Díky vzniku YouTube, největšího serveru pro sdílení
videí, v roce 2005 se do internetových dějin zapsalo již mnoho významných
milníků. Například rok 2012, kam se datují počátky tzv. miliardového klubu:
hudební video Gangnam Style jihokorejského
umělce Pak Če-sanga (PSY) porazilo do té doby nejsledovanější video Baby zpěváka Justina Biebera. Bieberova loajální
fanouškovská základna se snažila o odvetu, která vygradovala v pomyslný souboj
kliků. Na video Gangnam Style už neklikali
pouze ti, kterým se video líbilo/nelíbilo/kteří se chtěli podílet na
historickém okamžiku, ale také Bieberovi hateři, a opačně, jak bylo patrné z diskusí.
V prosinci, jako úplně první v historii serveru a za pouhých šest měsíců od
svého uveřejnění, překročilo video Gangnam
Style miliardu zhlédnutí, a až do poloviny roku 2015 bylo, spolu s videem
Baby, jediné. Na konci roku 2015 už
bylo videí v miliardovém klubu deset, v dubnu tohoto roku 53 a tento
trend, který vznikl díky aktivním uživatelům serveru YouTube, bude, soudě podle
aktuálních statistik, pokračovat. Jako některé (YouTube) celebrity, které jsou „slavné
pro slávu“, jsou nyní na výsluní pozornosti samotná videa z miliardového klubu,
„sledovaná pro sledování“.
Zdroj: https://scontent-vie1-1.cdninstagram.com/t51.2885-15/e35/12728441_647795322025967_715161351_n.jpg
Vraťme se ale do roku 2007, kdy spatřil světlo
světa hysterický výlev Leave Britney
Alone! (Dejte Britney pokoj!) dnes již bývalého youtubera Chrise Crockera. Video
se záhy po zveřejnění stalo virálním. Ve své době bylo nejrychleji sledovaným a
jedním ze dvou nejkomentovanějších videí vůbec. Leave Britney Alone! přitáhlo k serveru YouTube, a zejména k videím
z kategorie uživatelská, obrovskou celosvětovou mediální pozornost. YouTube
bylo skloňováno v nejsledovanějších TV stanicích, pořadech, tištěných
periodikách, ale nebyl to pouze vzrůstající zájem médií a investorů, ale především
uživatelů serveru. Během jediné dekády se toho odehrálo hodně: parodická videa;
vznik herních kanálů; nebo masovější příliv kosmetických a módních blogerů,
kteří YouTube začali využívat jako doplňkovou platformu, později vedoucí k nárůstu
kosmetických a módních youtuberů, kteří využívají jako doplňkovou platformu
blog; milionové odběry jednotlivým kanálům; vzrůstající obnos investovaný do YouTube
reklamy atd.
To však nejsou jediné fenomény spojené se serverem
YouTube. Dalším takovým je např. haul (neboli úlovek). Haul videa, zkráceně hauly,
vznikla v roce 2007 a jako doména žen-youtuberek jsou odnoží původních unboxing
(rozbalovacích) videí, kdy uživatelé zprostředkovali vybalení a zprovoznění
nejnovější technické hračky (př. fotoaparátu, mobilního telefonu…). Jedná se
druh videí, která tvoří část video-obsahu na youtuberově kanálu. Podstatou haulů
je divákům detailně ukázat a okomentovat v poslední době zakoupené předměty,
ty obvykle bývají tematicky zařazené do nějaké kategorie, a častěji se vyskytují
na kosmetických a módních kanálech. Jednou z prvních produserek haul videí
byla Irene James (Pinkiecharm), která na svém kanálu ukazovala kosmetické hauly,
měla mnoho následovnic i následovníků (napodobitelů) a velký dopad na
kosmetickou YouTube komunitu. Hauly generují v očích diváků videí zejména experty
na danou problematiku – jejich vzory, dále ikonické produkty a v neposlední
řadě podporují impulzivní nákupní chování a konzumerismus.
Na haulech, které lze považovat za jedny z nejjistějších
videí co do divácké odezvy, a proto s nimi mnoho nováčků youtuberů také
začíná (další oblíbené startovací video je „Co je v mé kabelce“), se velmi
rychle stala cílem marketingových strategií kosmetických a módních značek, a
pro youtubery zdrojem obživy (sponzorované hauly). Tento model (čili stát se
vzorem, neboli sláva, a finanční ohodnocení) měl za následek masivní růst úlovkového
trendu.
Až do konce roku 2015, kdy youtuber Kimberly Clark
publikoval zlomové video „WHAT I'M NOT GONNA BUY - HOLIDAY 2015: Too
Faced, Tarte, Hourglass, Smashbox + MORE!“, které je považováno za
první tzv. anti-haul. Anti-haul videa jsou založena na stejném principu jako
hauly: youtuber postupně ukazuje předměty (opět obecněji, nebo úžeji kategorizované,
př. kosmetický anti-haul, rtěnkový anti-haul), představuje je a komentuje,
uvádí jejich cenu, ale s jediným rozdílem. Zatímco v haulu ukazuje
skutečně zakoupené předměty, v anti-haulu ukazuje pouze jejich fotky.
Podstatou anti-haul videí je totiž ukázat divákovi, co si jako youtuber
nekoupím a proč. Anti-hauly razí cestu chytrého konzumerismu a zábavnou a
zveličující formou vyzývají příjemce videí, aby se stali chytrými konzumenty, neboli
aby o nákupech – v tomto smyslu zejména nákupech vyplývajících ze
sledování haulů; přemýšleli. Zamysleli se, co opravdu potřebují, a co – zejména
z ikonických produktů, do kterých se anti-hauly strefují nejčastěji; nepotřebují;
aby nenakupovali impulzivně a nenakupovali tak často.
Přestože má Kimberly Clark relativně málo
odběratelů (pod 50000), a většinu jich získal právě díky anti-haulům,
jeho myšlenka se začala lavinově šířit a nyní na YouTube najdeme skoro 900000
anti-haul videí (pro srovnání haul videí je přes 22 milionů). Anti-haul jako pravidelnou
součást video-obsahu převzali paradoxně youtubeři se statisícovými odběry a denně
přibývají další. V kontextu YouTube a youtuberské komunity, jak ji známe,
to celé trochu připomíná Královskou vesničku, kopii skutečné vesnice, kterou si
ve Versailles nechala postavit Marie Antoinetta, aby se mohla přiblížit idealizovanému
vesnickému životu a splynutí s přírodou.
Jak na tento trend zareagují módní a kosmetické
značky? Čeká nás YouTube revoluce?
No comments:
Post a Comment