnímání. Někteří použili racionalizaci, že je nyní v nebi, a proto na lepším místě, v bezpečí od svých kritiků. Jiní ale spíš než boží útěchu akcentovali svoji lásku k celebritě. „Vždy tě budu milovat a budeš mi chybět (TM3-85),“ popřípadě citově vypjatým prohlášením typu: „Je součástí našeho života, Srdce a duše (TW1-329).“ Další skupina truchlících se rozhodla především sdílet své osobní vzpomínky, jak poprvé poslouchali Jacksonovy písně a pokoušeli se je napodobit.[13] Častou strategií ale byla i obhajoba Michaelova geniálního talentu a jedinečného odkazu a obrana jeho pověsti. „Víme, že Michael je nevinný (TW1-258),“ čteme reakci na obvinění, že král popu měl přinejmenším zvláštní vztah k dětem.

Prvotní odezva jedinců i společnosti byla ale podle tvůrců studie jiná − v souladu s aplikovaným modelem žalu. „Nejprve šok či popření. Odmítnutí převládalo v počátečních hodinách, ale popírající zprávy se v hojné míře objevovaly i několik týdnů po úmrtí. 'Myslím, že ještě není mrtvý, je jen v nemocnici ve špatném stavu (TM2-29),'“ citují a dodávají, že jich postupně ubývalo.

Sanderson a Cheong vnímají reakci popření jako pochopitelnou i vzhledem k tomu, že mezi informací o hospitalizaci a smrti uplynula jen krátká chvíle. V prvních hodinách a dnech se proto neobjevovaly tak často emoce typické pro další fáze truchlení jako jsou „hněv, vyjednávání a deprese“. Pokud později hněv propukl, byl buď explicitně vyřčen, nebo spíš vyjádřený odporem vůči těm, kteří mohli hrát v Michaelově smrti roli. „Doktor zabil mého Michaela a pak utekl ze scény (TM1-330),“ citují typický výrok,[14] který měl jako konkurenčního soupeře představu, že celebritu uštvali žalobci obviňující ho z obtěžování dětí.

Analýza náboženského diskurzu v postech a tweetech pak prozradila, že lidé se často smiřovali se ztrátou svého „boha“ pomocí náboženských představ, respektive křesťanské terminologie. Ať už šlo o uctívání, vyrovnání, empatii, odsouzení nebo konverzi k víře.  

Studie zároveň popsala rozdíly v praktikách (rituálech smíření), kterými se liší uživatelé dle druhu média. Twitter se stal doménou populárního rituálu „Michael Mondays“, kdy se lidé každé pondělí věnovali tomu, že tweetovali krátké zprávy s odkazy, které doporučovali svým „followers“; Twitter tak zafungoval především jako prostředek k vyjádření rychlého souhlasu. Oproti němu Facebook a TMZ.com přinášely podrobnější zprávy, z čehož akademici usuzují, že jsou pro vyjadřování smutku příznivější. Zároveň podle nich zafungovaly jako místa obhajoby odkazu osobnosti a účinné prostředky, jak šířit „praxi její obrany“.

Klíčový závěr studie praví, že sociální média usnadňují zpracovat smutek či žal po ztrátě „blízkého“[15] tím, že lidé na online fórech zveřejňují svoje osobní pocity, takže s jejich pomocí dokáží transformovat soukromé praktiky truchlení na veřejné obřady. Sociální sítě a CMC podle nich přináší několik nových výhod oproti tradičním veřejným pietním aktům, které vyžadují, aby se pozůstalí zorganizovali na konkrétní místo (např. na náměstí). Zatímco tyto akty rychle skončí, fóra nabízí zdá se trvalou doménu, která takřka okamžitě truchlící sdruží a kdykoli jim nabízí, aby ve svém truchlení pokračovali. Rychle, jednoduše a s kýmkoli na světě, kdo se k médiu připojí. Nabízí tak velký spojovací potenciál, protože sdruží fanoušky celebrity z nejrůznějších zázemí (kulturních, náboženských, etnických). Podle Sandersona a Cheong fungují tato fóra jako „zásuvky pro smutek“, který tam truchlící můžou aktivně, ale bezpečně uložit a zároveň jako „online arény“, které jim nabízí společný zdroj síly. Síly, kterou můžou proměnit například v kreativní a trvalé budování odkazu celebrity. Studie dokládá, že jim v tom může významně pomoci náboženský diskurz, který nabízí společný jazyk pro interpretaci odkazu osobnosti. Můžou tak ikonu „vzkřísit“, případně bránit proti těm, kteří ji chtějí ohrozit „křižáckými taženími“. Nakonec akademici konstatují, že léčivý může být pro jedince zejména fakt, že díky online prostoru může vytvářet pocty celebritě na svém vlastním profilu, což podporuje osobní vazbu k ní.  

Výsledky v českém kontextu

Myslím, že osm let stará studie je v českém kontextu stále relevantní, i když se svět CMC a sociálních sítí dynamickým způsobem vyvíjí. Příkladem může být analogická událost ke smrti krále popu, totiž smrt krále českého fotbalu Františka Rajtorala. Jednatřicetiletý záložník sice nezemřel na zástavu srdce – spáchal sebevraždu z psychických důvodů – ale reakce fanoušků na sociálních sítích prozrazují, že pro mnoho z nich byl velmi blízkým. I v jeho případě to byl zejména Twitter, který hned první den 23. 4. 2017 vychrlil těžko spočítatelné množství tweetů, jejichž autoři vyjadřovali své truchlení explicitně, přiznáním svých citů k fotbalistovi či velkou koncentrací emotikonů. Účet FC Viktoria Plzeň‏ @fcviktorkaplzen se po vzoru Jacksona proměnil v „chápavou doménu“, která podnítila vznik řady dalších virtuálních míst truchlení.

---

[1] Sanderson, J. & Cheong H. P. 2010, Tweeting Prayers and Communicating Grief Over Michael Jackson Online, Bulletin of Science, Technology & Society, 30, 5, pp. 328–340, SAGE, viewed 1 May 2017

[2] Arizona State University West

[3] Např. International Journal of Sport Communication, Journal of Computer-Mediated Communication

[4] Je také autorem knih o vlivu a aplikaci sociálních médií na sport (např. How Social Media is Changing Sports)

[5] Např. The Information Society, New Media & Society, Communication and Society

[6] Toral, S. L., Martinez-Torres, M. R., & Barrero, F. J. (2009). Virtual communities as a resource for the development of OSS projects: The case of Linux ports to embedded processors. Behaviour & Information Technology, 28, 405-419
[7] Hollander, E. M. (2001). Cyber community in the valley of the shadow of death. Journal of Loss & Trauma, 6, 135-146
[8] Horton, D., & Wohl, R. R. (1956). Mass communication and parasocial interaction. Psychiatry, 19, 215-229

[9] Crabtree, B., & Miller, W. (1999). A template approach to text analysis: Developing and using codebooks. In B. Crabtree & W. Miller (Eds.), Doing qualitative research (pp. 163-177). Thousand Oaks, CA: SAGE

[10] Kubler-Ross, S. (1969). On death and dying. New York, NY: MacMillan

[11] Glaser, B., & Strauss, A. (1967). The discovery of grounded theory. Hawthorne, NY: Aldine

[12] Coping, Empathy, Condemnation, Proselytizing, Worship

[13] Smrt globální celebrity se stala zlatým dolem pro internetové obchody prodávající Jacksonovu hudbu a jeho produkty, jejichž prodej vzrostl v týdnu o 210 %

[14] Jackson zemřel  na selhání srdce, ale za příčinu náhlého úmrtí byla určena akutní otrava silným sedativem, které mu proti chronické nespavosti osobní lékař podával – byl za to odsouzen ke čtyřem letům vězení z neúmyslného zabití svého pacienta.

[15] Používají termín „symbolická postava“

---

Stíhání nekonečna: strach z odpojení

Zdroj: Digital Media and Technology

Život v době mobilní komunikace stále častěji vzbuzuje otázky, co všechno lidé s mobilními zařízeními dělají a jakým způsobem jsou jimi ovlivňováni. Z hospodářského a spotřebitelského pohledu, mobilní zařízení představují řadu nových způsobů, jakými lze uživatele zapojit do ekonomických procesů. Využívání moderních technologií má však daleko větší dopad – nadužívání vede k závislosti na internetu, která v současnosti dominuje v řadě společností. V následujících řádcích se pokusím přiblížit výsledky studie "Chasing Infinity: The Fear of Disconnecting", která se zabývá motivy a pocity, jež stojí za lidskou potřebou být neustále online.

Představení autorů:

První autorkou studie je Constance C. Milbourne, vysokoškolská profesorka s více než patnáctiletou praxí v oblasti výuky marketingu, reklamy a výzkumů trhu. V současnosti zastává funkci vedoucího pracovníka katedry managementu na Rhode Island College. Dříve působila jako ředitelka Institutu studií mezikulturní komunikace a programová koordinátorka na katedře Public Relations. Její profesní kariéra zahrnuje praktickou zkušenost z prostředí reklamní agentury Leo Burnett USA či marketingové agentury AC Nielsen. Předmětem posledních výzkumů je zejména in-store komunikace, reklama v místě prodeje, chování spotřebitelů v místě maloobchodního prodeje a digitální média. 

Druhým autorem je Jeffrey S. Wilkinson, jenž působí jako vedoucí katedry komunikace na Univerzitě v Toledu a je specialistou v oblasti mezinárodní žurnalistiky s více než desetiletou zkušeností výuky a výzkumu masových médií v Číně a Hong Kongu. Vystudoval Univerzitu v Georgii. Po ukončení studia se začal zabývat problematikou vlivu médií, novými technologiemi a multiplatformní žurnalistikou. Je autorem knihy „Principy konvergentní žurnalistiky“.

Vymezení tématu:

Předmětem studie je výzkum využití sociálních médií, jenž primárně definuje pojem „connectedness“ či určitý druh permanentního připojení jako klíčový bod dané problematiky. Označení „connectedness“ společně se souvisejícím konceptem „disconnectedness“ neboli odpojení v kontextu strachu ze zmeškání něčeho významného, představují fundamentální prvek v motivaci uživatelů se aktivně a nepřetržitě zabývat komunikací a činností na sociálních médiích. Výzkum realizovaný metodou dotazování 316 studentů bakalářského studia posuzoval a hodnotil jednotlivé aspekty vedoucí ke „connectedness“ a „disconnectedness“, a to zejména v případě komunikace na mobilních zařízeních. Stanoveny byly tři výzkumné otázky a tři hypotézy, jež poskytly základ pro identifikaci dvou zásadních východisek. „Connectedness“, jež je vnitřně psychologicky orientováno, reflektuje vyrovnanost či vnitřní rovnováhu jedince, zatímco „disconnectedness“, jež je záležitostí více externí, se zaměřuje na vztah jedince s okolím. „Disconnectedness“ je esenciální součástí „connectedness“. Čím více jedinců je připojeno – „connectedness“, tím větší tlak na jedince „disconnectedness“ vyvíjí.

Výzkumná tradice:

Do roku 2015, kdy byla daná studie zveřejněna, bylo provedeno již několik výzkumů zabývajících se tématem závislosti na internetu potažmo sociálních sítích. Společným atributem zmíněných studií je ve většině případech využití sociálních médií v internetovém věku, kdy lidé, kteří se cítí osamoceni, mohou využívat online médií k obnovení své sociální sounáležitosti. Ve výzkumech se poté objevují pojmy jako vztah mezi sociálními médii a face to face komunikací, sociální izolace, permanentní připojení či subjektivita duševní pohody. Jako příklad k porovnání diskutované studie se studií jinou lze uvést výzkum "Is the social use of media for seeking connectedness or for avoiding social isolation? Mechanism underlying media use and subjective well-being." zabývající se vztahem 300 dotazovaných dospělých osob k využívání sociálních sítí ve smyslu posílení osobní komunikace a interakce s okolím.

Charakteristika textu:

Podstatou studie je rozšíření představ a doplnění literatury o propojenosti a úzkém vztahu pojmů připojení a odpojení, jež se ukázalo jako důležitý faktor při pochopení využívání internetu a sociálních médií. Dřívější výzkumy naznačovaly, že závislost na komunikačních zařízeních způsobovala negativní pocity při absenci připojení. Předložená studie tento koncept potvrzuje a zároveň propojuje oba zmíněné pojmy, stejně tak jako tomu je již v literatuře (Stepanikova  a kol., 2010 a Sheldon a kol., 2011), nicméně výzkum obohacuje o rozšiřuje tím, že definuje připojení jako důsledek sociálních médií, zatímco odpojení jako absenci konkrétního zařízení, na kterém můžeme být připojeni. Studie dále zkoumala devět nejběžnějších forem online aktivit, přičemž zjistila, že uživatelé nejčastěji tráví svůj čas chatováním, blogováním, aktivitou na sociálních sítích či prohlížením videí. Vzhledem k faktu, že všechny diskutované aktivity se postupem času stávají každodenní rutinou, úroveň pocitu připojení se vytrácí a naopak pocit z odpojení nabývá na intenzitě. Výsledky studie popisují vliv internetu na pohled člověka na sebe samotného, na citové vazby a naznačuje, že internetové technologie budou mít na společenský kapitál negativní vliv, konkrétně naruší počet blízkých vztahů a vytvoří izolaci, jež produkuje osamělost a potřebu pozorování životů jiných lidí zpovzdálí. Studie se obecně snaží zdokumentovat a identifikovat rozměr propojenosti pojmů připojení a odpojení a podat tak komplexní a fakticky podložený pohled na danou problematiku.

Použité metody:

·      písemné dotazování

·      osobní dotazování

Výsledky:

Výzkum prokázal důležitost pojmu „connectedness“  jako klíčového ukazatele současného statutu využívání sociálních médií a zároveň přispěl k rozšíření představ o úzké propojenosti daného pojmu s pojmem „disconnectedness“. Konkrétněji lze provázanost obou konceptů specifikovat jako stav, ve kterém míra využití sociálních médií ke komunikaci s ostatními uživateli předurčuje míru potenciálního stresu z její absence.  „Connectedness“  je přitom stimulována přímo sociálními médii, zatímco „disconnectedness“ například aktuální nedostupností zařízení sloužícímu k připojení. Abychom správně pochopili pocit „disconnectedness“ musíme nejprve zažít „connectedness“. Výsledky tedy potvrzují, že využití sociálních médií je založeno na hledání permanentního spojení s druhými ve smyslu zamezení sociální izolace. Permanentní připojení na sociálních médiích může poté dále posilovat face to face komunikaci a přesouvat online propojení do osobní roviny.

Diskuze a zhodnocení:

Žijeme ve společnosti, ve které je všechno spojeno. Linie komunikace je kratší a rychlejší než kdykoliv předtím, přesto však stále klademe požadavky na nové, ještě rychlejší způsoby a možnosti, jakými se spojovat s druhými. Současná úroveň okamžité komunikace se těší obrovské přízni napříč populací – spojení je jistotou sociální sounáležitosti. Strach z odpojení či nepřipojení je úměrný míře připojení, "connectednes" je tak bezesporu úzce provázáno s "disconnectedness". Existují tedy určité rozdíly mezi výše diskutovanými pojmy? V obou případech hovoříme o aspektech sociálních médií, webových aktivit či mobilní komunikace, nicméně je nutné provést více výzkumů, jež přesněji definují tázané rozdíly a společné rysy, nežli pouze charakterizují provázanost obou konceptů. Mimo jiné, výběr zkoumaného vzorku vysokoškolských studentů částečně omezuje generalizaci zjištění, ačkoliv zcela jistě poskytuje cenné podklady a spouštěcí bod pro další studie.

Bibliografické údaje:

Milbourne, C, & Wilkinson, J 2015, 'Chasing Infinity: The Fear of Disconnecting', American Communication Journal, 17, 2, pp. 1-14, Communication & Mass Media Complete, EBSCOhost, viewed 29 November 2015