Angela Weilerová, v současné době profesorka a ředitelka knihovny při Onondaga Community College, věnující se dlouhodobě výzkumu informací a knihovnictví, se ve svém článku věnuje zkoumání vztahu Generace Y k procesu vyhledávání a zpracovávání informací a v souladu s odborným periodikem, ve kterém svou práci publikuje, tedy Journal of Academic Librarianship, používá vyčerpávající množství různých relevantních pramenů a literatury. Hodnotí různé přístupy a výsledky výzkumů, týkajících se vztahu mladých lidí k novým a tradičním médiím, jako zdrojům informací. Úvodní část článku vymezuje základní pojmy a seznamuje čtenáře s historií a vývojem tohoto specifického výzkumu a svá slova podepírá celou řadou citací odborných publikací, od psychologických knih (Gardner, Maslow, Skinner), přes články publikované v odborných periodicích (Journal of American Society for Information Science, Journal of Educational Psychology) až po různé odborné studie a výzkumy (School Library Media Research, Research Strategies, College & Research Libraries). Nezaujatě proti sobě staví různé názory a s pomocí pramenů argumentuje preferovaný způsob nahlížení na celou problematiku. Článek se z větší části zabývá rozborem studie, vypracované knihovnou při University of Idaho, který autorka doplňuje citacemi prací, které došly k podobným závěrům. Veškeré uvedené poznatky jsou doloženy několika prameny.
Práce vychází z faktu, že generace Y, tedy lidé narození mezi roky 1980-1994, vyrůstala v obležení obrazovek, displejů, videoher a dalších technologií, resp. nových médií, které nutí diváka text a obrázky vstřebávat jako celek, namísto aby je bylo nutné číst. Není přitom jasné, zda za posunem šíření a přijímání informací stojí neúplně rozvinutá kognitivní schopnost nastupující generace nebo zda v tom má prsty i akademická obec či svět celkově. V první části článku jsou dobře představeny historické přístupy ke zkoumání posunů ve způsobech přijímání informací, kdy proti sobě autorka staví dva základní modely (Krikelas vs Kuhlthau) a popisuje jejich rozdílnost a relevanci, přičemž si všímá, že jeden z přístupů je založen na potřebách a druhý spíše na kognitivních schopnostech a pocitech. Za nejvhodnější potom autorka považuje přístup Eisenberga a Berkowitze, kteří vytvořili nelineární model zkoumání, založený na "Šesti velkých dovednostech".
V další části se autorka věnuje termínům, které jsou v literatuře od počátku výzkumu v této oblasti hojně zmiňovány a pokouší se je pomocí odborných pramenů charakterizovat. Jedná se o motivaci, kritické myšlení a teorii učení. Co se týče motivace, článek vedle sebe staví hierarchické systémy, které se s vyhledáváním informací úzce pojí, a sice Maslowovu pyramidu potřeb a McClellandovu motivační teorii (need achievement theory). Dále pak uvádí další možnosti, jejichž možné použití dobře argumentuje. Stejně si počíná i v definici kritického myšlení a zde se již dostává k prvotnímu hodnocení Generace Y, kdy tvrdí, že mnozí akademici a knihovníci vnímají schopnost mladých lidí kriticky myslet za velmi nerozvinutou, což autorka považuje za primární předmět vážných obav. Tvrdí, že mladí se neradi pouštějí do debat o tématech, která příliš neznají a omezují se na úzkou oblast věcí, které je zajímají. Jejich zájem se tak prakticky nerozšiřuje. Podle studií, které tento trend dokladují, se pouze 2.5% dotazovaných aktivně zajímá o získávání nových informací. Dále pak uvádí, že příslušníci této generace často ani nechtějí, aby byly jejich názory na určitou věc podrobovány diskuzi a kritickému hodnocení, protože to považují za nevhodné či dokonce za své právo. Autorka si všímá také studie Williama Perryho, který popisuje etický a intelektuální vývoj mladých lidí schématem, které začíná jako dualistické vnímání, kdy je všechno buď dobré nebo špatné. To považuji za vhodné srovnání, protože Perryho práce ukazuje, že studenti přicházejí do akademického prostředí vybaveni různě vyvinutou schopností kritického myšlení, která je ovlivněna jak tímto prostředím samotným, tak internetem, který místo aby vyvolával v čtenářích další otázky, dává spíše odpovědi a podporuje tak dualistické a zjednodušené vnímání světa. Podle mého názoru to zapadá do celkového obrazu typického jedince Generace Y, který je přehnaně sebevědomý, nedokáže kriticky posoudit míru své informovanosti a v nadřazenosti sobě vlastní není ochotný vstupovat do diskuzí, které by konfrontovaly jeho názory nebo se dotýkaly oblastí, kde si není tak jistý.
V oblasti učení se Weilerová zaměřuje především na různé psychologické přístupy k motivaci mladých lidí vyhledávat informace a staví tak vedle sebe Skinnerovu behaviorální teorii a Glasserovu kontrolní teorii. Behaviorální teorie je vystavěna na typickém schématu, kdy za dobře odvedenou práci následuje odměna, za špatně odvedenou práci trest, od čehož se v poslední době upouští, přičemž kontrolní teorie se zaměřuje spíše na okamžitou motivaci základními lidskými potřebami, na něž studenti slyší. Mnoho studentů tak například úplně odmítne vypracovat zadaný úkol, pokud nejsou stimulováni nějakou odměnou ve formě naplnění jejich základních potřeb. To je obzvláště zajímavé vzhledem k výše zmíněné negativní charakteristice Generace Y. Další uvedené dělení jedinců, z něhož vychází rozdílný přístup ke způsobu vyhledávání informací, je teorie mnohočetné inteligence. Autorka tedy před samotným výzkumem ukazuje značnou rozmanitost uvnitř celé generace, která ovšem vykazuje jisté společné znaky, ovlivňující přístup k informacím a způsob jejich zpracování.
V době publikace recenzované práce sice již byla na dané téma zpracována řada různých studií, ovšem jak autorka sama uvádí, samotný proces získávání informací zůstává stále poměrně utajen. Pro prezentaci chování generace Y v oblasti vyhledávání informací a jejich zpracování rozebírá výzkum knihovny při University of Idaho. Popisuje způsob kladení otázek v určitých specifických oborech a poznamenává, že v rámci zachování co nejobecnějšího zadání není nikde zmíněno, že se jedná o výzkum vedený knihovnou. Výzkum odhalil mnoho zajímavého. Například to, že mladí hojně uvádějí jako nejčastější zdroj informací jinou lidskou bytost. Pokud potřebují něco zjistit, zeptají se někoho jiného, aniž by se snažili informaci získat jinou cestou. To ukazuje na často kritizovanou nesamostatnost mladé generace. Uvedeno je pak několik dalších poznatků, které zjednodušené získávání informací potvrzují, jako například náklonnost k vizuálnímu učení a nepřekvapivě také k internetu, jako prvotnímu zdroji informací ve všech oblastech - akademické, profesionální i osobní, což také potvrzují dlouhodobě různé další výzkumy (Duke University, Pew Research apod.). Ukázalo se ale také například to, že studenti často zpochybňují původ internetových informací, což se dá vykládat jako posun k multiplistickému vnímání a odklon od dualistického. Nadšení ale autorka částečně mírní uvedením dříve zjištěného faktu, že studenti často přeceňují své schopnosti používání internetu.
Zdroj:
Weiler, A., Information-Seeking Behavior in Generation Y Students: Motivation, Critical Thinking, and Learning Theory, The Journal of Academic Librarianship Volume 31, Issue 1, January 2005, Pages 46–53
No comments:
Post a Comment